Milán, to už není jen Ibrahimovič a Maldiniovi. Gigant procitá, vede ligu

Z hlediska průřezu celou historií patří AC Milán bezpochyby k nejúspěšnějším a nejobdivovanějším klubům v Evropě. Sacchiho tým z posledních dekád minulého století, tedy soupisku s Gullitem, van Bastenem, Baresim, Maldinim či Donadonim, dokonce mnozí experti zmiňují ve chvíli, když čelí úkolu určit nejlepší klubový tým všech dob. V kontextu s tím zůstávala poslední milánská dekáda velmi za očekáváním fanoušků. Teď je načase položit otázku: Skončilo už období temna?

Mnozí ještě máme v paměti slavná finále Ligy mistrů. To, které dokázal AC Milán v Istanbulu v roce 2005 navzdory třígólovému náskoku s Liverpoolem ztratit. I to o dva roky později, kdy už Milánští další finálový kolaps nepřipustili a na nejcennější klubovou trofej kontinentu si tehdy včetně Marka Jankulovského sáhli. Naposledy. Na italské ligové scéně přišel poslední mistrovský záchvěv v roce 2011. Od té doby se Milán hledal. Na hřišti i v roztříštěné struktuře a zmatečně vyhlížejícím zákulisí klubu. Ptejme se znovu: Už se tedy Milán našel?

Rossoneri nasbírali ve své historii celkem sedm trofejí pro vítěze Ligy mistrů a PMEZ. A hned po Juventusu jim náleží druhé místo v tabulce nejúspěšnějších italských klubů co do počtu trofejí. Ve zlatých časech na konci minulého a začátku tohoto století vládl klubu mediální magnát Silvio Berlusconi, který to pak dotáhl až na premiéra a nejmocnějšího muže země. V téhle éře nasbíral klub celkem 29 trofejí. Pořád ve špičce, bez oddechu. Cvak – a najednou bylo to kouzlo pryč.

Problémy měl Berlusconi, hráči, trenéři, čínští investoři, všichni. V Serii A, nejvyšší italské lize, se Rossoneri například nepodařilo sedm let za sebou skončit lépe než na pátém místě. Spravila to až sezona minulá, která naznačila velké zlepšení oceněné 2. místem v konečném pořadí. A také postupem do Ligy mistrů, soutěže, v níž kdysi Milán exceloval. Letos se vrátil s pokorou, po sedmiletém půstu.

Aktuálně se AC Milán vyšvihl do čela ligové tabulky. A to poté, co zaznamenal nejlepší start do sezony za posledních 77 let.

Maldiniho námluvy a Zlatanův řád

Paolo Maldini, legendární obránce Rossoneri, dovedl svůj klub coby kapitán k už zmiňovanému dosud poslednímu triumfu v Lize mistrů. Aktuálně patří Maldini k nejdůležitějším lidem v řídicích strukturách klubu. Jako technický ředitel má na starosti sportovní evoluci, změny, které si vytkly za cíl comeback mezi nejlepší. Takových pokusů prezentoval Milán v posledních letech pochopitelně spoustu. Ale zdá se, že tenhle už konečně vychází.

Vedle ozdravení ekonomiky klubu se právě Maldiniho nástup do exekutivní funkce v roce 2018 jeví jako bod, kdy se začaly věci v dobré obracet, tedy z pohledu AC. Spolu s výkonným ředitelem klubu Ivanem Gazidisem (dříve Arsenal) podle všeho Maldini nakročil efektivním směrem. Sázka na mladé vychází.

„Vedle zkušených borců Zlatana Ibrahimoviče a Simona Kjaera se můžeme bavit o jednom z nejmladších týmů napříč nejlepšími evropskými fotbalovými soutěžemi. Gazidisova vize od začátku hlásala, že je zapotřebí vybudovat tým s jasnou identitou a lákat podhodnocené hráče s velkým potenciálem, což se AC dosud daří,“ všímá si James Horncastle, expert serveru The Athletic na Serii A.

Gazidise významně inspiruje skok Liverpoolu, jenž se v počátcích minulé dekády zmítal v obdobné krizi a pro své přežití musel závažně překopat celou strategii. Současný Liverpool, který patří k evropské elitě, si zakládá na důvěře, jíž se dostává mladým nadějným hráčům. Dalším pilířem je finanční udržitelnost a důmyslná přestupová politika.

„AC v nedávné době zlákalo talentované borce, jakými jsou Theo Hernández (přestup z Realu Madrid), Brahim Díaz (hostuje z Realu Madrid), Ismaël Bennacer (přestup z Empoli) nebo Sandro Tonali (přestup z Brescie). Všichni představují určitou záruku kvality díky jejich předchozím angažmá. AC Milán jim nabídl velkorysou příležitost realizovat se ve velkoklubu. Klíčovým mužem je v tomhle ohledu jednoznačně Maldini, který tu má vlastně rodinnou dynastii. Hrál tu jeho otec Cesare, hrál tu sám Paolo, hrají tu i jeho synové. Čili jeho srdce náleží klubu a to se promítá právě v oblasti skautingu a následného dotahování transferů. Maldini nechce drahé hvězdy, a tak ani nehledá nové posily na místech jako další přední italské kluby. Milán skautuje spíš po vzoru Lipska, dalšího klubu, který proslul svým promyšleným skautingem,“ dává nahlédnout pod pokličku AC Horncastle.

Maldini například dotáhl přesun Thea Hernándeze, francouzského levonohého univerzála, za nímž neváhal osobně přiletět do Madridu a přesvědčit ho o výhodách přestupu do AC. V Realu Madrid se totiž Francouz neprosadil, ale z hlediska svého potenciálu představoval pro AC ideální typ posily.

Maldiniho renomé jistě přispělo k návratu Zlatana Ibrahimoviče, 40letého švédského útočníka, který má na svědomí nespočet nezapomenutelných gólů. „Nejsem stejným hráčem, jakým jsem býval před pěti lety. Jako fotbalisté se všichni měníme a vyvíjíme. Upřímně říkám, že už toho nenaběhám tolik. Nyní se pohybuji chytře a úsporněji. Dnes radši místo dlouhého sprintu vystřelím z třiceti metrů,“ glosoval Ibrahimovič svůj vývoj.

Milánské AC dostala zpátky na výsluní vyvážená kombinace energie, atletických schopností, dravosti a zkušeností. Ibrahimovič s Kjaerem, tedy dva rození lídři, vnesli do mladého kádru smysl pro detail, vítěznou mentalitu a pozvedli tréninkovou morálku. V kombinaci s filozofií kouče Stefana Pioliho, který si zakládá na fyzicky namáhavém stylu a dynamickém přechodu do útoku, si to všechno v AC náramně sedlo.

Náročnost Pioliho přímočarého herního stylu dokládá skutečnost, že Rossoneri presují své soupeře s největší intenzitou v rámci celé Serie A, tedy alespoň podle metriky StatsBomb. Když AC přestřílelo Atalantu Bergamo 3:2, její kouč Gasperini neváhal Rossoneri vychválit. „Tým AC, který jsem dnes viděl, byl ohromně rychlý a silný. Jsou typologicky mužstvem, které v Itálii dosud chybělo,“ řekl Gasperini.

V létě Rossoneri navíc vhodně posílili. Vedle Tonaliho s Díazem na San Siro dorazil v srpnu Olivier Giroud, útočník s bohatými zkušenostmi z anglické Premier League a mistr světa z roku 2018. Z Chelsea pochází i nejdražší letní posila Fikayo Tomori, 23letý anglický stoper, jehož dosavadní výkony přesvědčují o výhodnosti investice.

Možná největší překvapení představuje současná výkonnost brankáře Mikea Maignana, jenž klub posílil s tím, že jeho misí je nahradit nenahraditelného. Tedy Gianluigiho Donnarummu, čerstvého mistra Evropy, který v létě vyslyšel vábení ambiciózního PSG. Maignanovi, který přišel za 13 milionů eur z mistrovského kádru Lille, podle StatsBomb náleží v rámci Serie A první příčka v počtu klíčových zákroků. Na svém kontě z aktuálního ročníku registroval například asistenci na 89 metrů nebo chycenou „evropskou“ penaltu z kopačky Mohameda Salaha.

Klub před penězi

Aktuálně až sedmý Juventus, který přišel o vliv Cristiana Ronalda, letos herně neválí. O současných trablech Interu, největšího městského rivala AC, jsme psali zde. Na domácím dvorku to tedy zatím vypadá s Rossoneri nadějně. Jenže na evropské scéně eviduje AC stále velký deficit. Podle analýzy Deloitte z roku 2020 jsou na tom Milánští s ročními příjmy podobně jako třeba Leicester nebo Everton, tedy anglické celky řekněme druhého výkonnostního sledu.

Tak jako nebylo v silách vedení udržet si Donnarummu, zřejmě nejžádanějšího brankáře světa, zůstává nejistá i společná budoucnost s Franckem Kessiém, aktuálně nejdražším hráčem AC, jemuž v létě 2022 končí smlouva. Kreativního středopolaře z Pobřeží slonoviny, jehož tržní hodnota se pohybuje kolem 55 milionů eur, tak může teoreticky v lednu přetáhnout kterýkoli konkurenční klub.

Dlouhodobou nadějí pro AC tak zůstává víra ve vlastní koncepci a v charakter oddaných mladíků, kterým klub umožnil životní šanci. Díaz se nechal slyšet, že za AC bude potit krev, a jeho parťák ze záložní řady Tonali jakožto dlouholetý fanoušek Rossoneri neměl například potíže ani s dočasným snížením platu.

„Mluvil jsem o tom s Maldinim a řekl mu, že to pro mě nepředstavuje problém, protože je to správná věc. Z mé strany to bylo rychlé rozhodnutí, o ničem jsem nepochyboval. Vnímám to tak, že to měli stejně tak i všichni spoluhráči, kterých se to týkalo. Věřím, že tahle sezona bude jen a jen pozitivní. Titul by měl být naším jediným cílem pro tuhle sezonu,“ prohlásil Tonali sebevědomě.

Cesare Maldini získal s AC Milán coby hráč 4 ligové tituly. Paolo Maldini, který přes hlavu nepřetáhl nikdy žádný jiný klubový dres než milánský, slavil na hřišti scudetto sedmkrát. Jeho syn Daniel už v Serii A rozepsal v rodinné kronice kapitoly třetí generace. A ke jménu Maldini ty tituly prostě patří. V květnu budeme vědět víc.