Článek
Česko je zemí, kde muži vydělávají výrazně více než ženy na stejné pozici. Konkrétně: Ženy dostávají o 11 procent méně než jejich mužští kolegové. Vyplynulo to z nejnovější studie Ministerstva práce a sociálních věcí.
Přitom v západní Evropě se tento rozdíl pohybuje nejvýše okolo pěti procent. Nejde ovšem o jediné číslo, které signalizuje jiné ohodnocení stejné práce u mužů a žen.
Průměrná měsíční výplata pak v roce 2018 podle dat Českého statistického úřadu představovala u mužů 37 008 korun. Vedle toho výplata ženy byla 29 627 korun, tedy o bezmála 7400 korun méně. Jde o 20procentní rozdíl. Pro představu – jde zhruba o průměrně vysokou hypotéku, kterou měsíčně platí české domácnosti.
A situace není o moc lepší ani u takzvaného mediánu, což je údaj představující výplatu, kterou lidé v Česku mají nejčastěji, a odfiltruje tak na rozdíl od průměru extrémně vysoké výplaty i ty extrémně nízké. V mediánu berou ženy o 4755 korun méně než muži.
Podle Eurostatu, který zpracoval údaje za rok 2017, je v Česku druhý nejvyšší rozdíl mezi mzdou ženy a muže mezi evropskými zeměmi. Statistický úřad Evropské unie přitom vychází z – pro Čechy trochu netradičně – průměrného hodinového výdělku. Důvodem je, aby mohl lépe pojmout zvláštnosti v jednotlivých zemích. Podle této metody vydělají české ženy o 21,1 procenta méně než muži. Vyšší rozdíl je jen v Estonsku.
Prostudujte si podrobně, jak je to s rozdíly v platech:
Podle Seznamem oslovených odborníků je problém složený hned z několika příčin. První je, že ženy se častěji vyskytují na pracovních pozicích v oborech, které jsou hůře ohodnocené. Například ve zdravotnictví nebo ve školství.
Další důvod je, že se hůře dostávají do vedoucích pozic. Stále se od nich totiž očekává, že se vedle práce musí ještě starat o rodinu. V Česku navíc není dostatek školek, jeslí a dětských skupin, které by ženám umožnily se soustředit na práci.
A v neposlední řadě: Když už se žena rozhodne pro kariéru, je českou společností zaškatulkovaná jako „krkavčí matka“.
„V naší společnosti stále převládá postoj, že holčičky jsou uzpůsobené tak, že budou pracovat za méně peněz a jen v určitých oborech,“ shrnuje často i podvědomý přístup Čechů k ženské práci Lenka Simerská z Ministerstva práce, která je zároveň hlavní gestorkou projektu 22 % K ROVNOSTI. Název odkazuje právě na rozdíl ve mzdách žen a mužů.
Podle Simerské má v tomto ohledu přemýšlení české společnosti blíže ke konzervativním asijským kulturám, jaké panují například v Japonsku a Koreji, než k Západu.
Petr Polák, vedoucí odboru rovného zacházení u veřejného ochránce práv, upozorňuje na české tabu mluvit o výplatě. I to vnímá jako jeden z důvodů, proč je rozdíl ve mzdách mužů a žen v Česku tak značný.
„Dokud se lidé nezačnou normálně bavit o svých mzdách, ani se nedozvědí, že berou méně,“ říká Polák.
Konkrétním nešvarem českého pracovního trhu jsou pak podle něj doložky o mlčenlivosti, které musí podepisovat často i pracovníci, u kterých je takový závazek nesmyslný. Doložky v tomto duchu podle něj často musí podepisovat i zaměstnanci v úklidu nebo stravování.
Projekt 22 % K ROVNOSTI chce pobídnout Čechy, aby o svých mzdách začali mluvit. Jedním z nástrojů má být i kalkulačka, na které si budou moci ženy i muži zjistit, jaká je v jejich oborech průměrná mzda a o kolik méně mají ženy. Připravené jsou i další nástroje pro jednotlivé podniky.
„Tratí na tom celá rodina i daňový systém. Rodina přichází o část kupní síly, která se projeví i v ekonomice,“ dodává Simerská, podle které je problém nižších mezd nejen problém dané rodiny, ale v důsledku i celé společnosti.
