Měsíc od smrti George Floyda. O čem byly bouřlivé týdny v Americe?

Nepokoje, které rozpoutalo násilné zatčení Afroameričana Floyda v Minnesotě, byly zaměřené hlavně proti rasismu a policejní brutalitě. Ačkoliv šlo původně spíš o bezprostřední reakci na zadušení zatýkaného muže policistou, lokální protesty se rozhořely do všech koutů Spojených států a následně i do zemí západní společnosti.

Mluvilo se hodně o tom, že kvůli „Black Lives Matter“ (Na černošských životech záleží) padaly sochy otrokářů a vládců z dob kolonizace a došlo k mnoha potyčkám a střetům mezi demonstranty a policejními bloky.

Protesty samotné si vyžádaly šest životů. A začalo se mluvit i o dalších lidech tmavé pleti, kteří zemřeli při zásazích americké policie. O smrti Breonny Taylorové, kterou v jejím vlastním bytě zastřelili policisté při razii kvůli domnělému držení drog, což se nakonec nepotvrdilo. Ve veřejné debatě se rozléhají i jména Elijaha McClaina, Tamira Rice, Michaela Browna a spousty dalších.

Skloňovaným tématem posledního měsíce nebyl jen hluboce zakořeněný rasismus nebo policejní brutalita. Mluvilo se také o násilných útocích na novináře a média obecně, americká společnost se rozdělila zase trochu víc kvůli rozdílným reakcím politických táborů na protesty a otázky, které na počátku pálily jen Američany, ale rychle se přesunuly i na starý kontinent.

Důvod, proč celé měsíční martyrium začalo. Američané se opět začali ozývat, že vědí o systémovém rasismu ve společnosti a že se jim to nelíbí. Ani samotní Američané však nečekali, že se události z Minneapolisu rozšíří po všech státech a nakonec po celém světě.

Ve Spojených státech, ale i v Evropě se otevřela velká diskuse o současných i minulých podobách rasismu.

V podcastu Checkpoint se autorky zabývaly původem rasismu v americké společnosti.

Nepokoje, které zaplavily Spojené státy, provázelo i násilí (ze strany policie i demonstrantů), rabováni a vandalismus. Střety si vyžádaly i oběti na životech.

Specifickou součástí násilností během protestů byly i útoky na novináře, kteří o událostech informovali přímo z místa. Reportéra CNN Omara Jimeneze dokonce policie zatkla v přímém přenosu. „Ani jedna strana konfliktu nevnímá novináře jako někoho, kdo by byl na jejich straně,“ komentoval pro Seznam Zprávy útoky na novináře amerikanista Jiří Pondělíček, který působí na Institutu mezinárodních studií na Univerzitě Karlově.

Reakce prezidenta Donalda Trumpa na sebe samozřejmě nedala příliš dlouho čekat. Trump sice odsoudil rasismus, ale víceméně odsoudil i demonstranty. Ty ve svých tweetech označil za „násilníky“. Když odkázal na „ikonickou“ hlášku policisty Waltera Hedleyho z roku 1967 a napsal „když začne rabování, začne střílení“, Twitter k výroku přidal upozornění, že Trump tím, co říká, schvaluje násilí.

O několik dní později Trump řekl, že za protesty v USA stojí skupina Antifa. Tu chtěl americký prezident zařadit na seznam teroristických skupin.

Reakce z domácí i zahraniční politiky byly obrovské. Ta „nejdelší“ ale byla určitě ze strany kanadského premiéra Justina Trudeaua. Po otázce, co si myslí o vyslání Národní gardy do amerických ulic, nekonečně dlouho mlčel a hledal správná slova.

Solidaritu začala rychle projevovat i Evropa. Protesty, které podporovaly Američany, ale také nesouhlasily s evropským rasismem, se konaly ve Velké Británii, Belgii, Francii i České republice. V evropském kontextu se ale protesty změnily za boj se sochami historických osobností, které jsou přímo spojovány s rasismem.