Michal Kováč, prezident, který se vzepřel Mečiarovi

„Pan premiér není schopný partnersky spolupracovat a vést korektní dialog. Nedokáže sjednocovat různorodé skupiny občanů a násobit politickou energii státu. Vzhledem k jeho podezřívavosti dokáže spolupracovat jen s lidmi, kteří jsou mu nějakým způsobem zavázáni.”

Tímto parlamentním projevem z března 1994 se tehdejší prezident Michal Kováč poprvé veřejně vzepřel premiéru Vladimíru Mečiarovi. Jako kritik způsobu jeho vládnutí se Kováč stal na dlouhé roky jediným ústavním činitelem na Slovensku, který proti Mečiarovi vystupoval. Za výrok, že za únosem jeho syna stojí bývalý šéf tajné služby Ivan Lexa, se s ním Lexa soudil dvacet let. Tvrdil, že to zasáhlo do jeho osobnostních práv a v roce 1996 na Kováče podal žalobu. Soud nejdříve rozhodl ve prospěch Lexy a Kováč se mu měl omluvit. Nejvyšší soud ale později rozsudek zrušil a věc se zase vrátila na okresní soud.

Jejich dvacetiletý soudní spor skončil letos v červnu, když Lexa žalobu stáhl. Argumentoval prezidentovým věkem a zdravotním stavem. Kováč trpěl Parkinsonovou chorobou.

Kováč byl vystudovaný ekonom a do sametové revoluce pracoval v bankovnictví. Po pádu komunismu byl členem Federálního shromáždění a později i jeho předsedou. Byl členem KSČ, ale v čistkách po srpnové okupaci 1968 ho ze strany vyloučili. V letech 1989 - 1991 byl ministrem financí slovenské vlády, do prezidentského úřadu nastoupil v březnu 1993 poté, co ho do funkce zvolil parlament.

Jako spoluzakladatel HZDS po zvolení funkce vyhlásil, že ho proti Mečiarovi „nikdo nepostaví”. Po roce se však Mečiarovým praktikám vzepřel a stal se jeho nejtvrdším kritikem. Jejich konflikt nastartoval Mečiarův požadavek, aby ministrem privatizace jmenoval právě Lexu. „Zdůvodňoval to tím, že HZDS už nemá peníze ani na výplaty, že pravděpodobně budou předčasné volby a hnutí peníze potřebuje,” vysvětloval Kováč v parlamentě.

Lexu odmítl jmenovat, protože mu nedůvěřoval. Mečiar si nechal ministerstvo privatizace pod sebou a z Lexy udělal státního tajemníka. Několik dní po prezidentově projevu Národní rada odvolala Mečiara z funkce premiéra a rozhodla o vypsání předčasných voleb na podzim 1994. V nich HZDS opět vyhrálo.

V srpnu 1995, necelý rok a půl od prezidentova projevu v parlamentu, maskovaní muži zavlekli prezidentova syna Michala Kováče mladšího do Rakouska. Za únosem byla podle obžaloby tajná služba SIS, které tehdy šéfoval Lexa.

V pamětech z roku 2010 Kováč vzpomínal na rozhovor s tehdejším předsedou parlamentu Ivanem Gašparovičem, který ho k sobě pozval domů. „Myslíš, že za únosem je Ivan Lexa? Já bych to tak na sto procent netvrdil, je to možná tak na 90 procent,” řekl mu Gašparovič.

Třetí Mečiarova koaliční vláda mu v roce 1995 vyslovila v parlamentu v roce 1995 „nedůvěru”, přestože v ústavě takový institut není. Navzdory početným snahám se vládě zbavit Kováče nepovedlo. Ve funkci vydržel až do roku 1998. Po jeho odchodu Mečiar dočasně vedl prezidentský úřad a přešly na něj i některé prezidentské pravomoci. V té době Mečiar vyhlásil amnestie, které zabránily vyšetření únosu Kováče mladšího.

Krátce před koncem Kováčova funkčního období byly na střeše domu naproti prezidentskému paláci nainstalovány velké hodiny, které ukazovaly, kolik dní ve funkci mu ještě zbývá. Hodiny byly připisovány podnikateli Fedoru Flašíkovi, který dělal pro Mečiara volební kampaně. Kvůli vztahu Mečiarovy vlády k tehdejšímu prezidentovi upozorňovaly evropské instituce na nedodržování demokracie na Slovensku…

Autorka textu: Lucia Krbatová, deník SME