Článek
To, že si kalendář vede sám, je prý i efektivnější. Schůzky se zákazníky si dohodne okamžitě. Firma, která byla před lety symbolem výroby z přírodních materiálů jako třeba juta, dnes sází na technické textilie, obalové materiály a s umělými trávníky pronikla i do sportu.
„Jsme jediná země na východ od Německa, kdo do toho šel. Byla to investice 500 až 600 milionů korun a stále investujeme. Daří se nám v západní Evropě. Málokdo to ví, ale třeba v Německu jsme dnes hodně ceněni. Naše trávníky používá asi šest klubů Bundesligy – třeba Schalke či Borussia Dortmund, kde jsme vyhráli výběrová řízení přes naše pokladače,“ dodává Hlavatý s tím, že všechny trávníky jsou neustále certifikované a kontrolované fotbalovou asociací FIFA.
Německou ligou to nekončí. Umělý trávník z Juty pokrývá třeba i fotbalové hřiště v Malajsii.
Jiří Hlavatý sice Jutu řídí už třicet let, ale média ho ve větší míře objevila až po jeho vítězství v soutěži Podnikatel roku 2013. A poté jako politika.
„Je to pro mě uzavřená záležitost. Je to stejné jako v byznysu a platí, že ohlížet se do minulosti není dobré,“ říká Hlavatý s tím, že politika je „jiný vědní obor“, nikdy mu do krve nevlezla a při některých dlouhých projevech dost trpěl.
0:5 není 2:2. Fotbal ovlivňuje byznys
Nejdůležitější podle něj je to, aby Česká republika byla silná značka i v zahraničí. To je pro něj podstatné i v byznysu, protože pak může zahraniční zákazník za výrobek i víc zaplatit. I Jutě už se stalo, že o výrobek nebyl na Západě zájem proto, že je z České republiky. „Pro některé jsme stále na východ od Berlínské zdi,“ říká s tím, že vše je o respektu.
V byznysu navíc někdy hrají roli i zdánlivé detaily a věci, které s ním přímo nesouvisí. Třeba fotbal. Jiří Hlavatý to ilustruje na příkladu kvalifikačního fotbalového utkání České republiky a Anglie. „Kdybychom ve Wembley hráli třeba 2:2 a ne 0:5, tak bych se okamžitě sebral, letěl do Anglie a určitě bych tam vyjednal lepší podmínky,“ říká Hlavatý.
Anglie a brexit jsou teď jedním z velkých témat, které řeší. Na tržbách Juty se totiž Británie podílí půl miliardou. Na odchod země z Evropské unie se Hlavatý už snažil připravit tak, že podíly ve dvou anglických firmách prodal stávajícím partnerům. Aby získal jejich důvěru.
Výchova zaměstnanců
K zaměstnancům má Hlavatý jiný vztah než většina šéfů.
Byly doby, kdy jim kreslil plánky supermarketů, aby je varoval před triky obchodníků. „Dělal jsem to, ale nedokážu odhadnout, jaký to pro ně mělo přínos. Bylo to spíše moje emoční vyjádření k tomu, že když v tom textilu máte tvrdou práci a pak jdete do supermarketu a koupíte si věci, které nepotřebujete, že je to škoda. Je to trochu i na tom zaměstnavateli, aby trochu vychovával lidi a trošku jim ukazoval cestu, ale celé je to samozřejmě na nich,“ říká Hlavatý.
