Článek
Jan Kverka neměl pěkný závěr života: Dožíval u nevlastního syna, hodně pil, vybíral věci z popelnic a viselo nad ním několik exekucí. Přitom nedlouho před tím, než v roce 2014 zemřel, dělal stamilionové obchody.
Dělal je však jenom na papíře - jako jeden z bílých koní zapletených do vytunelování Metropolitního spořitelního družstva, svého času největší a nejúspěšnější kampeličky, které střadatelé svěřili do správy přes 12 miliard korun.
Případ Metropolitního spořitelního družstva (MSD) se začne v polovině února projednávat před soudem. Obžalováno je 17 lidí - tři bývalí manažeři, pěšáci jako byl Jan Kverka a pak i prostředníci, kteří zajistili, aby ze záložny odteklo celkem 1,3 miliardy na zahraniční účty.
Seznamu se podařilo získat kompletní obžalobu v této kauze, která připomíná tunelářské příběhy z 90. let.
Jednak totiž velká část peněz navždy zmizela a policisté je nedohledali. A nadto sama státní zástupkyně v obžalobě připouští, že hlavního organizátora - a tedy i příjemce peněz - se nikdy nepodařilo vypátrat.
Žalobkyně musela uznat, že systém, kdy při odčerpávání peněz navenek vystupovali zadlužení lidé, nezaměstnaní nebo bezdomovci, byl vymyšlen důmyslně.
„Stupňovitá hierarchie bílých koní měla zabezpečit a také do současné doby zabezpečila skrytí skutečného příjemce výnosu z trestné činnosti,” stojí v obžalobě.
Byla to promyšlenější pyramida
Když v roce 2013 bublina jménem Metropolitní spořitelní družstvo praskla, bylo to velké překvapení. Kampelička platila za velmi solidní záložnu prověřenou třinácti lety na trhu, měla 14 tisíc klientů a nejvyšší úroky na trhu.
Jenže pak jí policie zmrazila peníze na účtech a postupně odkrývala, jak v poslední fázi kampelička fungovala.
Metropolitní spořitelní družstvo půjčovalo peníze firmám, v jejichž vedení seděli nastrčení lidé - bílí koně. Za úvěry ručili pozemky - vesměs obyčejnými poli - ohodnocenými nepravdivými posudky na stamiliony.
Firma bílého koně zažádala o půjčku, a jakmile dostala peníze, přeposlala je na účty do Hongkongu. Část peněz zůstala v Česku, aby mohly být použity na další nákupy polí.
A tak pořád dokola.
Například vyučený řezník Matěj Jonáš si jako čerstvý jednatel firmy Veracor vyjednal v MSD úvěr 198 milionů s dvouletou splatností – a to na „developerskou činnost“. Jako záruku za úvěr nabídl pozemky ve středních Čechách, které měly mít hodnotu čtvrt miliardy, ale ve skutečnosti měla pole cenu okolo 15 milionů.
Spořitelna přesto vše v dubnu 2013 schválila a Jonáš peníze vzápětí přeposílá dalším firmám, až miliony končí na kontu v Hongkongu. Jako fiktivní odměna za zprostředkování obchodu.
Fahrplan: peníze rychle do Hongkongu
Důležitou postavou případu a jedním z hlavních obžalovaných byl ekonom Petr Koltok.
V MSD působil jako prostředník k získávání nových klientů, měl v sídle kampeličky i vlastní kancelář. A měl také známého v LBBW Bank (dnes Expobank), který všem bílým koním zakládal bankovní účty. Koltok tak získal přístup k účtům společností, jež o půjčky žádaly. A když jim záložna peníze poskytla, řídil Koltok převody peněz z Česka do Hongkongu.
Jako jeden z klíčových důkazů však mají vyšetřovatelé i Koltokovy poznámky, které našli u něj doma. Do sešitu pojmenovaného Fahrplan si zapisoval veškeré úkoly, jež musel každý den udělat. Včetně toho, kolik peněz bylo třeba jednotlivým aktérům poslat jako odměnu.
V Koltokově sešitu je třeba na 27. listě uvedeno: Vašek 21 milionů hongkongských dolarů (necelých 70 milionů korun), Aziz 6 milionů hongkongských dolarů (zhruba 20 milionů korun), Ivo 4,6 milionu hongkongských dolarů (asi 15 milionů korun).
Na dalších stránkách se objevila i jména některých firem. Když vyšetřovatelé převody ověřovali, potvrdilo se, že Koltok částky uvedené v sešitě skutečně poslal.
Seznam oslovil Koltokova advokáta Libora Janků, žádost o rozhovor však odmítl. „Před začátkem soudu se k případu nebudeme vyjadřovat,“ uvedl.
Bezdomovec dostal úvěr, nikdo se nedivil
Podnikatel Koltok byl podle obžaloby v podvodné hierarchii ještě výš než další tři – rovněž obžalovaní muži – z nejužšího vedení MSD. Detektivové však nezjistili, že členové představenstva Petr Jánský, Daniel Tureček a Jan Zavřel peníze přímo zpronevěřili.
„Ale že s nimi nakládali protiprávně a v rozporu s činností záložny,” píše v obžalobě státní zástupkyně Daniela Smetanová. A dodává, že manažeři museli vědět, že lidé, kterým družstvo půjčuje, nikdy nemůžou úvěry splatit.
Záložna například vůbec nevyhodnocovala rizika spojená s úvěry. Nikomu nepřišlo divné, že dává stamilionové úvěry čerstvě založeným firmám s jednateli, kteří mají trvalé bydliště na obecních úřadech. I Česká národní banka, jež později vedla s kampeličkou správní řízení, označila interní postupy za „nedostatečné, neprofesionální, amatérské až naivní".
„Já jsem se velmi obsáhle vyjádřil ve dvaceti článcích, které jsem publikoval na dvou serverech. Tam je můj názor," řekl Zavřel a odmítl odpovídat na konkrétní dotazy Seznamu.
Peníze měly jít do Asie, policie je zmrazila
Vyšetřovatelé z odposlechů i zabavených počítačů s komunikacemi po Skypu zjistili, že ani ti obžalovaní, kteří stáli na vrcholu pyramidy, si vlastně nebyli jistí dalším osudem peněz. Tedy tím, u koho stamiliony skončily, když se pyramida začala hroutit a kolem kampeličky už kroužili policisté.
„Všechno zmizelo, kdo to vlastně má?“ ptali se navzájem. Nebo si dopisovali, že někdo měl „obložit“, tedy podvést, i „ty hlavní“. Kdo byli „ti hlavní“, se však dodnes neví.
Každopádně do Hongkongu odešlo z půjček MSD přes 933 milionů korun.
Policisté získali informace, že bankovní účty na fiktivní jméno Petr Mareš tam zakládali další dva obžalovaní. Peníze poslané z Česka také vybírali a převáželi do Dubaje. A tam vkládali do bankomatů. Tím stopa vyšetřovatelů skončila. Ke komu dál putovaly, se jim už zjistit nepodařilo.
Někteří obžalovaní se dostali ke 324 milionům a dalších 268 milionů vybrali z účtu v hotovosti. Zbytek peněz, které zůstaly na bankovních kontech, hongkongské úřady zajistily jako výnos z trestné činnosti. A dalších více než 430 milionů korun pak kriminalisté zmrazili v Česku.
