Článek
„Máme toho mnógo na ukrajinskou armiji,“ říká na amatérském videu rozesmátý blond muž s granátem v ruce.
Podobných záběrů natočil před čtyřmi lety v okolí Doněcku na území samozvané Doněcké lidové republiky mnoho. Je na nich oblečen v uniformě, pózuje se zbraněmi, kope okopy, směje se v hloučku se separatistickými vojáky.
Záběry si Čech Erik Eštu přivezl z Ukrajiny domů na památku, nyní však slouží jako důkazy českých žalobců.
Erik Eštu je obžalován z teroristického útoku. Tak žalobci kvalifikovali to, že se podle nich aktivně účastnil v ozbrojeném ukrajinském konfliktu na straně takzavané Republikánské gardy Doněcké lidové republiky.
Pětatřicetiletý příslušník české armády, nyní postavený mimo službu, se v úterý poprvé postavil před pardubický soud. Nepopírá velkou zálibu ve vojenství. Od svých dvaceti let sbírá uniformy, rád se v nich fotografuje – včetně té, která z něj dělá SS Gruppenführera.
Před soudem Eštu přiznal, že se před lety nechal zvěčnit se zdviženou pravicí. Bylo to při návštěvě u jezera Wansee – místa, kde čelní nacisté v lednu 1942 koordinovali konečné řešení židovské otázky.
Soudu řekl, že sbírka jeho uniforem může mít hodnotu milion korun. Několik těch ruských si vzal s sebou i na Ukrajinu – i když tvrdí, že se tam vydal jenom proto, že rád poznává cizí kraje a že ho tam pozval kamarád Andrej.
Eštu říká, že si vždy přál být vojákem a sloužit jako parašutista. Soukromě prý absolvoval 52 seskoků. „V armádě jsem se ke skokům kvůli této kauze nedostal,“ uvedl.
Do české armády pak nastoupil 1. července 2015 necelé dva měsíce po svém návratu z Ukrajiny. Ještě předtím se hlásil do francouzské cizinecké legie, kde však nakonec neprošel užším výběrem a bez udání důvodu ho propustili.
Videa ze své ukrajinské cesty zveřejňoval i na Facebooku pod přezdívkou Gardista DNR. Několik desítek jich žalobce u soudu pustil. Eštu tu na záběrech čistí hlaveň minometu, nasazuje zásobník do kalašnikova nebo ve vojenském ležení komunikuje se separatistickými vojáky. „Kopu okop a pak se prokopeme do Marjenky, tady jsou moji druhové, my na dovolené, holiday. A tady je naše sbírka hraček,“ vypráví Eštu na jednom z videí, kde zabírá jámy v zemi, bojovníky, ale i různé zbraně.
Na dalším pak ukazuje rozesmátého muže, který v několika videích mluví směsicí češtiny a ruštiny. „Částečně ho znám, ale nebudu se k tomu vyjadřovat,“ odpověděl soudci, který se o vojáka mluvícího částečně česky zajímal. A pak video pokračuje: „Tři sta metrů od nás jsou vládní síly, mají pozice ve městě Marjenka. Dali nám pár hraček s větší zásobou munice, dneska tady trochu mrzneme. To je zatím z klidné frontové linie vše,“ zahlásil na videu.
Nyní však své bojové zážitky sám zpochybňuje.
Říká, že kontakt s donbaskými ozbrojenci mu dohodil kamarád Andrej. „Do bojů jsem se nijak nezapojil, oni cizincům nedůvěřují a do boje by mě nikdy nevzali, fronta od nás byla daleko, přímo na frontu se musí přes kontrolní body, kam nepouštěli civilisty,“ uvedl.
Jeho ukrajinská mise se „provalila“ v době, kdy nastoupil do armády k výsadkářům do Chrudimi.
Svěřil se prý s nimi na stráži kolegovi, který mu vyprávěl o svých misích v Afghánistánu a Iráku. „Občas si pouštím pusu na špacír, abych byl zajímavý. Byla to klukovina, trochu jsem si to přivymyslel,“ řekl u soudu a dodal, že kdyby kolegům neřekl, že se střílelo, řekli by mu, že nic nezažil. Zároveň se jim prý pochlubil, že dostal nabídku bojovat na straně Kurdů proti Islámskému státu.
Erik Eštu je podle manželky Jeleny „dobrý otec a láskyplný manžel“, kterého jenom musí žádat, aby nebyl celý ve vojenském, když ji někam doprovází. Oblečky kupuje v army shopech prý i synovi, kterému je nyní 11 měsíců.
V současné době pracuje jako kuchař u dělostřeleckého pluku v Jincích.
„Po zjištění skutkové podstaty věci Armáda České republiky reagovala okamžitě a dle platné legislativy tím, že byl jmenovaný dán do dispozice velitele. Což znamená, že byl postaven mimo službu u svého domovského útvaru. Budoucnost dotčeného vojáka v Armádě České republiky se bude odvíjet od výsledku soudního rozhodnutí,“ uvedla mluvčí generálního štábu Magdalena Dvořáková.
