Český miliardář a jeho Mordor. Chystá se přerod obřího lomu, podívejte se

Už za tři roky může skončit těžba hnědého uhlí na velkolomu ČSA, jedné ze dvou těžebních lokalit skupiny Sev.en Energy sedmého nejbohatšího Čecha Pavla Tykače.

„Narážíme na územní limity těžby, které určila před dvaceti lety tehdejší vláda,“ vysvětluje hlavní důvod šéf těžebních aktivit skupiny Sev.en Petr Lenc.

Konec těžby na ČSA znamená začátek velké změny pro celé Mostecko. Těžební prostor mezi Mostem a Litvínovem zabírá 45,4 kilometru čtverečního a „živí“ téměř tři tisíce pracovníků, z toho 1 200 jich Sev.en přímo zaměstnává, další pracují v dodavatelských firmách.

S útlumem ČSA se těžbou zdevastovaná krajina může začít vracet k životu. Přerod začíná už letos, trvat má do roku 2038. Tykačova skupina při něm chce hrát zásadní roli a zpracovala na celý proces řadu projektů.

Dnešní těžební jámu ČSA podle rekultivačních plánů Sev.en postupně zaplaví nové jezero. Půjde o třetí velkou vodní rekultivaci v severních Čechách, kde už dříve vznikla po vytěžených lomech Ležáky a Chabařovice jezera Milada a Most. Nová vodní plocha ale bude mnohem větší, minimálně dvojnásobná proti 300hektarovému jezeru Most.

Podle Petra Lence se optimální velikost nové vodní plochy ještě dopočítává. Starší plány se totiž musí přizpůsobit sílícím vlivům klimatické změny i nabytým zkušenostem.

„Původně se počítalo s břehovou linií ve výšce 180 metrů nad mořem, což by znamenalo vodní plochu asi 670 hektarů s hloubkou kolem 120 nebo 130 metrů,“ říká Lenc. Zkušenosti z jezer Milada a Most ale ukazují, že při postupném růstu průměrné teploty a častějších obdobích sucha se z umělých vodních ploch zvyšuje odpar, hrozí vysychání nádrží i horšící se kvalita vody.

„Velikost budoucího jezera je třeba dobře spočítat, aby přítoky byly vydatnější než odpar, proto se definitivní kóta budoucího jezera teprve stanoví,“ vysvětluje Petr Lenc. Každopádně bude jezero největší z dosavadních vodních rekultivací u nás.

Název budoucího jezera zatím není znám. „Tak velký dominantní prvek v krajině by měl projít procesem širší diskuse, proto ohledně názvu probíhá anketa mezi veřejností,“ říká Lenc. Nejlepší návrhy z ankety pak budou posuzovat zástupci jednotlivých zájmových skupin zúčastněných v procesu přeměny regionu. K nim kromě těžařů patří další místní firmy, kraj, municipality či výzkumná pracoviště.

Pokud vše půjde podle dnešních plánů, může se začít budoucí jezero napouštět zhruba za pět let. Délka napouštění bude záležet na tom, jaké zdroje při něm budou využity. Pokud do jámy bude proudit voda pouze z místních malých toků, může se jezero tvořit až 25 let. Kdyby vodohospodáři rozhodli o využití vody z řeky Bílina, případně Ohře, může se lokalita zaplnit i za třetinu této doby.

Zatímco starší jezera Milada a Most jsou určena k rekreaci, využití vodní plochy po ČSA bude jiné. Má sloužit hlavně obnovitelné energetice a novým typům výroby.

„Je nutno se na to dívat i z pohledu budoucího provozovatele území,“ vysvětluje ředitel Lenc, podle něhož jde o to, aby se sportovní a rekreační aktivity v regionu uživily, aby nebyly naddimenzované.

„Na základě předchozích zkušeností jsme dospěli k tomu, že u takto velkého jezera by bylo chybou se orientovat jen na rekreační využití. Rekreace se na dílčích částech nevylučuje, naopak se předpokládá, ale dominantní bude jiný charakter,“ dodává.

Na rekultivovaných pozemcích kolem jezera a někdejších výsypkách plánuje Sev.en Energy solární a větrné parky. Solární elektrárny chce stavět také v podobě plovoucích instalací přímo na jezeře. Počítá i s takzvanými agrivoltaickými elektrárnami, kdy se fotovoltaické panely staví nad zemědělsky využívanými pozemky. „Území se tak dá efektivněji využít,“ podotýká Lenc.

Podle dosavadních propočtů Tykačovy skupiny je v lokalitě možné vybudovat panely o celkovém výkonu 500 megawattů, což odpovídá čtvrtině dnešního výkonu jaderné elektrárny Temelín. Při dnešních cenách jde o investici v hodnotě zhruba osmi miliard korun.

Masivní výstavba fotovoltaických a větrných parků vyžaduje také masivní budování akumulačních kapacit, které by pohlcovaly přebytky obnovitelné energetiky k pozdějšímu využití. A které by také mohly prodávat státní společnosti ČEPS služby při stabilizaci napětí v energetických sítích.

Jde jednak o budování bateriových úložišť nebo generátorů vodíku, využitelného hlavně v místní dopravě. Významnou součástí celého systému ale má být také nová přečerpávací elektrárna v horách nad dnešní těžební jámou.

„Lokalita ČSA ležící na úpatí Krušných hor má pro využití přečerpávací elektrárny unikátní podmínky,“ říká ředitel Lenc. Výškový rozdíl mezi budoucím jezerem po lomu ČSA a přečerpávací nádrží v horách by byl mezi 550 až 600 metry, což je podobné jako u přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně v Jeseníkách.

„Umožňovalo by to výstavbu elektrárny s výkonem až 600 megawattů,“ dodává Petr Lenc. Systém by mohl sloužit nejen jako zásobárna přebytků ze solárů v Podkrušnohoří, ale obecně k vyrovnávání výkyvů v energetické soustavě. Po podobných službách bude s přibývajícím podílem obnovitelných zdrojů čím dál větší poptávka.

Ani přečerpávací elektrárna ovšem není schopna vyrovnávat sezonní výkyvy ve výrobě solárů. Při uvažované velikosti by podobně jako Dlouhé stráně byla schopna vyrábět energii po dobu nejvýš šesti hodin.

„Podle potřeb trhu by bylo možné doupravit velikost přečerpávací elektrárny, aby to odpovídalo budoucím potřebám. Elektrárna bude obsahovat několik soustrojí, ta nemusí jet všechna najednou, takže by se dal provoz prodloužit až na 24 hodin,“ uvažuje Lenc.

Výstavba horského jezera a elektrárny je ale pro Tykačovu firmu příliš velké i náročné sousto. Přijde na desítky miliard korun, stavba by se chystala a probíhala minimálně patnáct let.

„Něco takového nelze budovat bez kooperace mezi provozovatelem distribuční soustavy, firmou ČEPS a potenciálními investory. Na realizaci by se musel podílet stát, musely by tu být synergie pro státní i soukromý sektor,“ podotýká Tykačův manažer.

Další aktivitou, do níž se chce Sev.en pustit, je akvaponická zemědělská výroba. Projekt Solar Akvaponie počítá v jižní části těžebního území s vybudováním komplexní akvaponické farmy zaměřené na chov a produkci ryb a pěstování zeleniny.

Pětihektarový skleníkový komplex i zpracovatelské provozy by energií zásobovaly vlastní solární panely. V letním období by se přebytky energie ze solárů ukládaly do vodíku, v zimě by se potřebná energie vyráběla – přinejmenším zčásti – vlastním spalováním biomasy.

Podle odhadů by taková farma měla dávat produkci odpovídající potenciálu 90 hektarů polí a 1 000 hektarů chovných rybníků. Pracovat tu má 150 lidí. Investiční náklady jsou odhadovány na 540 milionů korun.

Podle Lence podobné akvaponické provozy v Evropě už fungují a jejich investiční návratnost lze srazit pod deset let. „Zatím se u nás dopracovávají ekonomické modely, pokud dopadnou dobře, může dojít k realizaci záměru v horizontu třeba už tří let,“ říká.

Tykačova skupina počítá i s dalšími novátorskými provozy, chystá třeba závod na zpracování odpadů po spalování uhlí, které se sto let hromadí na místních výsypkách.

Elektrárenský odpad, označovaný zkratkou VEP (vedlejší energetické produkty), obsahuje řadu surovin cenných pro moderní průmysl, které je možné s použitím soudobých technologií získat. Nový závod na zpracování odpadů může zaměstnat až 500 lidí, investiční náklady se odhadují na dvě miliardy korun.

Kromě toho se na rekultivovaném území u budoucího jezera počítá se vznikem průmyslové zóny, v níž mají vznikat další moderní provozy s vysokou přidanou hodnotou, jako je nanoprůmysl nebo IT.

Přípravu projektů, které Sev.en Energy chystá na přeměnu Mostecka, pohání vidina štědré veřejné podpory.

Firma počítá s tím, že do celého procesu kromě vlastních zdrojů zapojí i veřejné peníze z evropského Fondu pro spravedlivou transformaci, Modernizačního fondu (ten se plní především z výnosů prodeje emisních povolenek) či lokálních podpůrných programů. Doufá také, že jí veřejný sektor pomůže s jištěním některých úvěrů.

Sev.en už odevzdala první projekty ucházející se o dotaci do předregistračních programů Modernizačního fondu. Jen ten bude disponovat zřejmě až 200 miliardami korun a je určen přednostně na podporu zelené energetiky.

Investoři zároveň cítí tlak kapitálového trhu, který žádá příklon k obnovitelným projektům a rychlejší útlum uhlí. Banky a pojišťovny čím dál častěji odmítají financovat fosilní projekty, zato k novým nízkouhlíkovým technologiím jsou vstřícnější.

Tykačův lom ČSA je první z dnes provozovaných velkých těžebních lokalit v severních Čechách, které má projít přerodem uhelné výroby na zelené technologie.

Podobný osud později čeká druhou Tykačovu těžební lokalitu Vršany, stejně jako lomy Bílina a Nástup-Tušimice polostátní energetické skupiny ČEZ. Stejný proces probíhá také na Karlovarsku, kde postupně utlumuje těžbu Sokolovská uhelná.

Životnost dnes fungujících lomů bude záležet hlavně na tom, jak rychle donutí vlastníky českých tepláren a elektráren drahé emisní povolenky a zpřísňující se regulace vyměnit uhlí za čistší paliva. Definitivní konec těžby a nástup revitalizace zbytku podkrušnohorského území se dají čekat ve 30. letech.