Miliony jsem našel v krabici od bot, trvá na svém Srba i šest let po propuštění z vězení

S Karlem Srbou jsme se viděli naposledy před patnácti lety, v době, kdy jsme se v MF DNES zabývali mimo jiné jeho záhadně nabytým majetkem. Tehdy to bylo velmi vypjaté setkání: Srba odmítal na cokoliv konkrétního odpovídat a jeho kamarád, kterého si s sebou přivedl, nás zastrašoval, ať už o Srbovi nepíšeme, „jinak přijdeme o novinářské papíry".

Od té doby se toho ale hodně stalo. Především to, že si Srba odseděl jako hlava organizované skupiny osm let za objednání vraždy Sabiny Slonkové.

„Děkuju za optání, mám se dobře,“ vyměňujeme si na úvod rozhovoru pár zdvořilostních frází poblíž jeho statku ve středočeském Stochově u Kladna.

V doprovodu kavkazského pasteveckého psa sedí na lavičce na návsi a vypadá, že je v dobrém rozpoložení připraven poskytnout Seznamu rozhovor (Sabina Slonková se ho z pochopitelných důvodů odmítla účastnit).

K Srbově případu jsme se vrátili v rámci investigativního cyklu Zvláštní vyšetřování, v němž jsme se zaměřili na rozkrytí dodnes neobjasněného osudu stamilionů korun, které v letech 1998 až 2002 zmizely na Ministerstvu zahraničních věcí při zadávání veřejných zakázek.

Část otázek na Srbu míří i na původ jeho milionů.

„Trváte na tom, že jste je našli v krabici od bot po otcově smrti?“ ptám se.

„Samozřejmě. Otec dělal velké obchodní věci,“ zní jedna z jeho odpovědí. Na další otázku po chvíli doplňuje: „Můj otec se svého času účastnil podnikání, kdy využíval své konexe a možnosti.“

Konkrétnější odpověď nedává. Tváří se sice vstřícně, ale po celou dobu rozhovoru zůstává velmi strohý. Celkově působí dojmem, jako by spíš chtěl z otázek vyčíst, po čem pátráme.

O obří majetek Karla Srby jsme se začali zajímat v březnu 2002, tehdy ještě v redakci MF DNES. Srba byl v tu dobu už bývalým generálním sekretářem ministra zahraničí Jana Kavana (zároveň působil i jako agent vojenské rozvědky s krycím jménem Salima), v úřadu měl mimo jiné na starosti veřejné zakázky. Obvinění z korupce a manipulací veřejnými zakázkami na něj tehdy teprve čekalo (soud jej ale v tomto případě obvinění zprostil).

„Karel Srba v minulých letech nakoupil pozemky, postavil dům a rekonstruoval zpustlé usedlosti za více než deset milionů korun. Ve funkcích státního úředníka, nejprve na Ministerstvu zdravotnictví, později na Ministerstvu zahraničních věcí, si na to Srba rozhodně vydělat nemohl. Jeho poslední plat se pohyboval kolem čtyřiceti tisíc,“ psala tehdy MF DNES na titulní stránce.

Srba tenkrát odpověděl: „Já jsem to kupoval proto, že mi na to dala matka. Byly to její peníze.“ Majetek pořídil Srba v roce 2000, na matku jej přepsal o rok později.

Dva pozemky a tři budovy ve Stochově poblíž Kladna vyšly podle kupních smluv na dva miliony korun. Opravy bývalých zemědělských statků odhadovali znalci, které jsme tehdy oslovili, minimálně na dalších deset milionů korun.

Srbova matka, která po celá léta pracovala jako úřednice v Kovošrotu, vysvětlila původ peněz následovně: „Peníze jsem měla doma v krabici. Manžel, když ještě žil, vždycky přišel, dal mi obálku a říkal: To je na stará kolena.“

Na otázku, co dělal její manžel a zda po něm tedy zdědila více než deset milionů, odpověděla: „Pracoval v zahraničním obchodě jako náměstek... Já jsem ani pořádně nevěděla, kolik těch peněz je. Manžel vždycky přišel a dal mi peníze v obálce a já, abych pravdu řekla, jsem to ukládala do krabice. Ani jsem nepředpokládala, že tam bude tolik peněz.“

„Krabice po otci plná peněz“ se od té doby stala legendou. Znovu ožila hned v červenci 2002, když policie přišla Srbu zatknout v souvislosti s případem objednání vraždy novinářky. Tehdy měl Srba v autě – kromě několika střílecích tužek – i obnos ve výši přes patnáct milionů korun, který se nejspíš snažil někam převézt.

Policie tehdy Srbovi nechala veškerý majetek obstavit - kvůli podezření, že pochází z trestné činnosti. Srbův advokát Miroslav Kříženecký to označil za šikanu: „Je to zvůle, ale na to jsem si v tomhle případě už zvyknul.“

Policisté sami dávali najevo nejistotu, jak to s majetkem nakonec dopadne – zvlášť když byl psaný na matku a o původu peněz nebylo nic známo.

Soudce Slavomír Cirhan, který v červnu 2003 vynesl nad Srbou a spol. první rozsudek v kauze objednání vraždy, k původu peněz pronesl: „Získal je jako úplatky za zmanipulovaná výběrová řízení na Ministerstvu zahraničních věcí. Nic jiného nepřichází v úvahu.“

Soudce tehdy jasně řekl, že verzi o „krabici od bot po otci“ nevěří a dokonce uvedl, že Srbův strach o nelegálně nabytý majetek byl důvodem, proč si Srba objednal vraždu novinářky, jež se jeho majetkovými poměry zabývala.

Zvrat v posuzování původu peněz nastal v únoru 2008, v době, kdy už si Srba odpykával trest za objednání vraždy. Vrchní soud tehdy rozhodl, že nelze jednoznačně prokázat, že by u Srby zabavené peníze pocházely z trestné činnosti, a proto mu obsah „krabice od bot“ vrátil na účet.

První díl cyklu Zvláštní vyšetřování si můžete pustit zde:

Když byl Srba v září 2010 po osmi letech propuštěn z vězení (za vzorné chování mu byl trest snížen o třetinu), mohl se vrátit zpátky do svého statku do Stochova i ke svým penězům.

Novinářům se tehdy zmínil, že se ve vězení naučil malovat obrazy. Později si v areálu statku otevřel jakousi klubovnu-galerii, která měla otevřeno jen dva dny v týdnu. Ještě koncem roku 2014 v rozhovoru pro časopis Téma uváděl, že mu to na obživu stačí.

Nyní v rozhovoru pro Seznam uvedl, že „klubovnu“ už asi rok neprovozuje a že teď se zabývá správou bytů. I v této odpovědi zůstal velmi strohý. Na otázku, jestli je to práce na plný úvazek, pronesl: „Já jsem takhle v pořádku.“

Nahlédnutím do katastru nemovitostí jsme zjistili, že na Karla Srbu je psané vlastnictví jedné části stochovského statku, pak rodinný dům v Manětíně v okrese Plzeň-sever a dva byty v Chomutově.

Případu Srba a spol. se budeme dále věnovat.