Článek
Do krajských voleb zbývá přesně měsíc. Kde vládli politici nejlépe? Odpověď není tak prostá, ale několik kritérií, podle nichž lze vystavit hodnocení, existuje.
Podle analýzy Seznam zpráv, která pracuje s údaji ze šesti oblastí (viz následující grafy), využily roků prosperity nejlépe regiony, jejichž vládu kontrolovaly strany starostů nebo jiných místních veličin.
Jde o Liberecko, které řídí Martin Půta ze Starostů pro Liberecký kraj, ale také o jižní Čechy, kde sociálně demokratické hejtmance Ivaně Stráské pomáhají regionální formace s názvem Jihočeši nebo Pro Jižní Čechy doplněné menšími stranami lidovců, TOP 09 nebo STAN.
Společně s Prahou, kde regionální partaje doplňují Piráty, využili v jižních Čechách a na Liberecku prosperitu nejvíc v celé republice.
Podrobně se na hodnocení regionů podívejte v následující grafice:
Jihočeský model spolupráce regionálních a menších stran se sociálnědemokratickým hejtmanem se osvědčil také na Královéhradecku a na Pardubicku, kde ještě využili podporu radních z ODS.
Oba východočeské kraje zůstaly v závěsu za Prahou.
Analýza ukazuje, že sociální demokraté nebyli úspěšní, pokud postavili krajskou radu na spolupráci s ODS nebo ANO, jak se přihodilo v Plzni a na Vysočině.
Kraje pod vedením lidovce či komunisty (Zlínsko, respektive Ústecko) zůstaly přesně v průměru.
Potíže však hlásí hnutí ANO. Krajům na posledních třech místech - Olomoucku, Moravskoslezskému kraji a Karlovarsku - vládli právě hejtmani z Babišova hnutí. A ve středních Čechách a na jihu Moravy přestalo v uplynulých čtyřech letech za hejtmanů ANO platit, že zažívají největší vzestup a stávají se protiváhou hlavního města.
Prvoplánový výklad o neúspěchu ANO a triumfu místních sdružení však přece jen nevystihuje vývoj regionů úplně přesně.
Babišovi hejtmani bývali často neviditelní, případně čelili skandálům. Někde však nemají skvělou bilanci jen z toho důvodu, že hnutí ANO zaznamenalo minule největší volební úspěch v problémových regionech.
Konkrétně moravskoslezskému hejtmanovi Ivo Vondrákovi lze na první pohled těžko něco vytýkat.
Úbytek obyvatelstva se mu nepodařilo zastavit, přesto ho zbrzdil. Příjmy obyvatel rostly vedle jižních Čech nejrychleji, zdravotnictví se v jeho kraji v minulých čtyřech letech zlepšilo. Avšak pak přišly pohromy - od koronaviru přes kůrovce až k exekucím a zoufalství na severu Moravy se prohloubilo.
Dlouhodobě problémový kraj měl smůlu právě v období, kdy všeobecná prosperita nabízela nevídané možnosti.
Analýza Seznam Zpráv o tom, jak se v jednotlivých krajích za poslední čtyři roky změnila kvalita života, zároveň ukazuje, že se vzestup Česka posledních čtyř let neodehrává jen v regionech, ale na úrovni celé republiky a v souvislosti s Evropou.
Největší prosperitu zažily kraje, které s hlavním městem tvoří severojižní osu země, tedy Liberec - Praha - České Budějovice, spojující hospodářský prostor Podunají s Berlínem.
Čísla zároveň ukazují, jak oslabila dosud nejdůležitější západovýchodní osa Plzeň-Praha-Brno. Přitom mohla sehrát negativní roli nekonečná rekonstrukce D1 zhoršující dopravní infrastrukturu mezi Mnichovem a Polskem nebo Maďarskem.
Ústup západovýchodní osy ve prospěch rozvoje v severojižním směru je největším převratem, který zažily české země při svém rozvoji od rozdělení Československa. Nadále však platí poučka, že příliš daleko od Prahy to nejde. O tom mohou vyprávět v karlovarském, ostravském i olomouckém regionu.
Vývoj v krajích přinesl další přelom také pro celostátní politiku.
Pozitivní role místních politických sdružení vychází z posilujícího trendu regionální identity a nápadně se projevuje averzí k „Pražákům“. Zároveň však vychovává politiky schopné v zájmu kraje využít příležitosti, které nabízejí hospodářské a dopravní změny přesahující jejich pravomoc.
Exemplárním případem mohou být jižní Čechy, s jejichž bilancí se v uplynulých letech nemůže nikdo rovnat.
Není pochyb, že jejich politici, podnikatelé i občané dokázali využít v zásadě ideálních podmínek kraje, který se nazývá podle kontextu „zaostalým“ nebo „zachovalým“. Fakticky to znamená, že v přirozené snaze zlepšit poměry nemusí překonávat největší hříchy minulosti, jakými jsou někdy dědictví těžkého průmyslu a industrializovaného zemědělství z časů socialismu, jindy důsledky překotných investic do montoven a skladovacích hal po pádu komunismu, případně ještě poválečný odsun obyvatelstva. Jihočeský vývoj může posloužit jako naděje pro další, třeba menší regiony odříznuté od civilizace.
