Místo úcty zatracení: Odměna za pomoc Česku se změnila v rodinnou tragédii

Když začátkem listopadu ve Sněmovně dva poslanci interpelovali premiéra kvůli kriminálnímu činu na pražské Bulovce, otevřeli veřejnosti příběh muže, který si však přál být spíše neviditelný.

Cizince, který už měsíce čeká s celou rodinou na ubytovně na byt, nepřivezli do Prahy převaděči ani bruselští úředníci a ani milosrdenství charity. Ale strach o život a - podle všeho – zodpovědnost českého státu.

Pan Saíd se narodil v Afghánistánu, při studiích v Praze se naučil česky, a když byl pak v jeho zemi poražen Tálibán a do země přišly jednotky spojenců, byl šest let tlumočníkem českých vojáků nasazených v afghánské misi. A když jemu a především velké rodině přestala být rodná země bezpečná, dostal za své služby v Česku trvalý pobyt.

Pracovat v Afghánistánu jako překladatel pro koaliční vojáky je velmi riskantní. Sehnat zájemce o tuhle práci je dost obtížné, jsou totiž prvotním cílem bojovníků z Tálibánu. Když sami nezemřou v bojích, unášejí jejich děti a vraždí příbuzné.

To byl i osud, který mohl potkat pana Saída. V řadách koaličních jednotek byl jedním z mála afghánských tlumočníků, který uměl překládat do češtiny. Většinu z nich armáda našla přímo v Česku mezi studenty vysokých škol, ale Saíd byl výjimečný případ. Studoval ještě v Československu za minulého režimu a k práci pro českou armádu se dostal po letech - díky kamarádovi, který sám tlumočil Italům.

„Zeptal jsem se ho, jestli Češi někoho nehledají a vaše armáda mě pak sama oslovila,“ říká Saíd v malém pokoji pražské ubytovny, kde je dost místa akorát na postel, malý stolek se dvěma židlemi a kuchyňskou linku.

S překládáním začal v roce 2010. Tlumočil vojákům chrudimského 43. výsadkového praporu v provincii Wardak na základně Lora. Pracoval u nich, než začalo hrozit prozrazení jeho mise a útok Tálibánu. A tak se po několika letech přesunul do hlavního města Kábulu, kde pracoval pro piloty vrtulníků.

„Pan Saíd byl přátelský, měl i takové vlastenecké cítění své země, pro Afghánistán chtěl něco udělat. Byl veselý člověk, dobře se s ním pracovalo. Rozuměl našim vtípkům a uměl se zapojit,“ říká nadrotmistr Jan Šebesta, který se Saídem sloužil ve Wardaku.

Vyznamenání, poděkování a diplomů má pan Saíd z těch dob hodně a v pokoji na ubytovně patří mezi jeho nejcennější relikvie.

Popisuje, jak měl všechny dobře ukryty ve svém domě. „Kdyby přišel Tálibán a zjistil, že jsem překládal pro alianční vojáky, zabili by mě,“ říká.

Při rozhovoru vytahuje a předkládá jeden po druhém zatavené papíry formátu A4 s razítky afghánských ministerstev a českých vojenských posádek. Poděkování, pochvaly, certifikáty. A taky fotografie, na kterých promlouvá s českými vojáky.

„To jsou vaši,“ ukazuje na asi dvacítku mužů v maskáčích pískové barvy stojících kolem něj před bojovým vrtulníkem. Ale když si chceme skupinku přefotit, zakryje svůj obličej na snímku prstem.

Obava z toho, co nechal v Afghánistánu za sebou, zůstává. „Víte, v Afghánistánu je také internet a já tam stále mám bratra a další příbuzné. Hrozí jim nebezpečí,“ vysvětluje.

A je to i důvod, proč ho nepřemluvíte mluvit na kameru.

Pan Saíd říká, že čeká na dům, který pro něj prý obstará charita. Mezitím dochází na úřad práce a nejradši by v nové zemi zase pracoval jako překladatel.

Stará se o malého syna. Nedávno ležel v Nemocnici Na Bulovce se žloutenkou a nikdo netušil, že je to jen předstřel další životní zkoušky. Právě v nemocnici se totiž odehrála věc, kvůli níž je Saídův devatenáctiletý syn obviněn ze znásilnění.

Začátkem listopadu ve špitálu Na Bulovce obtěžoval jednu ze zdravotních sester tak, že si musela přivolat pomoc nemocničních zřízenců a krátce poté i policii, která mladíka zatkla a soud jej poslal do vazby. Tam nyní čeká, až státní zástupce podá obžalobu ze znásilnění (podle českého práva je tak kvalifikován i případ, kdy nedojde k pohlavnímu styku).

„Můj život v Česku se změnil v peklo. Nevím, co se stalo. Manželka ho (myšleno syna - pozn. red.) chce vidět, zhroutila se, je v nemocnici,“ říká Saíd zdrceně a ukazuje prstem na lékařskou zprávu své manželky na stolku.

Kauzy se po vlně mediálního zájmu chopili úvodem zmínění poslanci: Tomio Okamura (SPD) a Zdeněk Soukup (ANO). Oba interpelovali premiéra Bohuslava Sobotku s dotazy, jak se mladý muž do Česka dostal. Okamura navíc označil předsedu vlády za spolupachatele znásilnění, kvůli - podle něj - proimigrační politice vlády.

Bohuslav Sobotka tehdy řekl pouze to, že se sem mladík nedostal díky žádnému ze současných programů pro uprchlíky a že se bude blíže informovat u Ministerstva vnitra, které má imigraci na starosti.

Vnitro na dotaz Seznamu, kolik trvalých pobytů Česko udělilo afghánským překladatelům, nedalo odpověď. Napsalo, že se s ohledem na povinnost mlčenlivosti nemůže k věci vyjadřovat.

Stejně tak Ministerstvo obrany na přímý dotaz ohledně případu pana Saída. „Záležitosti azylové politiky nebude ministerstvo komentovat,“ uvedl jeho mluvčí.