Článek
Snížený provoz, vylidněné ulice, na výjezdech policejní hlídky. Vycházet mohou lidé jen v nejnutnějších případech. Rozhlasem zní hlášení „procházky do parku a po městě jsou zakázané“. Podobně vypadá situace v jednadvaceti obcích na Olomoucku, které hygienici v pondělí ráno kvůli šíření koronaviru uzavřeli.
Jednou z nich je i město Litovel. V některých jeho obyvatelích vyvolala situace bezmoc a vztek. Většina si ale zachovala chladnou hlavu a pokouší se pomáhat ostatním. Obcí se tak, více než cokoli jiného, šíří solidarita.
František Nabenkögel žije v Litovli a věnuje se finančnímu poradenství. Kvůli uzavření obce ale nemůže za prací dojíždět. „Nechtěl jsem jen nečinně sedět doma. S kamarádem Lukášem Kohoutem jsme se rozhodli, že lidem karanténu co nejvíce usnadníme,“ vysvětlil, jak vznikl jeho plán. Doma měl asi sto padesát roušek. Začali tím, že je hned v pondělí rozvezli mezi potřebné, jako jsou třeba pracovníci v supermarketech.
Krom samotných pracovníků ocenily čin i jejich rodiny. Miluše Hlavinková žije s babičkou, která trpí cukrovkou. Její přítel pracuje v litovelském obchodě, obavy z nákazy proto Hlavinková má. „Snaží se chránit, jak může. Proto chci poděkovat těm, kteří v pondělí přivezli alespoň pár roušek,“ uvedla. Podle ní jsou občané často nezodpovědní a na nákupy vyrážejí bez roušek. „Dokud s nimi lidé zaměstnaní v obchodech přímo nebydlí, neuvědomí si ten strach z nákazy. Všichni berou jako samozřejmost, že prodavači stále pracují,“ doplnila.
V supermarketech už krom mouky a pečiva dochází také maso. Obyvatelé Litovle doufají, že dovážka jídla se brzy obnoví. Některé obchody s potravinami už úplně zavřely. Do těch zbylých vpouštějí pouze po menších skupinkách, zbytek čeká venku.
Nabenkögel naopak tvrdí, že odpovědnost občanů narůstá. „Včera ráno na nás lidé koukali jako na exoty, že chodíme v rouškách. Dnes už ji má na ulici skoro každý, ten obrat je razantní,“ popsal. Od pondělka s Kohoutem nasbírali desítky dobrovolníků, kteří roušky šijí. Muži je následně vozí tam, kde jsou potřeba. „Když vidíme na ulici někoho, kdo nemá roušku ani šátek, dáme mu ji,“ řekl. Pokouší se o to, aby se Litovel nemoci a s tím spojené karantény co nejdříve zbavila.
Kromě šití roušek se Nabenkögel s Kohoutem starají také o nejohroženější skupinu obyvatel – seniory. Ve spolupráci s městskou charitou sestavili tým dobrovolníků, který jim zajišťuje nákupy. „Město nám na tento projekt vyhradilo rozpočet, občané to zaplatí zpětně, až bude po karanténě. Všechno tak probíhá bezkontaktně. Dobrovolník nakoupí, zaplatí kartou, zboží jde rovnou do sáčku. Tašky pak nechá ležet seniorům přede dveřmi,“ vysvětlil Nabenkögel. Stejně to funguje i s léky. Dobrovolník dostane naskenovaný nebo nadiktovaný předpis, lékárna mu vydá lék, který následně seniorům přiveze. „Snažíme se lidi udržet doma. Pokud nemáte roušku, nechoďte ven. Přivezeme vám vše, co potřebujete. Neohrozíte sebe ani ostatní,“ shrnuli muži smysl celého projektu.
Seznam Zprávy vyzvaly čtenáře, ať posílají své fotografie s rouškou. Podívejte se:
Služba zatím funguje jen v Litovli, rádi by ji však rozšířili i do okolních obcí. Třeba do nedalekých Haňovic je zatím policejní hlídky nepustí, muži se ale pokouší vyjednat výjimku. Do aktuálně uzavřené Litovle jezdí běžně nakupovat desítky lidí z okolí. Pokud by se Nabenkögelovi s Kohoutem povedlo rozšířit pole působnosti, usnadnili by tak život každému z nich.
I přes snahu a solidaritu mnohých lidí však někteří obyvatelé Litovle roušky nosit odmítají. „Nosit roušku nebo šátek stejně nemá význam. I tak mě někdo může nakazit, čekám, až mi někdo dá respirátor,“ opáčila důchodkyně bez roušky ve frontě v lékárně.
