Článek
Textař a někdejší majitel sázkové společnosti Fortuna je rozhodnut jít do prezidentské přímé volby, avšak odmítá jít proti Miloši Zemanovi.
"Nechci jít proti někomu. To nemá smysl. Vzpírám se jít proti někomu, někoho vylučovat, někoho skandalizovat. Já bych rozhodně chtěl jít pro něco. A je velice pravděpodobné, že opravdu půjdu," řekl pro Seznam v anketě, kterou redakce udělala mezi možnými prezidentskými kandidáty.
Kde budete hledat podporu?
Tam, kde ji hledám už třicet let. Mezi lidmi. Jezdím léta zejména po malých českých, moravských a slezských městech a setkávám se s lidmi jako textař a básník, abych znal jejich příběhy.
Když přemýšlíte o své kampani a kandidatuře: v čem chcete být jiný než Miloš Zeman? Co je na něm dobrého a co naopak špatného?
Já bych se s dovolením té otázce vyhnul, protože já nechci hodnotit pana inženýra Zemana, neboť ani nevím, zda bude příště kandidovat. Já bych se raději soustředil na pozitivní vzkaz. Pokud bych snad mohl něco říci, myslím, že neblahým způsobem přispěl k tomu, že společnost je rozhádaná a malověrná. Že se věnuje spíše vzájemným útokům, a to mě mrzí. Spory vést musíme, ale musíme se přít plodně.
Myslíte, že je správné šetřit udělováním milostí tak, jako to dělá současný prezident? Dovede si představit, jak byste postupoval vy?
Rozhodně by to byla výjimečná událost. Milosti jsou dobrým nástrojem, v konkrétním příběhu zohledňují lidské hledisko, ale musí se jimi strašně moc šetřit. Rozhodně bych se vyhnul takové amnestii, jakou udělil pan prezident Václav Klaus. Udělal něco, co strašným způsobem podrylo víru lidí v myšlenku spravedlnosti a v to, že se nakonec prosadí. Nechci o tom víc mluvit, ale to byla nehorázná amnestie. Ta právně bolí. To se nemělo nikdy stát.
Vyznamenat Mašíny? Nevím
Jak byste uděloval státní vyznamenání? Komu?
Tak za prvé: já bych si nesmírně přál, aby se do Vladislavského sálu vrátili rektoři vysokých škol. Ptáte-li se na konkrétní vyznamenání, mám o tom docela, kupodivu, představu. Kdybych měl jmenovat jednoho člověka, kterému bych to určitě udělil, tak je to páter Josef Suchár, který v roce 1992 přišel do obce Neratov, zjistil, že tam žijí dva, slovy dva, stálí obyvatelé, a na kopci nad nimi jsou jakési trosky kdysi slavného kostela, kde podle katolíků se děly mnohé zázraky. A řekl: Já tohle místo oživím. Udělal to ne pro, ale s pomocí handicapovaných lidí. Dneska jsem navštívil chráněnou dílnu, a místo té ruiny stojí úžasný kostel. Já tomu říkám zázrak nad Čechami. Přišel jeden člověk, inspiroval ostatní a dokázal to, co umíralo, oživit a to teď rozkvétá. A ten páter Josef Suchár, to je přesně ten člověk, které je potřeba hledat, ukazovat je jako vzor a vzdát jim respekt.
A když se vám dostanou na stůl jména bratří Mašínů?
Ta představují pro celou společnost velikou otázku a veliký problém. Já se obávám, že jejich případ není naprosto jednoznačný tak, abych se mohl k něčemu přiklonit. Říkám to poctivě, není to vyhýbavá otázka. Opravdu nevím. Musel bych se ještě seznámit s celým tím případem, a obávám se, že nakonec to stejně závisí na pohledu, který zaujímáte dopředu, na ideovém východisku, jež zastáváte. A v téhle chvíli vám to opravdu poctivě nedokážu říct.
Pražský hrad je teď střežen, jsou tam zvýšená bezpečnostní opatření. Opravdu to bezpečnostní situace vyžaduje?
Nesouhlasím s tím, že to vyžaduje situace ve světě. Několikrát jsem byl obětí své touhy navštívit Pražský hrad a stál jsem tam spolu s těmi lidmi a slyšel jsem, co tam říkají. To za prvé. A za druhé - ono to opatření bezpečnostní rizika zvyšuje. Tím, že na jednom místě koncentruje ohromnou spoustu lidí. Já bych chtěl bezpečnostní rizika zmenšovat.
Kauzu červených trenýrek určitě znáte. Jak by měli být potrestáni lidé, kteří je na hradní stožár vyvěsili?
Zaplať pánbůh nejsem soudce. Jako občan si myslím, že to nebyla akce, kterou bych mohl schválit. Protože já si vážím standarty, na které je napsáno Pravda vítězí. Je to tam z velice dobrého důvodu. Je to něco, co respektuju.
Mít mluvčího? Proč?
Nechal byste si jako mluvčího na Hradě Jiřího Ovčáčka?
Tak to je příliš daleko, abych o tom uvažoval, protože zajíci se sčítají až po honu a ten hon ještě zdaleka nezačal. A působilo by arogantně, kdybych vůbec něco takového připouštěl. Mohu však říci o kampani, kterou chystám, že tam nebudu mít žádného tiskového mluvčího. Smysl funkce nebo instituce tiskového mluvčího mi poněkud uniká, takže v kampani bych určitě neměl nikoho. A pokud by snad tedy opravdu spoluobčané usoudili, že bych měl vykonávat funkci hlavy státu, ještě bych to zvážil. Pan Ovčáček by to rozhodně nebyl, to vám tedy řeknu.
Dovolíte i další otázku, i když předčasnou? Kdybyste se v roce 2018 prezidentem opravdu stal - bydlel byste na Hradčanech?
Zdráhám se tímto způsobem uvažovat. Já bych nejradši jako celý život bydlel doma se svou rodinou a se svými knihami. Těch deset tisíc knih, to se těžko stěhuje. Já bych pořád chtěl komunikovat s lidmi a neustále být na cestách, zejména po České republice. Jako to dělám posledních šest let, bez obrovských limuzín, bez bodyguardů a všeho toho cirkusu, co stojí tolik peněz - vždyť takový výlet do Semil stojí 220 tisíc z naší kapsy.
