Článek
Co se vám na sobě líbí nejvíc?
Přestože jsem vítězkou Miss České republiky 2019, tak jsem si tuhle otázku nepokládala. Slýchávám, že to je úsměv, někoho zaujaly oči, postava, každý to má trošku jinak. Já osobně jsem spokojená se svým úsměvem.
Slýchala jste odmalička, že jste krásná?
Ano. Já si myslím, že každá dívka to od rodičů slyší. Asi i já, když budu mít dceru, v kterou věřím, tak jí budu říkat: Jsi krásná.
Studujete vysokou školu, ekonomku, máte za sebou úspěchy v soutěžích v latinskoamerických tancích, soutěžích krásy, je vám 20 let, i zkušenosti z modelingu už máte. Proč jste měla tu potřebu přihlásit se do soutěže krásy?
Byl to můj dětský sen, odmlada jsme s rodinou sledovali v televizi tyto soutěže. A říkala jsem si vždycky, že tohle bych chtěla hrozně zkusit. Chtěla jsem, aby na mě rodiče takhle koukali, vzhlíželi ke mně. I ty mladé slečny. Takže jsem si říkala: Je mi 20, zkusím to. Dvacet je takový milník. Pro modeling je to takový, dalo by se říct, důchod. Je spousta slečen, co začíná ve 13 letech. Hodně jsem přemýšlela o životě, kam se posunout. Říkala jsem si, že buď to vyjde, nebo ne.
Říkáte: Aby ke mně vzhlíželi rodiče i holčičky. Takže jste toužila po pozornosti? Nebo po čem?
Po pozornosti úplně ne, spíš jsem chtěla, aby na mě byli pyšní. A že třeba budu příkladem pro nějakou holčičku.
Nikola Kokyová
Dvacetiletá studentka ekonomie na Univerzitě Pardubice, v říjnu se stala novou vítězkou soutěže krásy a držitelkou titulu Miss ČR. Je romského původu a ráda by zlepšila náhled na Romy v české společnosti.
Proč malé holčičky ta korunka miss tolik fascinuje?
To je těžká otázka, úplně asi nedokážu říct. Možná si připadají jako královna nebo princezna z pohádky?
Vy jste se při tom vyhlášení, když jste tu těžkou korunu dostala na hlavu, prakticky sesunula na pódium. Z čeho se vám při tom vyhlášení tak podlomily nohy?
Ta soutěž trvala sedm měsíců, což je docela dlouhá doba. A jak jsem tím procházela, tak mě vůbec nenapadlo, že bych to mohla vyhrát. Já jsem se do té soutěže přihlásila zejména, abych sbírala nějaké zkušenosti, abych se někam posunula, splnila si dětský sen. Snažila jsem se vzdělávat od zkušenějších, měli jsme tam spoustu skvělých lidí, dalo by se říct nejlepší z oboru, ke kterým jsem vzhlížela…
Proč jste se tam ale tedy sesunula? Bylo to tím překvapením?
Bylo to určitě tím překvapením, já jsem to vůbec opravdu vůbec nečekala. Já jsem tam stála, koukala jsem do publika, kde lidé řvali moje číslo, kde jsem viděla maminku, rodinu, která mi věřila, přátele, a tak jsem si říkala: Kéž by to vyšlo, kéž bych jim mohla poděkovat za tu podporu, co mi dávali. A ono to prostě vyšlo. Viděla jsem úplně černo a vůbec jsem nevěděla, co se děje.
Takže z toho vítězného momentu si moc nepamatujete?
Ne. Jsem ráda za ty záznamy.
Kritici vyčítají soutěži miss, že se příliš soustředí na fyzickou krásu, že tolik nevyzdvihává inteligenci dívek, případně jejich osobnost. Vy tuhle kritiku nevnímáte?
Já si úplně nemyslím, že tahle soutěž by o tom byla. Myslím si, že tahle soutěž zejména hledá dívku, která se bude snažit pomáhat druhým.
Myslíte, že miss je skutečně o pomoci druhým?
Ano, myslím si, že ano. Naše soutěž Miss České republiky je zejména o charitativní činnosti. A ruku na srdce, v soutěži byly i krásnější dívky než já. Ale porota hledala dívku, která bude mít srdce pro pomoc druhým, která bude mít komunikační schopnosti.
Soutěž krásy se musí zčásti zaměřit i na postavu
Když se ale podíváme na ty disciplíny, je tam volná disciplína, kde dívky ukazují své talenty, je tam ale i hodně kritizovaná promenáda v bikinách. Ta je potřeba pro charitu?
Ne, ta určitě pro charitu není. Ale přece jen je to soutěž krásy, takže určitě nějaká část tam musí být směřována na postavu, na krásu té dívky. Ale chci tím říct, že si nemyslím, že by soutěže krásy hledaly zejména dívku, která by byla krásná zvnějšku, která by měla symetrický obličej, nádhernou postavu, ale i tu krásu vnitřní.
A ta se dá zjistit za těch pár měsíců?
Sedm měsíců je relativně dlouhá doba. Setkávaly jsme se každý víkend, takže jsme se opravdu poznaly. A pro mě už to je taková druhá rodina. Organizátoři soutěže i porotci mohli poznat, jaká ta dívka je. My jsme natáčely spoustu videí, ať už v rámci charitativní činnosti. Videí o nás, videí o cestě soutěží. Byla spousta přehlídek, setkávaly jsme se.
Nebyla tam děvčata, která si třeba na něco hrála? Sedm měsíců můžete lecco předstírat…
To si nemyslím. Přece jenom dívek se do soutěže hlásí relativně dost, je hodně vyřazovacích kol. Už jenom v prvním castingovém kole je přímo komunikace s porotou. Tipnu 10 lidí, které neznáte, tam sedí a ptají se, nejenom jak se máte, co děláte, ale na to, proč zrovna ty bys měla být miss, jaké máš charitativní zájmy, co děláš.
Když už jste pak v užším výběru, jak s vámi pracují, co všechno jste se třeba musela naučit?
Není to o tom, že bychom se nutně musely něco učit.
Ten úsměv je třeba váš? Ten vás neučili?
(smích) Určitě ne.
Chůzi také ne?
Dobře, chůzi na finále ano. Chůze je potřeba v modelingu. Ale měly jsme hodně kurzů, třeba líčení, rétoriku.
Takže jste neměla pocit, že by z vás dělali někoho jiného?
Ne, o to bych nestála.
Národnost není důležité měřítko
Váš tatínek je poloviční Rom, v soutěži to o vás nevěděli. Pro server Novinky jste řekla: „Není to tak, že bych se za svůj původ styděla, naopak jsem na něj hrdá, ale nemám ve zvyku říkat to hned jako první informaci o sobě.” Takže jste to nepovažovala za důležitou informaci o sobě?
Ne, když se setkávám s lidmi, tak nepovažuji za důležité se jich zeptat: Jaké jsi národnosti a jaké předky máš? Nemyslím si, že to je důležitá věc, aspoň pro mě to důležité není.
Nikdo ze spolusoutěžících na to nepoukazoval?
Ne, nikdo na to nereagoval.
A co reakce, které vám po soutěži přišly? Byly čistě pozitivní?
To asi nikdo nečeká, samozřejmě jsem měla sem tam i nějakou kritiku.
Jak s ní nakládáte? Je vám to líto?
Ze začátku jsem si tyhle komentáře hodně brala k srdci. Vždycky jsem si pročítala diskuze a snažila se z nich něco vzít, ale postupem času jsem zjistila, že to dělají lidé, kteří asi nemají co na práci.
Házíte to za hlavu, nijak se tím tedy nezaobíráte?
Úplně ne, samozřejmě si je přečtu, snažím se zamyslet nad tím, jestli ten člověk má pravdu, nemá pravdu. Co mu asi koluje v hlavě, ale asi si to neberu k srdci.
Říkáte, že jste v miss svůj původ nijak záměrně netajila. Někdy v soukromém životě jste to udělala?
Možná, když jsem byla dítě, ale nevybavuji si to. Když se mě někdo přímo zeptá, tak odpovím samozřejmě. Jako není to věc, já se za to nestydím. Když se mě někdo zeptá: Jsi Romka? Odpovím: Je to tak a tak. Pokud se mě ten člověk na to nezeptá, není to věc, kterou bych říkala.
Ptám se vás na to proto, protože vy sama jste v nějakém rozhovoru říkala, že někteří Češi se dívají na Romy skrz prsty. V čem nejvíc podle vás tedy Romům křivdí?
Jediná věc, která mi dost vadí, je, že je házejí do jednoho pytle. Máme tady dost lidí, kteří jsou romské národnosti a kteří jsou úspěšní, napadá mě Monika Bagárová, Radek Banga. A spousta jiných, určitě jsou to úspěšní, vzdělaní lidé. A i přesto se objevují negativní komentáře u jejich fotek. I u článku o mně se strhla taková diskuze. Vadí mi, že se lidé nedívají na tu osobu samotnou, co dělá, jaké má schopnosti, vzdělání.
Máte potřebu, ať už tváří v tvář nebo na sociálních sítích, se proti tomu nějak ohradit? Zastat se jich?
Nemám problém se člověka nějakým způsobem zastat.
Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z loňska je soužití Romů a neromských obyvatel velmi špatné podle 72 procent dotázaných. Jak byste ho popsala vy? Spíše jako velmi dobré, dobré, špatné, velmi špatné?
Já si myslím, že z pohledu vítězky Miss České republiky je to věc, která jde totálně úplně mimo mě. Samozřejmě mám nějaké romské předky, také ty věci sleduji… Není to dobrý stav.
Takže jako nedobré byste to soužití popsala?
Asi jo. Není dobré.
Nemáte žádnou osobní zkušenost?
Nemám osobní zkušenost.
Ptám se proto, že jste říkala, že byste jako vítězka Miss České republiky chtěla vnímání Romů v Česku postupně měnit. Jak myslíte, že to tedy můžete udělat?
Zrovna tady s tím problémem, který jste zmiňovala v předchozí otázce, asi jako vítězka samozřejmě hnout nemůžu. Od toho jsou tady jiní lidé, je tady stát, který to samozřejmě řeší.
Ale ten obraz Romů přece jen možná trochu pozměnit můžete, ne?
Já bych si přála, aby se po dobu toho, co budu Miss České republiky, nad tím lidé trošku zamysleli. A třeba se snažili trošku změnit názor na romskou komunitu.
A jak tomu můžete pomoct vy?
Budu ráda, pokud budu moct ovlivnit třeba mladou romskou generaci. Třeba bude nějaká holčička na mě koukat a bude si říkat: Jo, ona to dokázala. Ne že bych je chtěla ovlivnit, aby šly do té soutěže, ale obecně ke vzdělávání.
Znovu se vracím k tomu vzdělávání, častokrát zmiňujete, jak je vzdělávání pro vás důležité. Není to v rozporu s tím, že jste se přihlásila do soutěže, kde prezentujete především svůj vzhled?
To si úplně nemyslím. To vyznívá jako, kdyby vítězky krásy neměly být třeba vzdělané. Ale já si myslím, že vzdělání je důležité, ať už jsem vítězka Miss České republiky, nebo kdokoliv jiný. Byla jsem k tomu vedená od dětství, vždycky pro mě vzdělání bylo důležité a i teď je, přestože jsem vítězkou Miss České republiky, studuji školu a začínám studium další školy. Ve studiu budu pokračovat.
Vám z vítězství plynou nějaké další povinnosti. Získala jste i účast na zahraniční soutěži krásy, víte už, kam přesně pojedete?
Ne, to bude překvapení. Připravuji se zatím obecně, na ty přehlídky přece jen člověk musí být trošku fit. Ještě si přeji zdokonalit trošku jazyky.
