Miliardářské spojenectví Strnad–Beljajev končí. Nepřežilo debakl v Lounech

Oba průmyslníci chtěli zkrachovalou vagonku Heavy Machinery Services získat prostřednictvím své společné firmy, jíž je výrobce železničních brzdných systémů DAKO-CZ z Třemošnice.

DAKO-CZ si loni lounský areál na rok pronajalo od konkurzní správkyně v naději, že vagonku koupí a už v Lounech zůstane. Záměr nevyšel, česko-slovenské DAKO-CZ v soutěži na prodej Heavy Machinery nakonec počátkem letošního léta přeplatila konkurenční skupina TSS bratrů Šuškových z Ostravy.

Po vítězství v soutěži se nový majitel lounské fabriky pokoušel neúspěšným konkurentům, kteří měli do konce srpna areál pronajatý, bránit v činnosti, jak to jen šlo. S koncem prázdnin muselo DAKO-CZ Louny definitivně opustit a nechat je novému majiteli.

Pro slovenské partnery Michala Strnada to je draze zaplacená a mimořádně nepříjemná zkušenost, jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy potvrdil Michal Škuta, člen představenstva Tatravagónky Poprad. Jde o velkou vagonářskou firmu z impéria slovenského průmyslníka Alexeje Beljajeva, která je Strnadovým společníkem v neúspěšném DAKO-CZ.

„Pro nás to byl obrovský problém. Měli jsme v ceně nájmu zahrnuté i nějaké zaměstnance Heavy Machinery, které nám po prodeji firmy nový vlastník nechtěl dát. Měli jsme tam rozpracované zakázky, které bylo třeba dokončit. Jenomže lidi se k nám báli chodit do práce,“ popisuje Michal Škuta.

Tatravagónka nakonec musela do Loun poslat zaměstnance z domovského závodu, aby do konce srpna rozpracované zakázky stihla dokončit.

Nešlo jen o zaměstnance. Nový majitel lounské vagonky třeba nájemcům bránil v užívání podnikové vlečky. „Všechno se dostalo do tak hraniční situace, že jsme v Lounech utrpěli velké škody. Chceme celý projekt ukončit a zapomenout na něj. I kdyby se v jakékoliv podobě reinkarnoval, už do něj nepůjdeme,“ vylučuje Škuta jakýkoliv další zájem Tatravagónky o Louny.

Celkovou ztrátu z lounského projektu Škuta nevyčíslil. „Prodělek není jen v konkrétním finančním vyjádření. Je i v tom, že jsme nedokázali vygenerovat něco, co jsme slíbili zákazníkům. My jsme klientům řekli: ano, byla naše chyba, že jsme to předběžně nekomunikovali. Ale potřebujeme přitahovat budoucí zakázky, a tak jsme museli zariskovat. Nevyplatilo se nám to, určitě to má pro nás negativní dopad, i když se to nedá přesně vyčíslit v penězích.“

Tatravagónka musela část nasmlouvaných zakázek zrušit. „Některé projekty jsme nebyli schopni vůbec realizovat, museli jsme zákazníkům čestně říct, že jsme plánovali výrobu v nové hale, a tu nemáme.“ Výrobu zčásti převzaly dceřiné společnosti Tatravagónky. „Snažíme se zvyšovat naše vytížení v jiných fabrikách skupiny, například v Německu. Což samozřejmě není ekonomicky nejlepší, výroba v Německu je drahá. Ale nemáme jinou možnost,“ popisuje Škuta.

Podle něj byl neúspěch v soutěži o koupi Loun pro slovenské zájemce naprosto nečekaný a o to víc bolestivý. „Jsme zvyklí, že když něco slíbíme, také to splníme. Možná trochu později, třeba za to i dostaneme pokutu, ale dáme to. Ale ne, že pohoříme na celé čáře,“ stýská si.

Přesto Slováci nelitují, že za lounskou vagonku nenabídli konkurzní správkyni vyšší sumu, aby přebili nabídku Šuškových – 750 milionů korun. „Neúspěch v soutěži pro nás není dobrá vizitka, ale všechno má svou reálnou cenu,“ podotýká Škuta, podle nějž Šuškovi cenu přestřelili.

Tatravagónka teď musí hledat místo Loun náhradní výrobní kapacity – ať už vlastní, nebo kooperační. S kooperací s českými partnery už nepočítá, ať jde o Michala Strnada, či jeho otce Jaroslava, který skupinu Czechoslovak Group zakládal a do roku 2018 vlastnil. (Právě otec před časem navazoval rodinnou spolupráci se slovenským miliardářem Beljajevem.)

Syn Michal Strnad kromě vlastnictví v třemošnickém DAKO-CZ s vagonářským byznysem nepočítá. Ne tak otec Jaroslav, který buduje novou průmyslovou skupinu CE Industries na troskách zkrachovalého strojírenského impéria, ostravských Vítkovic. Ale i když má Jaroslav Strnad s vagonářským byznysem velké plány, o kooperaci s Tatravagónkou dnes už ani on nemluví.

Loni Strnad senior založil novou společnost Vítkovické železniční opravny, která se má stát východiskem pro širší expanzi na poli dopravní strojařiny. Jak Seznam Zprávám v červnu řekl šéf CE Industries Adam Šotek, Strnadova skupina chce vystavět nový vagonářský holding.

„Naším cílem je vybudovat celkem čtyři opravárenské jednotky ve střední a východní Evropě,“ řekl Šotek. O první akvizici podle informací z vedení CE Industries teď Strnadovi manažeři jednají v severních Čechách, poblíž německých hranic. A začínají Tatravagónce konkurovat.

Vítkovické železniční opravny už dnes dělají servis pro ČD Cargo nebo polského dopravce PKP Cargo. Obě firmy jsou tradičními klienty Tatravagónky.

Adam Šotek doufá, že se ve Vítkovicích podaří rozjet kromě oprav také výrobu nových cisternových vagonů na přepravu stlačeného plynu. A Slováci? „Jeden z důsledků našeho neúspěchu v Lounech je to, že zahajujeme výrobu nových cisternových vagonů v Srbsku, kde jsme s tím před dvěma, třemi lety vůbec nepočítali,“ řekl Seznam Zprávám manažer Tatravagónky Škuta.

Po všech stránkách to tedy po krachu Loun mezi rodinou Strnadových a Beljajevem vypadá spíš na konkurenční boj než na pokračující kooperaci. „Strnadovi mají svoje aktivity, v tomto směru jsme čistí konkurenti,“ potvrzuje Michal Škuta.

Lounský neúspěch česko-slovenského miliardářského tandemu je ale další fází postupného rozcházení, které začalo už mnohem dříve.

Před třemi lety (tehdy ještě skupině Czechoslovak Group šéfoval Strnad senior) měli oba partneři celkem tři společné podniky: kromě třemošnického DAKO-CZ měl Beljajev podíl ve Strnadových leteckých opravnách Job Air Technic v Mošnově u Ostravy. A naopak Strnad byl spolumajitelem Beljajevova slovenského podniku ZŤS Metalurg v Dubnici nad Váhom.

Spojení se mělo utužovat. Jak Seznam Zprávám v létě roku 2017 potvrdil v rozhovoru sám Beljajev, Jaroslav Strnad měl tehdy u kyperské firmy Erdosa připravený balík akcií Tatravagónky, které se chystal převzít.

Z většiny plánů ale sešlo. Strnadovi se stáhli z Dubnice, Beljajev z Mošnova. Strnadův vstup do Tatravagónky se neuskutečnil, strategickým partnerem Beljajeva se tu místo něj předloni stala logistická skupina Budamar. Jediným společným projektem obou stran zůstává DAKO-CZ, kde mají Češi většinu, Slováci minoritu.

Zůstanou v třemošnickém výrobci železničních brzdných systémů obě strany partnery i po lounském debaklu? Není to jisté: Škuta připouští, že by slovenská strana chtěla získat v DAKO větší kapitálovou účast. „To jsou ale staré diskuse, které se běžně mezi akcionáři vedou. Každopádně si myslím, že jsme více železničáři než Strnadovi. A vidíme v tom možná i větší příležitosti, které jsou pro nás zajímavé,“ dodává.

Spolupráce ve vagonářských aktivitách Strnada seniora ve Vítkovicích je už zcela nepravděpodobná. „Povím to otevřeně. Po fiasku v České republice a po mediálním lynči, jaký se na nás v Česku sesypal, tady žádné plány nemáme. Jsou jiné regiony, kde nás vítají, řekl bych, s větší otevřeností,“ říká Škuta. Vagonářské ambice Jaroslava Strnada považuje Michal Škuta za „hodně ambiciózní“. „Každopádně mu přeji při realizaci hodně štěstí,“ dodává.