Článek
Adam Ondra je nejlepší český lezec současnosti. Na skalách je od svých šesti let. Seznamu řekl v rozhovoru o svých plánech i o tom, jak stíhá vrcholový sportovec studovat.
Jak vypadá váš běžný život? Stačíte se například setkávat s přáteli?
Naprostá většina kamarádů je právě z lezeckého prostředí - a mimo lezení mám kamarádů spíš jak šafránu, protože času na něco jiného opravdu moc není. Lezení je však zajímavé v tom, že díky němu člověk potká strašnou spoustu lidí. Ale je opravdu těžké vytvořit si nějaký velmi blízký kamarádský vztah.
Letos jste úspěšně ukončil bakalářské studium. Chystáte se časem na magisterské studium?
Je možné, že budu pokračovat, zatím takový plán mám. Ale asi si dám ještě rok nebo dva pauzu.
Lezení je rizikový sport. Jste pojištěný?
Mám nějakou klasickou pojistku, ale nic speciálního. Pojištěné mám třeba svoje prsty, což je asi nejdůležitější, ale na pár milionů? To určitě ne.
Co vy a olympiáda? Budete tam?
Tak na olympiádě doufám, že budu. Ještě není úplně jasné, jak se bude nominovat, ale snad se mi to podaří. Jsem trošku zklamaný z formy, která se na olympiádě představí, tedy kombinace všech tří disciplín: obtížnost, bouldering a lezení na rychlost. Myslím, že to není úplně šťastné a logické a trošku mám strach, že to možná kvůli tomu nebude taková show, jako by mohla být, kdyby to byla třeba jenom jedna disciplína.
V budoucnu chce Adam Ondra dál pracovat na nejobtížnější lezecké cestě 9c v Norsku v oblasti Flatanger. „To je srdeční záležitost," řekl. Myslí už na olympiádu v Tokiu a lákají ho další stěny, a třeba ve větších nadmořských výškách. „Někde v Patagonii, Karákoramu, Grónsku, tam takových stěn je spousta, ale ještě se na to úplně necítím. Musím získat víc zkušeností," řekl poté, co se vrátil z USA do Česka na začátku prosince.
