Minulost ekonoma Ševčíka: experta Trikolóry vábila komunistická rozvědka

Miroslav Ševčík je proděkanem Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (VŠE) a jedním z hlavních poradců hnutí Trikolóra, které se netají ambicí dostat se do Sněmovny. Redakce Seznam Zprávy nyní získala informace z jeho minulosti. Konkrétně svazek z Generálního štábu - Zpravodajské správy, který byl až dosud skryt v Archivu bezpečnostních složek.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ze spisů vyplývá, že se na přelomu let 1987 a 1988 na několika konspiračních schůzkách sešel s vojenskou rozvědkou, která ho chtěla využít v zahraničí - konkrétně v Rakousku na Vídeňské univerzitě, kam se Ševčík chystal na stáž z VŠE.

Zpravodajci v dokumentech, které zůstávaly i dlouho po revoluci v utajení, zmiňují Ševčíkovu ochotu ke spolupráci a charakterizují ho jako „iniciativního, pracovitého, zásadového a svědomitého“ člověka. Z jejich námluv ale nakonec sešlo - zpravodajci totiž zjistili, že jim Ševčík zatajil emigraci v rodině.

Seznam Zprávy Miroslava Ševčíka, který do KSČ vstoupil v roce 1984, několikrát oslovily s nabídkou k osobnímu rozhovoru, to ale odmítl. V písemných odpovědích plných osobních útoků a hrozeb žalobami jakýkoli záměr s rozvědkou spolupracovat odmítá.

„O svazku, o kterém se zmiňujete, jsem se dozvěděl až někdy v roce 2013. O jeho existenci jsem neměl potuchy. Nikdy jsem s žádnou složkou Ministerstva obrany ani Ministerstva vnitra nespolupracoval,“ uvedl Ševčík ve vyjádření.

Podle předního českého historika z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Petra Blažka, který dokumenty prostudoval, jsou však Ševčíkovy kontakty se zpravodajci podrobně popsány. A plyne z nich, že Ševčík věděl, o jaký typ schůzek jde, a ani se například pouze nepokoušel agentů zbavit.

„To určitě ne. Z dokumentů plyne, že vycházel velmi vstříc,“ uvedl historik.

Ševčíkův svazek s evidenčním číslem „176727“ obsahuje čtyři složky popisující zájem vojenské rozvědky o Miroslava Ševčíka a plán, jak ekonoma takzvaně rozpracovat. Šlo o dokument vedený v režimu přísně tajném a byl vyhotovený v jediné verzi.

Zpravodajci si Ševčíka vytipovali z databáze VŠE a podle dokumentů se s ním sešli třikrát. Poprvé 3. prosince 1987 na VŠE, o týden později následoval druhý pohovor a v březnu 1988 proběhlo třetí setkání, to už přímo na městské vojenské správě.

Na setkáních se podle záznamů ověřila Ševčíkova ochota ke spolupráci. „Byly ověřeny základní data adresy (míněn Ševčík) a jeho příbuzných, jeho ochota ke spolupráci a předpokládaný výjezd na tříměsíční stáž do Rakouska na Vídeňskou univerzitu. Byly rovněž vytvořeny předpoklady pro další schůzky,“ popsali zpravodajci.

Agenturní pracovníci několikrát zopakovali, že rozhovory s Ševčíkem probíhaly konspirativně. „Adresa byla hned na první schůzce upozorněna na nutnost utajení všech projednávaných otázek, což potvrdila svým podpisem na prohlášení o mlčenlivosti,“ píše se ve svazku.

Při pohovorech vyšlo najevo, že Ševčíka už dříve kontaktovaly i jiné služby, a byl poučen, jak v takových případech odteď postupovat.

„Adresu přibližně v polovině roku 1987 kontaktoval pracovník Federálního ministerstva vnitra, který rovněž zjišťoval ochotu ke spolupráci. Rozhovor byl nezávazný, k žádné ani dílčí dohodě nedošlo. Adresa byla orgánem 817 poučena, jak se má zachovat v případě dalšího podobného kontaktu (má říci, že je ve spolupráci s armádou), a upozorněna na zásady konspirace,“ píše se v dokumentech.

Ekonom popírá, že by se nějakých konspiračních schůzek zúčastnil. „Na žádné typovací pohovory jsem se nescházel. Na vojenské správě jsem byl předvolán kvůli povinné účasti na vojenském cvičení vojáků v záloze,“ uvedl.

Ševčík se hájí také čistým lustračním osvědčením. „Mám čisté lustrační osvědčení již z roku 1997. Svazek, který zmiňujete, navíc jednoznačně konstatuje to, že jsem žádnou spolupráci ani s generálním štábem ČSLA, ani se Zpravodajskou správou nevykonával. To koneckonců naprosto jasně vyplývá i z toho, že mám další čistá lustrační osvědčení, naposledy z roku 2020,“ uvedl Ševčík.

Jak ale upozorňuje historik Blažek, na archivy vojenské rozvědky se lustrační zákon nevztahuje a čisté lustrační osvědčení tak mohli získat i lidé, kteří byli vedeni v jejích záznamech. „Lustrační zákon na to nepamatoval. Bylo to největší opomenutí týkající se tajných služeb z éry komunistického režimu,“ uvedl Blažek.

Podle dokumentů měli v rozvědce se Ševčíkem následující plány. „Adresa (míněn Ševčík) je odborným asistentem na VŠE v Ústavu marxismu-leninismu, kde se specializuje na politickou ekonomii kapitalismu. V září 1988 pojede na tříměsíční stáž do Rakouska na Vídeňskou univerzitu na Institut pro národní hospodářství, ještě předtím bude mít možnost se setkat se zástupci této univerzity na VŠE a při této příležitosti si bude moci vytvořit výchozí podmínky pro budoucí stáž,“ zapsali zpravodajci.

Jako člověk, který „chápe potřeby armády“, měl plnit funkci spolupracovníka typaře, jehož úkoly by spočívaly v náborové činnosti, vyhledávání a rozpracování lidí vhodných pro agenturní spolupráci.

Ševčík na zpravodajce působil jako velice aktivní a angažovaný člověk - byl členem KSČ, sportovní komise v rámci Revolučního odborového hnutí (ROH), byl trenérem a rozhodčím atletického svazu či hlavním vedoucím pionýrských táborů ÚV KSČ.

Sázeli na to, že Ševčík s rozvědkou bude spolupracovat na základě ideologického přesvědčení. „Adresa je členem KSČ od roku 1984, chápe složitosti současné mezinárodní vojensko-politické situace a nutnost nadále zabezpečovat obranyschopnost vlasti. K těmto potřebám má jednoznačně kladný vztah, což již několikrát vyjádřil na typovacích pohovorech. Lze tedy usuzovat na ideologický motiv spolupráce,“ napsali do kolonky „Motivy“.

Prověřování mělo skončit v květnu 1988. Jenže zpravodajci si proklepli i Ševčíkovy příbuzné a zjistili, že je neinformoval o emigraci tety. Zpravodajcům tvrdil, že o ní nevěděl, a proto ji ani nenahlásil v zaměstnání.

„O emigraci jsem samozřejmě věděl. Neuvedl jsem to ani zaměstnavateli i z toho důvodu, že jsem neměl zájem na dalších setkáních s kýmkoliv ze zvláštního útvaru osobního oddělení VŠE a dalších státních složek,“ říká k tomu dnes Ševčík.

Historik Petr Blažek míní, že ekonom o emigraci mlčel z kariérních důvodů. „Byla to velice blízká osoba. Každý tehdy věděl, že máte-li v rodině emigraci, přinese vám to jen problémy,“ uvedl Blažek.

Rozvědka podle něj kvůli tomu Ševčíka vyhodnotila jako člověka, kterému se nedá věřit. „Po tomto incidentu byl označen za člověka, který by byl při vyslání do zahraničí potenciálně rizikový - hrozily by kontakty se západními službami, které by ho mohly kompromitovat,“ dodal Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Miroslav Ševčík je proděkanem Národohospodářské fakulty VŠE, dříve působil i jako děkan. V minulosti se proti Ševčíkovi coby děkanovi bouřili studenti a někteří pedagogové kvůli údajně neetickému chování.

V roce 2014 zneužil modrého majáku na autě a jel v protisměru po dálnici. V roce 2016 jej ze svých řad vyloučil Liberální institut, který spoluzakládal a řídil. „Jeho jednání bylo nejen v rozporu s principy klasického liberalismu a posláním Liberálního institutu, ale i zásadami slušného chování,“ uvedl institut před pěti lety. V roce 2018 získal Výroční cenu Institutu Václava Klause.

V nedávných měsících na sebe ekonom připoutal pozornost vyjadřováním kolem útoku ruských agentů na sklady ve Vrběticích. Podobně jako například prezident Miloš Zeman se pustil do kritiky ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Michala Koudelky.

„Tak já osobně plukovníku Koudelkovi, který obdržel vyznamenání CIA, takzvanou Tenetovu cenu za zahraniční spolupráci, nevěřím ani to, že se jmenuje Koudelka. Ne, že bych Putinovi věřil všechno, ale že se jmenuje Putin, to mu věřím,“ pronesl například v dubnu v rozhovoru pro Parlamentní listy.