Článek
Lidí bez domova v Česku žije zhruba 24 tisíc. Někteří přebývají v sociálních službách, jiní jsou celoročně venku. Vyrazili jsme za nimi, abychom se jich zeptali, jak vnímají situaci kolem koronaviru, jestli se bojí nákazy a jak pandemie změnila jejich život.
Průvodcem nám byl terénní pracovník Petr Macl, který s lidmi bez domova pracuje přes 20 let. V Hradci Králové, kde působí, se stará zhruba o 70 lidí, kteří v krajském městě žijí na ulici. Další zhruba stovka obývá tamní zařízení s ambulantním denním centrem, noclehárnou a pobytovým azylovým domem. Petr Macl pravidelně objíždí jejich stanoviště, aby zjistil, jestli jsou v pořádku nebo jestli jim něco nechybí. „S koronavirem se pro mě nic nezměnilo. Jen musím nosit roušku,“ říká. Roušky rozváží i svým klientům.
„Roušky musíme nosit, policajti nás pořád nahání, jestli je máme,“ říká devětapadesátiletý Jaroslav Diviš, který už šestým rokem žije ve stanu u řeky Orlice nedaleko centra města. Co může a nemůže v souvislosti s vládními opatřeními, ví moc dobře. Jeho společníkem je totiž po večerech tranzistorové rádio.
„Poslouchám ho každý večer a říkají tam všechno, takže vím, jak to je. I že na poštu si musím vzít vlastní tužku,“ říká pan Diviš. Strach o sebe nemá. „Myslím, že mě se to nechytne,“ mávne rukou. Většinu dne totiž tráví u řeky, kde si ze starých palet připravuje dřevo na otop nebo si vaří. S větším množstvím lidí se setkává jen v obchodě, kam vyráží zhruba jednou za dva dny.
Že by se mezi bezdomovci začal koronavirus šířit, si nemyslí ani Petr Macl. „O ně se nebojím, jsou to odolní lidé, jejichž organismus si s mnohým poradí. Vždyť mnozí z nich přespávají venku i v minus dvaceti,“ míní terénní pracovník.
Petr Macl denně vyjíždí do terénu mezi lidi bez domova. Většina je podle něj v době pandemie zodpovědná.
Stejně jako Jaroslav Diviš i ostatní lidé, kteří pobývají venku, jsou překvapivě dobře informovaní. Přenosné rádio mají všichni. A také většina z nich se snaží nařízení poctivě dodržovat. Libor s Magdalénou obývají kus zeleně nedaleko městského okruhu, mezi stromy tam mají postavený stan. Na dohled od jejich bydliště vede asfaltová cesta, po které Královéhradečané vyrážejí na procházky podél Orlice. „Většina lidí tady chodí bez roušky. Jsou ale od nás dostatečně daleko, tak to neřeším. Já sám se ale chráním. Roušky si pravidelně pereme, pere nám je moje sestra,“ vysvětluje Libor, který je se ženou na ulici skoro rok. V tuto chvíli čekají, jestli se jim podaří získat městský byt.
Na druhé straně města žijí i manželé Radomíra a Ivan Svobodovi, kteří se kvůli koronaviru snaží poslední měsíc omezit cesty na nákup a co nejvíc se zdržují doma. „Když už někam jdu, tak se snažím opravdu chránit a držet si i odstup. Přijde mi, že nejvíc na to kašlou ti mladí, každou chvíli vidím někoho bez roušky,“ říká Radomíra.
Její slova potvrzuje i Petr Macl. „Lidé bez domova jsou v tomhle opravdu hodně disciplinovaní, a když chodí na veřejnost, snaží se pravidla dodržovat. Rouškami je pravidelně zásobujeme, mohou si je nechat vyprat v Domě Matky Terezy, kam velká část z nich chodí kvůli hygieně a na polévku.“
Soused manželů Svobodových, který s kamarádem bydlí ve stanech mezi stromy, si v koronavirové krizi dokonce trochu libuje. „Šátek, který nosím, je sice otrava, protože mi pořád padá, ale jinak jsem spokojenej. Autobusem si můžu jet kam chci, teď je zadarmo, na ulicích je míň lidí. Jen na to pivo do hospody si nemůžu zajít,“ rozesměje se.
I přesto, že se lidé bez domova s novou situací sžili a vypadá to, že je ani moc neomezuje, najdou se takoví, kterým pandemie život zkomplikovala. Jedním z nich je třeba pan K. (redakce jeho jméno zná, ale neuvádí z důvodu možné stigmatizace, protože pana K. čekají testy na koronavirus), který před několika dny skončil na ulici, protože ho vyhodila dnes už bývalá přítelkyně. Do azylového domu teď nemůže kvůli povinné karanténě.
„Já se cítím zdráv. Teď přežívám na ulici u kostela a nevím, co bude dál. Moje děti mi nabízely, že se o mě postarají, ale já je zase nechci ohrožovat. Jedna dcera nedávno porodila, tak tam nechci jít,“ říká zhruba padesátiletý muž. „Pan K. bude ve čtvrtek testován. Domluvili jsme mu karanténu v chráněném prostředí, a pakliže bude výsledek negativní, bude mít možnost služby využívat,“ dodává k jeho případu vedoucí Domu Matky Terezy Dana Pechová.
