Migranti na polsko-běloruských hranicích Putinovi vyhovují, říká analytik

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyzval Rusko, aby bylo transparentní, co se týče svých vojenských plánů. Shromažďování vojáků na ukrajinských hranicích podle něj připravilo Kyjev o cenný čas, který by potřeboval, pokud by se Rusko rozhodlo být agresivní.

O pohybech ruské armády směrem k ukrajinským hranicím už minulý týden s odkazem na americké zdroje informovala agentura Bloomberg. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mluvil o téměř 100 tisících ruských vojáků. O manévrech čile jednají západní politici, např. ředitel americké CIA William Burns byl v Moskvě, ministr zahraničí Antony Blinken jednal se svým ukrajinským kolegou.

Kreml obvinění z přípravy invaze odmítá a to, kde rozmístí své vojenské složky, považuje za vnitřní záležitost Ruska. Vojáci podle Moskvy zůstanou na svých místech, pokud je někdo nevyprovokuje.

Jak se situace může dál vyvíjet? A souvisí momentální dění s migrační krizí na polsko-běloruských hranicích? Na tyto otázky v rozhovoru pro Seznam Zprávy odpovídal analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.

Je ruská aktivita u ukrajinských hranic jen provokace a demonstrace síly nebo jde tentokrát opravdu o reálnou hrozbu? Není to totiž poprvé, co podobné dění v tomto regionu sledujeme.

Já tyto iniciativy vnímám velmi vážně, protože pokud se podíváme, jak vypadal jen tento rok, tak už je to z ruské strany vlastně třetí velká operace proti Ukrajině. Na začátku roku to byla velká ofenzíva a příprava ruských jednotek v rámci různých cvičení kolem hranic s Ukrajinou. Tím to vlastně začalo a vybudováním infrastruktury to pokračovalo. Ta tam pak zůstala a mnoho analytiků a expertů už varovalo, že může být základem pro další činnost v této oblasti, pro nějakou další agresi.

Potom někdy v září, když probíhala cvičení s Běloruskem, šlo opět o podobnou iniciativu, tentokrát z běloruského území. Takže když si to představíme čistě geograficky, tak od západních hranic s Běloruskem po celou šíři ukrajinské východní hranice až ke Krymu byl opravdu cítit ruský tlak, a to v různých časových horizontech a intenzitách. Byla tam snaha Ruska nepustit Ukrajinu dál na západ a dál tu situaci eskalovat.

Já to proto vnímám opravdu velmi citlivě a myslím si, že pokud se dnes bavíme třeba o té situaci na bělorusko-polských hranicích, tak jeden z efektů, který velmi vyhovuje Rusku, je, že se méně bavíme o tom, co se děje v Rusku samotném, ale také o tom, co se děje z hlediska jeho zahraniční politiky. Myslím si, že opravdu musíme vnímat, jak jsou ty věci velmi úzce propojené.

Jak se tamní situace může dál vyvíjet?

Ze strany některých západních států a tajných služeb dostáváme zprávy, že Rusko opět přesouvá jednotky do svých již předsunutých základen a pozic. Opravdu tak můžeme očekávat nějaký tlak, jako jsme toho byli svědky v první polovině tohoto roku, kdy jsme mluvili o tom, že se k hranicím s Ukrajinou přesunulo až 120 tisíc ruských jednotek. Kromě toho samozřejmě nesmíme zapomínat ani na situaci na Krymu, kde je také celá řada ruských alokovaných jednotek, včetně námořnictva. A pak se nám dnes otevírá také další část fronty, a to samotné Bělorusko, kde od minulého týdne cvičí ruští výsadkáři, nad jeho územím létají bombardéry, které podle mého názoru mohou přepravovat i taktické zbraně.

Toto je eskalace, která může být plnohodnotná a může sloužit jako předpolí pro plnohodnotný zásah vůči Ukrajině. To je ale ten nejčernější scénář. Já si stále myslím, že k němu spíše nedojde, ale musíme být důrazní a srozumitelní, abychom od něj ruské vedení v čele s Vladimirem Putinem odradili. Musíme opravdu ukázat, co je ve hře, jaké jsou sázky a co to vlastně bude znamenat jak pro něj, tak pro Rusko, když se bude podobným záležitostem věnovat.

Myslím si ale, že tato politika odstrašení zatím úplně nefunguje a Západ zatím není zcela mobilizován. Spíše se stará o východní hranici EU a NATO a nemá vždy kapacitu se věnovat tomu, co se děje na ukrajinských východních hranicích nebo v tom širším regionu. Je tu tak ještě velký potenciál, abychom jak komunikovali, tak se i dokázali nějakým způsobem zaktivizovat a ukázat Ukrajině západní podporu.

Už nyní probíhá řada rozhovorů zahraničních představitelů o tamní situaci, jakou vlastně má Západ možnost reagovat?

V Bruselu probíhá celá řada takových jednání s představiteli východoevropských zemí, ale také s ministry zahraničí nebo obrany Evropské unie. Čili špičky EU v zahraniční a bezpečnostní politice jsou nashromážděny v Bruselu a budou jednat s Ukrajinci, ale i s dalšími státy pod ruským tlakem. Od minulého týdne jsou v této krizi – minimálně diplomaticky – zaangažovány i Spojené státy a Velká Británie. Takže to západní společenství opravdu působí, jako by se probouzelo a začíná diplomaticky reagovat i vysílat politické signály. Myslím si ale, že to budou pak až některé proaktivní kroky, které mohou situaci na místě nějakým způsobem ovlivnit.

Konkrétně se tady samozřejmě bavíme jak o běloruském vektoru a sankčním balíčku vůči vedení v Minsku, který byl schválen, tak i o roli Ruské federace, jak ve vztazích s Ukrajinou, tak s Běloruskem. Konkrétně se mluví o sankcionování ruského bankovnictví a finančních služeb, včetně třeba odpojení od bankovní platformy SWIFT. Mluví se i o některých sektorových sankcích, které by postihovaly třeba významné sektory ruské ekonomiky, včetně průmyslu zpracovávajícího ropu a zemní plyn. To je něco, na čem je Rusko naprosto závislé, ale my v zásadě také, takže tady pak vždy budou nějaké následky i pro západní společenství.

Debatuje se také o tom, že existuje skupina přibližně 30 ruských oligarchů, kteří byli vytipováni ze strany ruské opozice a kteří mají majetky, investice a zájmy na Západě, ať už je to ve Spojených státech, nebo v zemích EU. Ti mohou být postiženi třeba zmražením majetku nebo zákazem vstupu na území EU a USA. Takových věcí je ale určitě víc a jen ještě v souvislosti s Běloruskem připomenu roli leteckých společností, které převáží migranty a uprchlíky do Minsku, a to ať už z Turecka, Iráku, Sýrie, nebo i Ruské federace.

Jaké má Ukrajina šance se bránit v nějakém potenciálním konfliktu a má Rusko momentálně kapacitu do takového konfliktu zabřednout?

Já si myslím, že nemá a že ta plnohodnotná ofenzíva je stále něco, co já si úplně představit nedokážu, jakkoliv někteří analytici opravdu varují, že něco takového může nastat. Situace rozsáhlé krize západního společenství je však dnes v podstatě na stole. Bavíme se tu o ekonomické krizi, pandemii covidu-19, rostoucích cenách energií… Evropské společenství je tak nyní velmi hluboce pohrouženo samo do sebe, což vlastně vytváří určité podmínky pro takovou operaci a další agresi ze strany Ruska vůči Ukrajině.

Na druhou stranu ale to, co určitě není na pořadu dne, je scénář, ve kterém by na Ukrajině převládl pocit rezignace. Nestane se, že ukrajinská armáda nebude bojovat, nebo to, že se ukrajinská společnost podřídí diktátu z Moskvy. To určitě nehrozí. Myslím si, že po těch letech nikým nevyhlášeného ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, je ta společnost velmi kriticky nastavená vůči tomu, jakou politiku dnes představuje Vladimir Putin.

Opravdu se tak dá říct, že z hlediska společenského úzu a přesvědčení už Rusko prostě Ukrajinu ztratilo a jen se z toho snaží nějakým způsobem – ať už politicky nebo vojensky – vymanit a nebýt v situaci, že ztratili jednoho ze svých kdysi nejbližších spojenců a jednu ze zemí, které stály u zrodu Sovětského svazu, jehož rozpad si na konci roku budeme připomínat.

Takže si myslím, že opravdu nemůžeme očekávat, že by se ukrajinské vedení nějakým způsobem zhroutilo. Společnost prostě tu Ruskou kontrolu nepřijme. Ten sedm let trvající konflikt v mnohém ukrajinský lid i armádu zocelil a myslím, že je i docela dobrým způsobem připravil na to, co z Ruska může přijít. To si asi všichni dovedou představit, i když ne až v takovém měřítku, protože nedokážeme odhadnout, jaké všechny prostředky by k tomu Rusko mohlo použít. Musíme také brát v potaz, že Rusko je jadernou velmocí.

Americký ministr zahraničí se nechal slyšet, že momentální kroky Běloruska na hranicích s Polskem jsou prostředkem k odvedení pozornosti od rusko-ukrajinských hranic. Může to opravdu souviset?

Americké zdroje i některé výzvědné operace opravdu nasvědčují tomu, že Rusko si vytváří předpolí a snaží se uvrtat západní společenství do velmi složitého tématu, kterým je problematika migrace. Víme, že evropským státům se dlouhodobě nedaří shodnout se na tom, jak má migrační politika EU vypadat, takže ruské vedení v Kremlu může spoléhat na to, že tyto velmi bolestivé diskuze budou probíhat a že západní společenství se pohrouží samo do sebe.

To je určitě něco, s čím se pak dá do určité míry kalkulovat. Začíná se o tom více mluvit, ať už ze strany právě Spojených států, nebo i Polska, které přímo ukazuje: „Podívejte, tohle všechno je řízené z Moskvy, Moskva k tomu minimálně přihlíží, ba to přímo koordinuje.“ A to ať už jde právě o přesuny migrantů a uprchlíků do Minsku, anebo o další věci, které vychází z logiky propojení mezi Běloruskem a Ruskem formou takzvaného svazového státu, který má například společný vzdušný prostor nebo neexistující hranice.

Myslím si, že tohle je opravdu velmi důležité a neměli bychom situaci na Ukrajině přehlížet. Nesmíme totiž zapomínat, že Ukrajina je takovým středobodem ruské politiky vůči tomu regionu, jakkoliv se dá Bělorusko považovat za jejího bližšího spojence. Je to právě Ukrajina, která je naprosto klíčová k tomu, aby Rusko bylo – nebo spíše přetrvalo – v roli regionální velmoci. Bez Ukrajiny to zkrátka nejde, ona je ústředním bodem té ruské politiky a přístupem k tomu, co oni nazývají blízké zahraničí.

Když trochu víc odbočíme k tomto tématu. Může aktuální dění u sousedů ovlivnit také Ukrajinu? Agentura UNIAN informovala, že se v zemi mluví o možnosti zavedení nouzového stavu.

Nebylo by to úplně překvapivé, protože když se podíváme na zkušenosti dalších zemí, jako je Polsko nebo Litva, tak ty už nouzové stavy vyhlásily. Ukrajina sama v minulém týdnu provedla cvičení, které zahrnovalo asi 8,5 tisíce ukrajinských vojáků. To cvičení probíhalo u hranic s Běloruskem, takže oni sami vnímají Bělorusko jako velmi problematického hráče. Vnímají ho jako jakési další předpolí pro možnou ofenzívu ruských vojsk. Lukašenko se tomu v minulosti bránil, snažil se hrát takovou tu roli mediátora a mírotvorce, ale to skončilo minulým rokem a silným pnutím uvnitř běloruské společnosti po prezidentských volbách.

Ukrajinci tak Bělorusům nedůvěřují a nechtějí opakovat mírová setkání v Minsku, protože ho vnímají jako další baštu ruské agrese, ale i zahraniční politiky. Kvůli tomu se tak sami aktivizují a samozřejmě je na stole i otázka vyhlášení nouzového režimu, protože ta situace kolem migrace a migrantů může kdykoliv eskalovat i směrem k ukrajinské hranici. Něco podobného jsme viděli i v minulých dnech, kdy po jednom z neúspěšných útoků na polskou hranici bylo několik stovek lidí přesunuto na hranice s Litvou.

Čili vidíme, že běloruský stát nějakým způsobem reaguje a dokáže víceméně pružně využívat slabiny právě na hranicích se svými sousedy, ať už je to Lotyšsko, Litva, nebo Polsko. Samozřejmě Ukrajina je tu také v hledáčku a další tlak na ni by ji nadále oslaboval a pomáhal by ruskému přístupu i další agresi, která probíhá třeba i na východě země. Jde tak určitě o něco reálného a věřím, že se to v Kyjevě čile diskutuje.

Závěrem bych se ještě zeptala na situaci v Donbasu a na Krymu. Může se nyní spolu s napětím na rusko-ukrajinských hranicích zvýšit i napětí tam?

Myslím, že určitě může, jen v poslední době tam proběhla celá řada negativních kroků. Jedním z nich bylo ukončení ruské přítomnosti u NATO, kdy ruská mise vlastně úplně skončila po bilaterální eskalaci mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. To samozřejmě přispěje ke zproblematizování nějakých kontaktů a dialogu.

Druhým ještě zásadnějším bodem pro tuto situaci je, že Rusko nesouhlasilo s prodloužením mandátu monitorovací mise OBSE na ukrajinských mezinárodních hranicích. Dnes tam tak už nemohou působit pozorovatelé jako tomu bylo v minulosti. Ti dokázali pozorovat třeba přesuny vojenského vybavení, jednotek nebo zásobování takzvaných separatistů humanitárními konvoji.

Toto je tedy ten širší kontext. Určitě tady je potenciál pro zhoršení, určitě je tu vytvořeno nějaké předpolí pro to, aby se situace na těchto místech mohla rapidně zhoršit. V potaz se ale musí brát velké množství věcí, jelikož je to velmi komplexní situace probíhající hned na několika dějištích. Dokážu si představit, že ten nárůst napětí může být poměrně zásadní a že může dojít k nějakému dílčímu – nebo potom širšímu – nárůstu napětí a eskalaci z ruské strany.

Nedokážu ale asi úplně vyhodnotit, jestli to nakonec opravdu bude nějaký plnohodnotný konflikt. Spíše ne nebo třeba půjde jen o nějakou dílčí eskalaci na nové frontě. K té by mohlo dojít třeba právě směrem z Běloruska, což by ale Ukrajincům rozhodně nepomohlo, pokud by museli hasit požáry už na čtvrtém místě. Byl bych tedy určitě opatrný a ze Západu to musíme velmi pozorně sledovat.