Článek
Nuda v Sársku, pozdvižení v Německu
Byla by to koncentrovaná nuda – nebýt načasování.
V jedné ze 16 spolkových zemí, v té téměř nejmenší a druhé nejméně lidnaté, rozhodli voliči, že osudy tamních silnic a škol budou dál řídit stejní politici, jací jim vládli celých posledních 18 let. Hrálo se přitom o pouhých 800 tisíc voličských hlasů, méně než třeba při místních volbách v Praze.
Hlavní důvod, proč volby v Sársku sledoval celý svět, byla nedočkavost. Evropa by ráda znala alespoň nápovědu ke klíčové hádance tohoto roku: Jestli Angela Merkelová v září v celoněmeckých volbách uhájí už počtvrté kancléřský post.
Politický mikrokosmos jinak opomíjeného Sárska se proto podle komentáře Süddeutsche Zeitung změnil v žádané celoněmecké orákulum. A jak se na orákulum sluší, jeho odpověď je přinejmenším dvojznačná.
Schulzovo kouzlo není všemocné, Merkelová dál v nejistotě
Volby v Sársku znamenaly test nejen pro Angelu Merkelovou. S kancléřkou v nich poprvé, byť nepřímo, změřil síly Martin Schulz. Bývalý předseda Evropského parlamentu je od ledna socialistickým kandidátem na kancléře. Od té chvíle žilo Německo jak v hypnóze. Preference socialistů prudce rostly a po dlouhých letech měla Merkelová protivníka, který ji porážel v anketách o nejlepšího uchazeče o kancléřské křeslo.
Voliči v Sársku ale politický rauš jménem Schulzománie prozaicky ukončili. Křesťanští demokraté odskočili Schulzovým socialistům o dobrých deset procent. Čtyřicetiprocentní zisk pro CDU příliš nezaostává za celostátním triumfem Angely Merkelové ve volbách roku 2013. Volební štáb CDU, ve kterém až do víkendu viditelně stoupala nervozita, si hlasitě oddechnul. Schulze je zjevně možné zastavit.
Navíc, Angela Merkelová dál táhne. Na její mítink v Sársku přišly 4 tisíce příznivců. Má všechno pevně v rukou? A bude mít až do celostátních voleb v září? Zdaleka to není jisté. V celostátních průzkumech si vede mnohem hůře než v samotném Sársku a oproti socialistům má náskok jen asi dvou procent.
Rýsuje se GroKo
Při pohledu zpoza německých hranic je ale nejzajímavější jiný aspekt. CDU i SPD, Angela Merkelová i Martin Schulz, stále více hrají ne o to, jak jeden druhého porazit, ale jak silnou roli budou mít ve společné vládě. Vše směřuje k nové verzi „GroKo“, jak si média zkrátila výraz „Große Koalition“ čili velká koalice. Ta Německu vládne už čtyři roky a volební aritmetika naznačuje, že to bude koalice nejen velká, ale dlouhá.
Martin Schulz sice nevyloučil politickou revoluci ve formě rudo-rudé koalice, tedy vlády s postkomunistickou Die Linke. V Sársku na to strany nemají dost křesel v tamním parlamentu a velmi pravděpodobně bude totéž platit i po volbách do Spolkového sněmu. Trn z paty by tomuto projektu mohli vytrhnout zelení. Martin Schulz ale z rudo-rudě-zelené koalice jen sotva bude dělat tahák na voliče, pokud ovšem nechce pravici nabídnout vítanou možnost stylizovat se do role protikomunistické bariéry.
Podobně nevalně vyhlížejí osudy koalice, kterou by naopak CDU/CSU mohla hypoteticky sestavit s obrozenými liberály z FDP. Tato strana se slavnou vládní minulostí se při posledních volbách do Spolkového sněmu vůbec nedostala. Letos má slušnou šanci na reparát, stále ale bude mít problém překonat pětiprocentní hranici. Navíc není jisté, že by se kádrům FDP chtělo vzpomínat na koalici s Angelou Merkelovu z let 2009 - 2013. Právě tato ne zrovna srdečná spolupráce, kdy se říkalo, že obě pravicové strany táhnou sice za jeden provaz, ovšem opačným směrem, přivedla liberály na pokraj politického záhrobí.
O to nejistější jsou vyhlídky na pestrobarevný a dosud nevyzkoušený politický novotvar. Přezdívá se mu Jamajka podle výsostných barev ostrovního státu i symbolických barev možných spojenců: CDU/CSU (černá), FDP (žlutá) a strany Zelených.
Velkou koalici si navíc přeje nejvíc voličů, a to jak v Sársku, tak v celém Německu. A to vše navzdory tomu, že socialisté a křesťanští demokraté společně stojí za všemi kontroverzními kroky Berlína v posledních letech, včetně politiky během migrační krize. Vzpoura proti elitám se v Německu prozatím odkládá.
