Článek
Příprava dukovanského projektu už před několika měsíci zamrzla kvůli sporu vlády s opozicí o to, zda přizvat do dodavatelského tendru ruskou státní korporaci Rosatom. Nebo zda Rusy předem vyřadit, protože dodávka tak důležitého projektu od státní korporace kontrolované Kremlem je bezpečnostní riziko.
Vládní zmocněnec pro stavbu nového jaderného zdroje Jaroslav Míl, jehož tým projekt tři roky připravoval, se ke sporu dosud vyjadřoval zdrženlivě. Je o něm ale známo, že se v debatě o Dukovanech už před časem přiklonil k opozici a byl pro vyřazení Rusů jako bezpečnostní hrozby.
Podoba projektu musí podle Míla odpovídat zahraničněpolitické orientaci země. O tu se momentálně vede na české politické scéně spor, který se promítá do debat o Dukovanech. Míl předpokládá, že o výsledku – a tím pádem i o osudu nových Dukovan – rozhodnou listopadové volby. „Budou o tom, jakým směrem se Česká republika chce vydat,“ říká Míl v rozhovoru pro SZ Byznys.
Je podle vás pořád reálné, že budeme mít novou jadernou elektrárnu v Dukovanech v roce 2036 ve zkušebním provozu?
Reálné to je, pokud se budeme držet vytyčené strategie a koncepčního řízení a nebudeme se snažit dělat různé operativní změny podle nahodilých vstupů někde zvenku. Otázkou je, zda jsme schopni udělat přípravu skutečně kvalitně, tak aby potom další fáze projektu šly v podstatě bezproblémově. Nebo alespoň s menšími potížemi, než jaké vídáme na jaderných projektech v jiných zemích.
Jak hodnotíte svou roli v projektu, dosavadní práci vašeho týmu?
Je potřeba chápat, že na začátku projektu, v období přípravy a následně povolovacího řízení, můžete ušetřit největší objem finančních prostředků. Co se nepovede na začátku, to potom na konci už velmi těžko doháníte. Proto největší soustředění se našich aktivit bylo v posledních dvou letech na zcela základní věci. Jednalo se o zpracování energetických bilancí, projednání dodavatelského modelu, zajištění systému výkupu elektrické energie, zpracování podkladů pro notifikaci, návrhů na úpravu legislativy, aby se vůbec dal v Čechách takový infrastrukturní projekt realizovat. Pochopitelně to bylo také o financích. A v neposlední řadě o dvou zcela zásadních věcech, které jsem si dával jako podmínku pro to, abych vůbec funkci vládního zmocněnce před dvěma lety, když mi byla nabídnuta, akceptoval.
Dvě podmínky
O jaké podmínky šlo?
První, že vládní výbor (pro stavbu nového zdroje – pozn. red.) by měl být obsazen i zástupci opozičních stran, protože je potřeba mít nad projektem širokou politickou shodu, a zároveň aby výboru předsedal pan premiér. A druhá: že bude transparentní výběrové řízení.
Podle toho co vidíme, se ale ani po ustavení vládního výboru zajistit politickou shodu na projektu nepodařilo. Vnímáte to jako selhání?
Politická shoda na vládním výboru skutečně byla na všech oblastech, které jsem zmínil. Ale v konečném důsledku se jednota vytratila v momentě, kdy začala diskuze o tom, které účastníky do výběrového řízení přizvat. Protože to je veskrze politické rozhodnutí. To nemá s technickou schopností dodavatelů nic společného. My postupujeme podle bezpečnostní výjimky ze zákona o veřejných zakázkách, takže logicky máme právo si vybrat, koho do tendru na jadernou elektrárnu přizvat. Není povinnost přizvat všechny firmy, které by jadernou elektrárnu mohly stavět. Opozice na základě podkladů bezpečnostních složek a zprávy Ministerstva vnitra trvala na přizvání pouze tří firem a část politické reprezentace to viděla jinak.
Opozice chtěla z tendru vyřadit Rusy a Číňany, tedy dodavatele z nespojeneckých států. Vláda byla ochotna vyřadit čínského uchazeče, nikoliv ale ruský Rosatom.
Ano, tím pádem politická shoda padla. A jaderný projekt bez politické shody na 20 let dopředu prostě realizovat nejde.
Tím se ale vracíme k mé první otázce. Politickou shodu nemáme, bez ní se jaderka postavit nedá. Takže znovu – je reálné Dukovany postavit do roku 2036?
Reálné to pochopitelně je, když se ale bude pokračovat systémově a v rámci politické shody. Pokud ji nemáme, tak pochopitelně se výsledku nedopracujeme.
Do jádra s dalšími partnery
Změní podle vás situaci parlamentní volby na podzim letošního roku?
Volby budou o tom, jakým směrem se Česko chce vydat. Rozhodnutí o tom, s kým chcete spolupracovat při výstavbě kritické infrastruktury, bezpečnostní infrastruktury státu, je rozhodnutí o politické orientaci země. O tom, jak vidíte svět, kde by se Česká republika měla nacházet. A když vybíráte partnera pro takový projekt, tak vybíráte takového, který je schopen vám zajistit širokou spolupráci na dalších projektech podobného typu.
Popřípadě partnera, se kterým máte širokou hospodářskou, ale i řekněme i vědecko-výzkumnou a vzdělávací spolupráci na mnoho desítek let dopředu. Takže ideální by bylo, kdyby náš projekt byl součástí nějakého většího evropského řešení, většího evropského projektu. Nebo byl rozvíjen společně se zemí, se kterou jsme připraveni mít takovýto typ hospodářské spolupráce na příštích X desítek let.
Nabízí se podle vás jako partner do společného evropského projektu třeba Polsko, jehož vláda už uzavřela smlouvy, podle nichž má polské jaderné elektrárny budovat americký Westinghouse?
Spolupráce s Polskem se pochopitelně nabízí. To je věc, která by Česku výrazně ekonomicky pomohla. Protože přece jen máme větší zkušenosti v oblasti jaderné energetiky než Polsko. Ale nabízí se i velká spolupráce s Francií, která připravuje výstavbu jaderných bloků na svém území. Nabízí se spolupráce s Jižní Koreou, a to především proto, že jde o jednu z nejrozvinutějších a nejen v nových technologiích nejvyspělejších zemí na světě.
Vláda došla k názoru, že pokud bychom z jaderného tendru vyloučili ruský Rosatom, v tendru by bylo málo konkurentů. A mělo by to neblahý vliv na cenu i českou pozici při jednání s dodavatelem.
Když se kdysi připravoval jaderný tendr na stavbu 3. a 4. bloku v Temelíně, účastnilo se technické předkvalifikace víc než deset firem. Nakonec ČEZ pozval do výběrového řízení pouze tři zájemce a to v podstatě na konkurenceschopnou nabídku stačilo. Z tohoto hlediska má Česko výběr dostatečný.
Jde ale o to, abychom výběrové řízení vypsali správně a měli dostatek času na zpracování nabídek. Na to by mělo být minimálně 12 měsíců, aby byli dodavatelé schopni dojednat své obchodní vazby, dodávky od subdodavatelů. Když dodavateli dáte dostatečný časový prostor, budete potom moci lépe kvalifikovaně rozhodnout. Pokud si na to ale necháme pouhých šest měsíců, tak dodavateli potřebný časový prostor nedáte. A dostáváme se k tomu, o čem jsem mluvil na začátku. Důsledkem jsou ohromné vícenáklady a prodražování projektu, které vidíte ve Finsku, v Maďarsku a jinde.
Podle toho, co říkáte, se ale nedá příprava projektu stihnout tak, aby do roku 2036 nová elektrárna stála. Po volbách se bude během několika týdnů až měsíců tvořit vláda, pak bude vládnoucí koalice upřesňovat svůj program a priority. K jadernému tendru a debatě o tom, koho do něj přizvat a nepřizvat, se dostane nejdřív začátkem příštího roku. A znovu začne debata s opozicí a hledání politické shody. Tendr bude těžko vypsaný i do konce příštího roku.
Podle dosavadního harmonogramu ale máme na uzavření smlouvy s dodavatelem čas do června 2024. A ony už ty volby budou o tom, kdo by měl a neměl být přizván do výběrového řízení na klíčový infrastrukturní projekt.
Téma voleb
Myslíte, že Dukovany a Rosatom budou hlavní téma příštích voleb? To asi těžko…
Ta diskuse ale přece není o technických schopnostech. To není o tom, že se rozhodnu a postavím něco, co je technicky krásné. Stavím i to, co je z hlediska rozvoje společnosti pro ekonomiku nejvhodnější, nejvíc přínosné. Jde o celkovou politickou orientaci.
Podívejte se do historie. Československo kdysi vyvíjelo projekt první jaderné elektrárny zvané A1 v Jaslovských Bohunicích. Měla být postavená na použití přírodního uranu, kterého měla Česká republika v té době relativně dostatek. Ale my jsme ten projekt na základě politického rozhodnutí opustili a vydali se směrem tlakovodních reaktorů ruské výroby. Bylo to politické rozhodnutí, které jasně určilo, kterým směrem a s kým se bude energetika vyvíjet. Jen jsme dneska asi někde jinde, než jsme byli v roce 1970. Zcela určitě téma, kdo má být hlavním dodavatelem, bude tématem předvolebního boje. Jde o politickou a hospodářskou orientaci země. Rozhodnutí, s kým chceme stavět jaderný zdroj, je vydáním signálu o tom, kam chceme směřovat.
Jste přesvědčený o tom, že po volbách bude rozložení politických sil takové, že se rychle ujasní politické směřování Česka a naše energetická strategie do budoucna? Nehrozí, že politická scéna bude podobná té dnešní, tedy slabá vláda se silnou opozicí a s prezidentem, který má vlastní zahraničněpolitickou i hospodářskou koncepci? Takže politické shody na základních otázkách se pak stejně nedosáhne?
To je otázka spíš pro politology.
Já se ptám na váš osobní tip.
Já bych si přál, aby Česká republika po volbách byla nasměrována k rozvoji, který zachovává demokratické hodnoty, zachovává svobodu naší zemi a dává co největší perspektivu našim dětem k tomu, aby se země mohla dál rozvíjet. Pevně věřím, že se najde dostatečné množství voličů, kteří chtějí tímto směrem k budoucnosti jít.
