Miliarda poprvé, miliarda podruhé. Přesto Vrba z Plzně odchází, oheň vyhasl

Při vší úctě k Františku Plassovi, Jiřímu Sloupovi a dalším klubovým legendám nutno konstatovat, že z průměru vyzdvihl plzeňský fotbal k výšinám až příchod trenéra Pavla Vrby. A malý, nebo spíš velký zázrak, který v západočeském městě vytvořil.

Jistě, nebyl na to sám. Ale kdyby v celé té mozaice scházelo právě jeho jméno a erudice, žádný plzeňský zázrak, přinejmenším ne v takových rozměrech, by takřka jistě nenastal. Zázrak metamorfózy z klubu starého, balancujícího pořád někde mezi první a druhou ligou, v klub nový a současný, co sbírá mistrovské tituly, třikrát se zúčastnil Ligy mistrů a v Evropě je jako doma.

Když odhlédneme od historie federální a zůstaneme jen u té kratší, české, všimneme si, že tu a tam vlezou pražským „S“ do zelí Slovan Liberec či Baník Ostrava coby držitelé titulu, na stříbro si povyskočí Olomouc, Teplice, Boleslav či Jablonec. Ale vždy je to jen na sezonu nebo na dvě a zase odpadnou.

Ne tak Plzeň. Od Vrbova titulu v sezoně 2010/11 se Viktoria nikdy nevytratila z pomyslných stupňů vítězů. Pravda, ne vždy u toho byl Pavel Vrba osobně, od prosince 2013 do léta 2017 pracoval u reprezentace a následně v Machačkale, ovšem hlavní otisk spojený se všemi klubovými účastmi v Lize mistrů nese právě on.

Skutečnost, že do těchto výšin pozvedl klub z šedého průměru, patřila mezi základní východiska jeho nevšedního úspěchu. Když v roce 2008 do Plzně dorazil, nikdo nevěnoval příliš velkou pozornost tomu, že o rok dříve slavil na Slovensku mistrovský titul se Žilinou. Ani samotná Viktoria Plzeň tehdy nikoho moc nezajímala. A dlouho proto procházelo bez většího povšimnutí, jak zajímavý se na západě Čech postupně skládá kádr.

Z hráčů, s nimiž pražská Sparta, zaměřená na potřebu okamžitého úspěchu, neměla trpělivost nebo už je nepovažovala ze perspektivní, se tu pod Vrbovýma rukama skládala mozaika, která měla do dvou let všem vytřít zrak. Pavel Horváth, David Limberský, Milan Petržela či další exsparťané měli v tehdy průměrné Viktorii čas sehrát se s dalšími nadprůměrnými ligovými borci, které do Plzně přivedly ambice majitele klubu Miroslava Kříže, jeho ochota utrácet i ty peníze, které neměl – a zejména pak Vrbova přání, směřující k přesné typologii vybraných hráčů.

A ta zase odkazovala k osobitému hernímu konceptu, který chtěl Vrba uplatnit. A nejenže chtěl, také ho uplatnil. Byl natolik ofenzivní, že se zcela dramaticky vymykal tehdejší české realitě. A na svou dobu překvapil (a zaskočil) mnohé i v evropském kontextu.

Vyšší postavení celého týmu na hřišti, permanentní křídelní náběhy, vysoký počet hráčů při ofenzivním úderu v šestnáctce soupeře, riskantní postavení při standardních situacích… To jsou prvky, se kterými Vrba dobyl nejprve českou ligu a pak zaujal i Evropu.

Vynechme teď peripetie spojené se zmizením Miroslava Kříže a nástupem nového majitele klubu Tomáše Paclíka. I kapitoly o nestandardně vysoké podpoře rozhodčích a aféře Křetínského černé tašky. Ano, byly součástí příběhu. Ale podstata úspěchu ležela v Horváthových milimetrových přihrávkách, Pilařových sprintech, Jiráčkově síle a následně také v Daridově talentu.

A především ve způsobu hry, který Pavel Vrba vymyslel a uplatnil. Však ho za to v první plzeňské sezoně v Lize mistrů osobně pochválil i Pep Guardiola, tehdy trenér Barcelony.

Ve Vrbově prvním trenérském období v Plzni vydělala Viktoria na bonusech od UEFA 713 milionů korun. Vedle toho prodala mimo jiné Daridu a Jiráčka do Bundesligy, dohromady zhruba za 200 milionů korun. S dalšími příjmy od sponzorů či ze vstupného můžeme směle hovořit o příjmech klubu na úrovni jedné miliardy korun.

Porovnáváme-li Vrbovu první a druhou éru ve Viktorii Plzeň, zjistíme, že ta druhá, která započala v létě 2017 a skončila dnes, byla co do finančního efektu ještě úspěšnější.

Začalo to sezonou 2017/18, v níž se v Evropské lize postoupilo až do osmifinále. Zároveň v tom ročníku získala Viktoria domácí mistrovský titul, a to mimořádně cenný, protože znamenal přímý postup do Ligy mistrů sezony následující.

V ní se vydělalo 770 milionů korun, což se v součtu s „evropským“ příjmem 180 milionů korun ze sezony předchozí už opět blíží miliardě. A tato hranice je s přehledem překročena, započteme-li třeba příjem 130 milionů korun z přestupu Patrika Hrošovského do belgického Genku.

Proč tedy Pavel Vrba odchází, když byl tak úspěšný? Protože v Plzni potřebují zázraky permanentní. A letos Vrba žádný nedodal. V minulém soutěžním ročníku skončil „až“ druhý, teď Plzeň, kterou opouští, přezimuje opět druhá za Trpišovského Slavií, nyní se šílenou ztrátou 16 bodů.

Co je nejpodstatnější: V létě nevyšel útok ani na Ligu mistrů přes Olympiakos Pireus, ani na Evropskou ligu, kde byl v kvalifikaci šťastnější belgický klub Royal Antverpy.

A absence alespoň stomilionového balíku za skupinovou fázi jakéhokoli evropského poháru je pro Plzeň mimořádně citelná, protože na rozdíl od Sparty a Slavie nemá žádné silné rezervní zdroje, jimiž mohou vypomoci majitelé klubu.

Vztahy uvnitř klubu už v této druhé fázi Vrbova působení nebyly zdaleka tak vřelé jako v začátcích, o tom, že trenér z klubu předčasně odejde, se spekulovalo už na podzim loňského roku. Pak ale všechno otočila nečekaná výhra v Moskvě nad týmem CSKA, která udělala předpolí závěrečné výhře nad AS Řím a přesunu z Ligy mistrů do jarní části Evropské ligy.

Každopádně tato Viktoria Plzeň už nehrála nijak novátorský a fascinující fotbal, sázela na kombinační jistotu a rutinu. A problémy začaly vyhřezávat, když zkušení rutinéři jako Hubník či Limberský začali ztrácet zdraví a síly. Tím odpadala jistota neprodyšné obrany, tentam byly najednou časy, kdy Plzeň v mistrovské sezoně vyhrála většinu zápasů nejtěsnějším výsledkem 1:0.

Najednou jeden vstřelený gól přestával stačit. A mladší hráči se na místech rutinérů příliš neosvědčovali. Vrba se ocitl pod dvojím tlakem. Vedení klubu po něm zároveň chtělo, aby víc a víc nasazoval mladé. A zároveň aby pořád naplno bodoval. Což je přání poněkud nesourodé. Když přestavujete, omlazujete mužstvo, musíte totiž počítat s tím, že prostě přijdou výkonnostní a výsledkové výkyvy.

A z tohoto nesouladu se rodila hlubší a hlubší zachmuřenost Pavla Vrby na ligové střídačce Viktorie Plzeň. Oheň vyhasl a nespokojenost byla oboustranná. I proto platí, že úkolu omladit a přestavět Viktorii Plzeň v jarní části sezony se patrně brzy zhostí Adrián Guľa, dosud kouč slovenské „jedenadvacítky“. Zatímco Pavel Vrba zkusí štěstí v Ludogorci Razgrad.

To je klub, co v Bulharsku už osmkrát za sebou vyhrál ligu. A podobně jako Viktoria Plzeň se pohybuje často na hraně mezi Ligou mistrů, kterou hrál už dvakrát, a Evropskou ligou, v jejíž skupině se ocitl už čtyřikrát. Z té podzimní mimochodem postoupil a na jaře ho tedy ve vyřazovací části čeká souboj s Interem Milán.

Jak v něm Pavel Vrba uspěje či jak při neznalosti angličtiny dokáže komunikovat s mezinárodně pestrým kádrem, jak se jeho očekávanému nástupci Guľovi podaří či nepodaří „upgrade“ plzeňské hry a zda se třeba Pavel Vrba do Plzně ještě někdy vrátí, to všechno jsou otázky, které nám zodpoví teprve budoucnost.