Článek
Takže se sebral, vzal to přes Jugoslávii a učil se, jaké je to přežít v New Yorku, když vám v kapse příliš dolarů nešustí.
Ještě v době, kdy vůbec netušil, že bude někdy vykonávat profesi fotbalového skauta – a už vůbec ne, že se stane součástí fotbalové fabriky Manchester City – se potkal v New Yorku s fotografem Janem Šibíkem. Zažili toho spolu hodně a ledacos z toho se objevilo v první Holubově knize Osmdesátky. Jeho texty doprovázejí právě Šibíkovy fotografie.
Skautem anglického klubu se můžete stát i tak, že vám někdo z Charltonu zavolá do Ameriky a nabídne vám práci. Což byl přesně případ Milana Holuba. Dlouho se nerozmýšlel a vydal se do Londýna. Zároveň tím začal cestu vzhůru. Z Charltonu se po čase stěhoval do Fulhamu a zatím poslední štací je velkoklub Manchester City, jeden z nejlepších světových fotbalových klubů.
Na starosti má sledování stovek mladých fotbalistů, kteří pobíhají po střední Evropě nebo Balkánu. Sám říká, že romantická představa, že skaut najde někde na plácku v zastrčeném koutě města fotbalový talent, o němž do této doby nikdo nevěděl, nemá s realitou nic společného. Malí fotbalisté jsou pozorně sledováni celou armádou lovců nadaných hráčů a prakticky není možné, aby o dobrém fotbalistovi nikdo nevěděl.
Milan Holub nechal kus svého srdce na Balkáně, kam se stále rád vrací. Píše o něm mimo jiné ve své nové knize. Dodnes neví, jestli si aktéři krvavé balkánské války dokázali odpustit. Především duše i tělo Sarajeva jsou velmi zjizvené, stopy bojů jsou na mnoha místech dodnes patrné a nesou v sobě příběhy, které český fotbalový skaut hledá, naslouchá jim a dokáže je přenést i na stránky knihy. Pro Milana Holuba zkrátka platí, že nejen fotbalem živ je člověk.
