Článek
Na soudci Zdeňku Sovákovi „viseli“ detektivové dlouhých deset měsíců. Věděli, co vypráví u stolu v oblíbené restauraci Ztracený ráj. Díky kamerám měli přehled, co dělá doma. Slyšeli rozhovory v jeho autě.
A při tom získali také informace o nevšedním přátelství, které soudce vrchního soudu udržoval s invalidním důchodcem z Prahy Milanem Bíbou.
Oba jsou od předminulého víkendu stíháni v případu padesátimilionové korupce. Zdeněk Sovák za to, že podle policie nabízel obžalované stavební firmě Metrostav u odvolacího řízení výrazné snížení trestu. A Milan Bíba za to, že obchod domlouval.
Neveřejný text policejního obvinění, který Seznam Zprávy pročetly a na jehož základě v minulých dnech zveřejnily několik článků o pozadí této kauzy, ukazuje, jak údajně duo Sovák–Bíba fungovalo.
Detektivové nezmiňují, kde se tihle dva seznámili nebo jak dlouho jejich kamarádství trvá. Pouze z pořízených odposlechů vytušili, že ovlivňování výsledků Sovákových soudních případů mohlo trvat delší dobu.
Milan Bíba mluvil o sedmdesátiletém soudci jako o „dědovi“, Zdeněk Sovák zase svého přítele oslovoval „Mildí“ anebo také „Mildásku“.
Soudce v odposleších mluví o Milanu Bíbovi jako o svém „prvním asistentovi“ – zřejmě v narážce na to, že na soudech pracují asistenti, kteří dělají soudcům servis a pomáhají s papírováním.
A Milan Bíba, jak vysledovala policie, byl ještě nad nimi. „Pravidelně jej vozí i do zaměstnání, případně s ním absolvuje i jiné projížďky v průběhu dne, dělá mu v podstatě řidiče,“ všimli si policisté.
Zdeněk Sovák zase invalidnímu důchodci opakovaně půjčoval peníze v řádu tisícovek, aniž je Bíba vracel.
Kamarád si peníze nechal
Byl to právě Milan Bíba, kdo podle policejního obvinění vyjednával úplatek od Metrostavu. Největší stavební firma v zemi dostala letos v lednu trest zákazu veřejných zakázek, protože se zapletla do korupční kauzy středočeského hejtmana Davida Ratha.
Milan Bíba oslovil svého souseda z ulice, bývalého policistu Ladislava Kirschnera a zároveň muže s kontakty na vedení Metrostavu, aby firmě tlumočil nabídku: za 50 milionů dokáže zařídit, že po odvolání skončí kauza na vrchním soudu u doktora Sováka. A ten přísný trest zmírní na pokutu.
Sovák pak měl vše přikrýt neprůstřelnou právní argumentací.
Prostředník Kirschner si ale schůzky s Bíbou po kavárnách tajně natáčel na mobil. A pak v únoru podal na policii trestní oznámení.
„Policejní orgán má za dostatečně prokázané, že Milan Bíba s JUDr. Zdeňkem Sovákem byli předem domluveni na tom, že Milan Bíba vyhledá, osloví a navrhne zástupcům společnosti Metrostav ovlivnění průběhu odvolacího řízení,“ popsali tento plán policisté v obvinění.
Kdo dohodne korupci?
Byl to také Milan Bíba, kdo podle policie ladil detaily předání obřího úplatku. Chtěl najmout kurýra s autem, který by zavazadlo s penězi zavezl do myčky, z níž vede více východů. V myčce by pak kurýr zásilku přeložil do jiného vozu.
Než se to mohlo stát, zatkla soudce i jeho „prvního asistenta“ v první prosincovou sobotu policie. Zdeněk Sovák před vazebním soudem vinu popřel, Milan Bíba také. Víc informací o jejich obhajobě zatím není možné zjistit.
Vyšetřovatelé během mnohaměsíčního sledování zjistili, že Milan Bíba nehraje se soudcem Sovákem úplně fér. Například od spojky Kirschnera, spolupracovníka policie, dostal soudcův přítel 1,5 milionu – jako údajnou zálohu od Metrostavu. Peníze však poskytli skrytě sami detektivové, aby si mohli předání nahrát a získat tak cenné důkazy.
„Použil ji pro vlastní potřebu,“ stručně konstatují policisté v obvinění, jak Milan Bíba se zálohou naložil. Sovákovi o záloze nic neřekl. A ještě soudci později vyprávěl smyšlené historky, třeba když mu tvrdil, že jedná o celkovém úplatku přímo s nejvyšším vedením Metrostavu, které ho dokonce navštěvuje v jeho domě.
Nebyla to však pravda, Milan Bíba debatoval vždy pouze s prostředníkem, policejním spolupracovníkem Kirschnerem.
Jindy ale Milan Bíba podle kriminalistů myslel i na Sováka. Měl v plánu získat ještě další zálohu, tentokrát pět milionů přímo pro Sováka. Buď v hotovosti, nebo by firma postavila soudci dům.
„Zvažují, že je lepší říci společnosti Metrostav přímo o stavbu domu než jim dávat hotovost ve výši pět milionů na výstavbu a že společnost Metrostav to jistě jako ,poděkování' ráda udělá, že je to jen drobeček oproti tomu, co chtěli. JUDr. Zdeněk Sovák zakončuje, že ,tak by to bylo královský.‘“
„Oni mají, kde brát, jo, a když chtějí zachránit prdel, tak ať poděkují, vždyť je to jednoduché,“ zaznamenali policisté Sovákova slova díky odposlechům umístěným v Bíbově autě.
Metrostav ani nikdo z jeho manažerů v této kauze nevystupuje jako obviněný. Firma přiznala, že ji během jara oslovovali různí lidé, že dokážou zařídit, aby z kauzy vyvázla. Ale prý to nebrala vážně. Až začátkem prosince podala trestní oznámení. To už policisté chystali Sovákovo zatčení.
Obraz nebyl úplatek, říká obhájce
Invalidní důchodce Milan Bíba vystupuje také v dalších dvou příbězích, pro něž je Sovák stíhaný. Vyšetřovatelé zadokumentovali, že si údajně domluvil mírnější trest pro arménského malíře a podnikatele Gagika Tonyana. Malíř podle policie dal za to soudci drahý obraz.
Gagikův obhájce Blend Raji řekl, že podnikatel nikdy se soudcem Sovákem o ničem napřímo nejednal. A obraz předával soudcovu kamarádovi Bíbovi – netušil prý, že skončí u soudce. Jinými slovy: obraz podle advokáta nemá žádnou souvislost s tím, že podnikatel díky Sovákově rozhodnutí nemusel do vězení.
Obraz navíc podle obhájce nebyl nijak zvlášť cenný. „Pan Tonyan podobné prodává ve své galerii v centru Prahy zahraničním turistům zhruba za 15 tisíc,“ dodal obhájce Raji.
Třetí částí celé kauzy je obvinění, že Sovák s Bíbou plánovali získat peníze od dvou vyděračů, jejichž odvolání měl Sovákův soudní senát na stole. Vše ztroskotalo na tom, že muži obžalovaní z vydírání byli zcela bez peněz.
Poslední skutek se týká soudce Sováka a advokáta Jiřího Teryngela. Podle policie si Sovák od advokáta přezval 100 tisíc a s jejich pomocí měl u nezjištěného kolegy ovlivnit rozsudek. Sovák to však nedokázal zařídit a peníze Teryngelovi později vrátil.
Teryngel už dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy popřel, že se něco takového stalo. „Já tehdy na vrchním soudu žádnou kauzu neměl. Takže jsem nepochopil, za co bych měl ty peníze dávat,“ podivil se Teryngel.
