Článek
Výroba dehtové lepenky, která na okraji Hradce Králové začala ještě za Rakouska-Uherska, za sebou zanechala významnou ekologickou zátěž. Například limit pro výskyt naftalenu je 0,14 miligramů, sondy ho však v podzemní vodě prokázaly mnohanásobně vyšší koncentraci, přesněji 11 tisíc miligramů. To samé xylen, místo limitních 190 miligramů jeden ze vzorků prokázal téměř 2,5 milionu miligramů. Sanace by radnici mohla vyjít až na stovky milionů korun.
„Některé látky tam jsou limity překročeny neuvěřitelným způsobem desetitisíckrát a více. Jsou to látky jako benzen, naftalen, xyleny a podobně,“ říká náměstek hradeckého primátora Martin Hanousek (SZ+Změna), který má na magistrátu na starost životní prostředí.
Škodlivé karcinogenní látky, co byly do půdy vypouštěny, se postupně šíří dál do města. „Je to pohyb kontaminačního mraku, který je nesen podzemní vodou, teče směrem od Vančurova náměstí do centra,“ popisuje vedoucí odboru životního prostředí Iva Šedivá. Ohrožení zdraví Hradečanů však podle ní nehrozí. „V tuhle chvíli výsledky, které máme k dispozici, ukazují, že zde není žádné aktivní ohrožení zdraví obyvatel,“ uklidňuje vedoucí.
Ohrožení zdraví by hrozilo ve chvíli, kdy by se kontaminace posunula do dalších částí města, kde mají lidé studny. „Podle našich zjištění naštěstí studny ve středu města nejsou, pokud by byly, odběr vody z nich by byl naprosto nepřijatelný,“ tvrdí Hanousek.
Problém však může nastat ve chvíli, kdy bude chtít město nebo jiný stavebník v kontaminované lokalitě kopnout do země. „V případě, že se budou dělat práce, které zasáhnou do podzemí, tedy do hloubky tří až pěti metrů, jsou investoři či prováděcí firmy povinni respektovat omezení, která souvisí s tím, že mohou narazit na kontaminovanou zeminu, případně vodu,“ vysvětluje Šedivá. Pro investory by to podle ní znamenalo velké zvýšení nákladů, neboť by pracovali s kontaminovanou zeminou, která by byla nebezpečným odpadem, s nímž je potřeba zacházet podle platné legislativy.
Pro město to tedy bude nejspíš znamenat změny v územním plánu. „Monitorujeme, jakým způsobem se znečištění šíří, a stanovíme limity do územního plánu i pro stavby, které budou v tomto území realizovány,“ říká náměstek Hanousek a naráží i na jednu plánovanou stavební akci města. To už delší dobu uvažuje o rozšíření podchodu v ulici Karla IV., který vede pod frekventovanou silnicí vnitřního městského okruhu.
Nedaleko podchodu už kvůli ekologické zátěži v minulosti k jednomu problému došlo, a to před 10 lety, kdy se stavěl parkovací dům Katschnerka. „ Když se zakládala stavba parkovacího domu, na vrchu se objevila ropná fáze, která neopatrností a neznalostí těch, kteří tam pracovali, zahořela,“ vzpomíná Šedivá. Podobně drastický případ však podle ní v současnosti už nehrozí, neboť město už o zátěži ví.
Sanace škodlivých látek by byla velmi náročná, neboť od roku 1902, kdy továrna za Hradcem vyrostla, město lokalitu zcela pohltilo a okolo ní je hustá zástavba. „Existuje i varianta, že bychom sanovali zdroj a některá místa, kde to znečištění je, ale ty náklady by byly v řádu desítek milionů, možná dokonce stovek milionů,“ povzdechne si Hanousek.
V roce 1902 k dnešnímu Vančurovu náměstí přesunul svoji výrobnu na dehtovou lepenku podnikatel Josef Němeček, v roce 1920 se dehtárna stala součástí firmy Teerag, které po znárodnění v roce 1945 byla známá jako Dehtochema. Dehtová lepenka se v Hradci vyráběla až do 70. let minulého století, od té doby slouží areál různým firmám.
