Článek
Originální humor, který dokázal projevit i v dílech s nádechem tragična, ale také boj s komunistickou cenzurou oceňují filmoví kolegové a odborníci na zesnulém režiséru Juraji Herzovi. Uměl myslet jako producent, pouštěl se do žánrů, které nikdo nedělal, ale nepochopení tehdejších ideologů ho přimělo k odchodu do emigrace na samém sklonku komunistického režimu. Podle režiséra a producenta Fera Feniče v Herzovi odešel jeden z posledních představitelů nejslavnější éry českého a československého filmu.
Juraj Herz objevil pro film Dagmar Havlovou, dříve Veškrnovou, když ji v roce 1974 obsadil do svého filmu Holky z porcelánu. „Juraj zaujímal v mém životě a srdci významné, nezastupitelné místo. Byl to geniální režisér, který nemá náhradu,“ sdělila Dagmar Havlová agentuře ČTK.
„Dokázal se vždycky zorientovat v daných podmínkách. V 60. letech, kdy panovaly liberální poměry, tvořil bez omezení a dovedl využít příležitostí, které dostal. Spalovač mrtvol by nevznikl za žádných jiných podmínek než na Barrandově financovaném státem,“ řekl ČTK ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.
„Vždycky mě fascinovalo, jakým způsobem se pral s komunistickou cenzurou, jak se neustále snažil nacházet originalitu v jakémkoli filmu,“ řekl režisér a producent Václav Marhoul. Připomněl film Holky z porcelánu. „I v tomto snímku, který natočil jako ústupek, aby mohl točit dál, měl problémy s cenzurou. Vytýkali mu, že z dělnic v porcelánce udělal prostitutky,“ připomněl. „A to vůbec nemluvím o Spalovači mrtvol, Morgianě a Petrolejových lampách,“ dodal. Zdůraznil, že Herzovi se s posledně zmíněným filmem jako dosud poslednímu českému režisérovi podařilo dostat do soutěže na festivalu v Cannes. Bylo to v roce 1972.
