Místo medailí zákopy a kulka. I slavným sportovcům vzala život válka

Proslulý německý dálkař a vystudovaný právník, který proslul svým rytířským soubojem s legendárním Američanem Jessem Owensem při berlínské olympiádě. Černý americký atlet měl v kvalifikaci dva nezdařené pokusy, když k němu Long, který s ním závodil poprvé v životě, přišel, představil se a poradil mu s rozběhem.

Před zraky Hitlera, Goebbelse, Göringa, Himmlera a Hesse v hledišti pak Owens získal ve světovém rekordu jednu ze svých čtyř zlatých medailí, zatímco Long si doskočil pro stříbro. Na stupních vítězů pak Američan zasalutoval, zatímco Němec zdvihl pravici k nacistickému pozdravu.

Německý atlet později za své sportovní gesto získal medaili Pierra de Coubertina. Stalo se tak bohužel posmrtně. 14. července 1943 byl desátník wehrmachtu Luz Long zabit americkými vojáky při spojeneckém vylodění na Sicílii.

Long si s Owensem před druhou světovou válkou dopisoval. Jesse Owens po druhé světové válce vyhledal Longova syna Kaie a v roce 1966 byl dokonce svědkem na jeho svatbě.

Svoji sportovní kariéru naplno rozjel po skončení vojenské služby. V letech 1933 až 1936 byl nepřetržitě mistrem Československa ve střední váze. Jeho ambice ovšem přesahovaly hranice státu. Jak píše historik Jiří Rajlich v knize Na nebi hrdého Albionu, „jeden ze svých nejznámějších mezinárodních zápasů a snad i nejtěžší osobní bitvu prodělal 4. května 1935 v pařížském Palais des Sports“. Jakš tam v boji o titul mistra světa poněkud kontroverzně prohrál s Francouzem Marcelem Thilem.

Jakš, který šel do utkání se sérií 28 zápasů bez prohry, byl opakovaně počítán, ale i on jednou poslal úřadujícího světového šampiona k zemi. Když se ve 14. kole po dalším počítání rodák z Bratčic u Brna znovu stavěl na nohy, jeho manažer Krassowski hodil do ringu ručník. K plánované odvetě s Thilem už nikdy nedošlo.

Na základě fingovaného potvrzení profesionální boxerské unie se Vilém Jakš dostal z okupovaného Československa do Itálie a později do Francie, kde byl přidělen k letecké skupině. I když mu jeho snoubenka, filmová herečka Käthe von Nagy nabízela, aby s ní zůstal na francouzské Riviéře. Jakš zvolil se svými československými kamarády cestu cti a na palubě lodi Arry Scheffer se dostal do Británie.

Vstoupil do řad slavné 311. československé bombardovací perutě a coby palubní střelec se v osádce kapitána Kordy dokonce zúčastnil jejího prvního operačního letu, jímž byl útok na bruselské nádraží. Jakš později služby u „Třistajedenáctky“ přerušil a působil jako zbrojní instruktor. Někdejší slavný boxer se ale k peruti vrátil, což se mu stalo osudným.

311. peruť se v létě 1943 na letišti Beaulieu v jižní Anglii přezbrojila na americké čtyřmotoráky Liberator. Vilém Jakš se už v anglické hodnosti Warrant Officer zúčastnil hned prvního operačního letu na novém typu letounu. Osádka velitele perutě Jindřicha Breitcetla se už ale 21. srpna 1943 zpět na základnu nevrátila a zmizela beze stopy. Až později vyšlo najevo, že letadlo sestřelily dálkové stíhací Messerschmitty Bf 110.

Šlechtic, sirotek, voják a skvělý jezdec na koni. Baron (titul zdědil po svém otci - diplomatovi) Niši šokoval na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932, kdy s koněm Uranusem, kterého si sám v roce 1930 koupil v Itálii, získal coby poručík císařské kavalérie zlatou medaili v parkurovém skákání. Jeho triumf označil americký tisk za jedno z největších překvapení her.

Ve Spojených státech se japonský baron stal velmi populárním. Získal čestné občanství LA a spřátelil se s hollywoodskými ikonami Mary Pickfordovou nebo Douglasem Fairbanksem. Niši na hřbetu Uranuse startoval i na berlínských hrách, kde ovšem žádnou medaili nezískal.

Niši zůstal v japonských ozbrojených silách a v roce 1943 byl povýšen na podplukovníka. Byl jedním z velících důstojníků na strategickém ostrově Iwodžima, při jehož krvavém dobývání také v březnu 1945 padl. O jeho smrti se vypráví několik neověřitelných legend, včetně té, že Niši u sebe neustále nosil bičík, kterým dovedl Uranuse k olympijskému zlatu. Stejně tak nelze verifikovat zprávu, kterou uvádějí některé zdroje, podle níž Nišiho milovaný kůň skonal sedm dní po smrti japonského důstojníka a olympijského vítěze.

V roce 1932 na letních olympijských hrách v Los Angeles získal zlatou medaili v běhu na 10 kilometrů, o sedm let později už bojoval s nacisty. Polský atlet Janusz Kusociński se v září 1939 dobrovolně zapojil do obrany Varšavy.

Po porážce Polska se pod pseudonymem Prawdzic přidal k odbojové skupině Vlci. Po jejím prozrazení ho 26. března 1940 zatklo Gestapo. Po mučení v nechvalně proslulé varšavské věznici Pawiak ho Němci převezli do lesa u vesnice Palmiry nedaleko Varšavy, kde ho v rámci masových poprav inteligence zastřelili. Ve stejný den zavraždili i předsedu polského Sejmu Macieje Rataje. Na počest se v okolí Palmir už devátým rokem běhá půlmaraton.

Rodák z Berlína se až relativně pozdě začal věnovat veslování. S parťáky Gerhardem Gustmannem a Dieterem Arendem vytvořil v klubu Berlin-Grünau úspěšnou posádku na dvojce s kormidelníkem, která napřed vyhrála mistrovství Německa a v roce 1936 v Berlíně pak dokonce zlatou olympijskou medaili. Před vypuknutím druhé světové války ještě získal titul mistra Evropy. Narukoval k wehrmachtu a 11. srpna 1941 padl při německé ofenzívě na východní frontě.

V roce 1928 se Billy Fiske stal ve věku pouhých 16 let a 260 dnů nejmladším vítězem v historii zimních olympijských her, když se svými kolegy z amerického týmu ovládl soutěž čtyřbobů. Fiskeho připravil o rekord až finský skokan na lyžích Toni Nieminen, který získal olympijské zlato v roce 1992 o den mladší.

Fiske, který v roce 1932 v Lake Placid svůj olympijský triumf zopakoval, byl podle dostupných zdrojů zakladatelem prvního lyžařského areálu v coloradském Aspenu a coby celebrita se účastnil závodů na 24 hodin v Le Mans. Americký mladík pronikl mezi britskou aristokracii a dokonce se oženil s bývalou manželkou hraběte z Warwicku.

Britské pouto se mu ale nakonec stalo osudným. Coby americký dobrovolník (podle některých zdrojů předstíral, že je Kanaďan) vstoupil do Královského letectva (RAF). V řadách 601. perutě startoval do bojů s Luftwaffe na palubě Hawkeru Hurricane. 16. srpna 1940 inkasoval zásah do palivové nádrže. S hořící stíhačkou dokázal ještě přistát na letišti Tangmere, ale druhého dne na následky popálenin v nemocnici zemřel.

V roce 1941 mu britský ministr letectví sir Archibald Sinclair odhalil v kryptě kostela sv. Pavla pamětní desku s textem „Americký občan, který zemřel, aby Anglie mohla žít“.

Některým sportovcům, jejichž hvězda zazáří jen krátce, se říká „one season wonder“, zázrak jedné sezóny. Finský běžec Gunnar Mikael Höckert se s formou báječně „trefil“ do olympijské sezony 1936. V ní rodák z Helsinek překonal světové rekordy na 2 míle, na 3000 metrů a vyrovnal světové maximum na trati 2000 metrů. Na OH v německé metropoli pak v běhu na 5000 metrů senzačně porazil své slavnější krajany Salminena s Lehtinenem a doběhl si pro zlato.

Během Zimní války, kdy Höckertovu vlast přepadl Sovětský svaz, se atlet dobrovolně přihlásil do armády. Finové mnohonásobné sovětské přesile hrdinně vzdorovali a konflikt se stal Stalinovou noční můrou. Zlatý olympijský medailista se ale konce války nedočkal. Padl 11. února 1940 v bojích na Karelské šíji den před svými 30. narozeninami.

Fascinující sportovně-válečný příběh napsali všichni tři medailisté olympijského klání v moderním pětiboji na berlínské olympiádě. Vítězný Němec Gotthard Handrick se stal uznávaným stíhačem, který si první sestřely připsal už ve španělské občanské válce. Během bitvy o Británii velel slavné stíhací skupině JG26. Bojoval i na Východní frontě a válku přežil. Stříbrný Američan Charles Frederick Leonard to dotáhl na generálmajora US Army a jeho slavnější bratr William se stal legendárním letcem, který se proslavil v bitvě u Midway nebo v Korálovém moři. Bronzový Ital pak padl v srpnu 1942 u Stalingradu při útoku své Savojské kavalérie na sovětské pozice.