Článek
Nejvyšší soud zveřejnil argumentaci, proč odmítl odposlechy jako důkaz v případech někdejší ředitelky kabinetu premiéra Jany Nečasové (Nagyové).
Nynější manželka tehdejšího premiéra Petra Nečase byla jednou z hlavních postav vyšetřování, o němž se veřejnost dozvěděla po razii na Úřadu vlády v roce 2013. Policie Nečasovou (Nagyovou) tajně odposlouchávala deset měsíců, a to v době, kdy Nečasová (Nagyová) udržovala milenecký poměr s ženatým premiérem.
Příkaz, na jehož základě bylo odposlouchávání Nečasové povoleno, vydal v září 2012 Okresní soud v Ostravě. Soudce Jiří Pácal z Nejvyššího soudu nyní dospěl k závěru, že v povolovacím dokumentu chyběly důležité informace.
„Jaké trestné činy jsou tedy v jednání navrhovatelky (Jany Nečasové) spatřovány a jakým způsobem se měla na jejich páchání podílet,“ uvádí soudce Pácal s tím, že to „nevyplývá ani z přiloženého důkazního materiálu“.
Jeho rozhodnutí by mohlo mít vliv na kauzy, na kterých odposlechy Nečasové stojí. Jde konkrétně o případ, kdy byla již odsouzena za zneužití Vojenského zpravodajství (dovolání řeší Nejvyšší soud). A také kauzu údajného uplácení exposlanců ODS místy v orgánech státních firem.
V posledním případu, v němž je Nečasová obžalována a který se týká údajného úniku tajné zprávy Bezpečnostní informační služby, mají vyšetřovatelé k dispozici takzvané prostorové odposlechy. A těmi se Nejvyšší soud nyní nezabýval.
Soudce Nejvyššího soudu Pácal ve svém rozhodnutí nejenže uvedl, že byl porušen zákon u prvního povolení odposlechů, ale také u dalších dvou, které navazovaly a jimiž se doba tajného odposlouchávání Nečasové (Nagyové) prodlužovala.
Pácal pak také vytkl okresnímu soudu, který odposlechy povolil, že převzal téměř doslovně jednotlivé pasáže z návrhu státního zástupce.
„Návrh státního zástupce je poměrně nepřehledně a zmatečně koncipovaný, když k jednotlivým osobám, jejichž odposlech navrhoval, byly uvedeny určité skutečnosti, které však na sebe plynule nenavazovaly a netvořily dohromady souvislý, logicky propojený celek,“ napsal Pácal.
Žalobce například uváděl, že Nečasová byla v úzkém kontaktu třeba s pražským podnikatelem Ivo Rittigem nebo s tehdejším náměstkem pražského vrchního žalobce Liborem Grygárkem.
Jenže podle soudce Pácala ve spise zcela chyběl důkaz, byť třeba zprostředkovaně, že Nečasová právě s Grygárkem byla v kontaktu.
„Nejvyšší soud uzavírá, že ve vztahu k Janě Nečasové nebyly splněny všechny zákonem požadované podmínky k jeho vydání, a nebyl proto vydán v souladu se zákonem,“ dodal Pácal o povolení odposlechu.
Rozhodnutí soudce Pácala se týká pouze Nečasové, jak potvrdil mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček. „Odposlechy ostatních spoluobviněných se senát vůbec nezabýval,“ doplnil Tomíček.
Verdikt o nezákonnosti odposlechů nelze nijak zvrátit. Olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan minulý týden pro Seznam Zprávy řekl, že budou chtít svůj komentář k tomuto rozhodnutí alespoň doplnit v rámci dovolání, které nyní Nejvyšší soud v kauze Nečasová také řeší.
„Toto rozhodnutí je zcela nové, ojedinělé a odlišuje se od posouzení všech předchozích soudců,“ uvedl Ištvan.
