Článek
Jeho život se otočil vzhůru nohama. To, co se mu stalo, přežije jeden člověk z deseti. S následky zdravotních komplikací bojuje doteď. Krátkodobá paměť mu občas vynechá. Rozvedl se. Období, kdy rozhovory s ním vyznívaly spíš temně a depresivně, je už ale pryč.
A stále píše tempem jedna kniha ročně. „Po té nemoci jsem psal věci, které jsem vůbec byl schopen napsat, nejdřív byl takový ten deníček pacienta,“ říká Viewegh s tím, že jakmile je člověk schopný zasmát se i vlastnímu trápení, tak už je za vodou. A jeho život se začal obracet k lepšímu zhruba před rokem.
„Mám připravenou k vydání sbírku nových povídek, které mě bavily, na nejrůznější témata, a napsal jsem krátké pohádky pro unavené rodiče, což byla velmi oblíbená knížka, i mi někteří čtenáři, rodiče, říkali, jestli bych napsal pokračování, takže bych jim tímto vyhověl a na Vánoce by měl vyjít tedy druhý díl nové pohádky pro unavené rodiče.“
Pohádky jsou totiž podle něj jediná kniha, která se vlastně prodává. Jinak prý zájem čtenářů padá.
Michal Viewegh, jenž několik let tvůrčí psaní učil, má pro začínajícího spisovatele jednoduchou radu: „ Ať si vybere jinou profesi. Knížky se prodávají čím dá míň a ani já už se tím pomalu neuživím. A to jsem se tím celá léta živil velmi dobře.“
