Země sousedů stála těsně před pohromou. Spasily ji až poslední týdny

Tipnete si, která země Evropské unie má nejméně pitné vody na obyvatele? Pominete-li ostrovy Maltu a Kypr s omezeným počtem vodních zdrojů, vyjde vám se šestnácti sty kubíků ročně na hlavu Polsko. Ano, žádné Španělsko či Řecko, ale země, kterou znají Češi jako domov Bělověžského pralesa, Mazurských jezer nebo polské části Tater.

Poslední dva měsíce sice polské pláně zalily deště podobně jako hornatější Česko, ještě koncem dubna si ale naši severní sousedé zoufali. Řeka Visla odhalovala ve Varšavě své dno, v národním parku Bierbza hořely desítky hektarů lesa a zemědělci s hrůzou odhadovali další škody.

Sucho bylo v té době ve velké části země. Když jsem požádal wroclawského hydrologa Francizska Szumiejka, aby mi vytipoval oblast, která suchem nejvíce trpí, musel si udělat analýzu. Z ní mu trochu překvapivě vyšlo Lubušské vojvodství, tedy region na západě země podél německých hranic, který je nejvíce zalesněnou částí Polska. Při pohledu na mapu zachycující vlhkost půdy v kombinaci s úrovní hladin řek je ale vše jasné - právě Lubušské vojvodství na ní září červenou barvou značící nejméně vody v řekách i půdě.

Hydrolog vytipoval i konkrétní obce - jednou z nich je Cybinka ležící nedaleko německého Frankurtu nad Odrou. Jen pár kilometrů od obce s necelými třemi tisíci obyvatel teče Odra, v bezprostřední blízkosti Cybinky pak říčka či spíše potůček Ilanka.

V Cybince si na loňské sucho dobře pamatují. Vodu ke svému podnikání potřebuje například paní Marika, která zde provozuje zahradnictví. „Loni bylo sucho strašné, úřady nám zakázaly zalévat, nesměly se také napouštět bazény,“ vzpomíná s tím, že jediná voda, která byla v Cybince k vidění, byla ta ze stříkající fontány nově postavené u kulturního centra. „Tam ale koluje pořád ta samá voda,“ vysvětluje. Na otázku, jak řešila v zahradnictví zákaz zalévání, krčí rameny: „No, samozřejmě jsem to zalila, jinak by rostliny nepřežily.“

Letos je už prý situace o poznání lepší a Maričinu podnikání kupodivu pomohla pandemie koronaviru. „Během korony jsem měla zavřeno jediný den. Jak byli lidé doma, vrhli se na zahradničení a stále něco potřebovali. Zemědělce tu máme v Cybince poslední dva, zahrádkaří ale teď skoro každý,“ pochvaluje si Marika. To je při procházce obcí jasně vidět - srážky v minulých týdnech zahrádkám prospěly a bující zeleninové záhonky jsou vidět skoro za každým plotem. Jinak ale Cybinka moc optimistický pohled nenabízí - oproti nedalekému Německu je znatelně chudší a na silnici vedoucí do hlavního města vojvodství Zelené Hory visí na řadě domů cedule „Na prodej“.

V horší situaci než zahradnice byli samozřejmě místní zemědělci. Nejen ti přímo z Cybinky, ale z celého regionu. „Ztráty se pohybovaly od čtyřiceti do osmdesáti procent. Vůbec největší byly v případě kukuřice, u žita nebo pšenice pak dělaly okolo 40, 50 procent, záleží i na druhu půdy,“ vysvětluje zdejší bezpartajní starosta Marek Kołodziejczyk. Osmdesátiprocentní ztráty byly i u brambor, těch se ale v okolí Cybinky moc nepěstuje.

Pro celé vojvodství je zemědělství jedním z klíčových odvětví, což si uvědomuje i vláda ve Varšavě. Farmáři se proto loni dočkali pomoci, která závisela na výši ztrát. „Když byly ztráty do 70 procent, dostali 500 zlotých na hektar. To platí pro ty, kteří byli pojištění. Ti nepojištění dostali 250 zlotých,“ dodává starosta. Pokud byly ztráty nad 70 procent úrody, vyšplhalo se odškodnění až na tisíc zlotých na hektar. Úřady odhadují celkové ztráty na tři miliardy zlotých.

Letos už ale pomoc zemědělcům snad nebude potřeba, oproti posledním dvěma letům pršelo přece jen více, zvláště v posledních týdnech. Dlouhodobý problém se suchem ale dva či tři deštivé měsíce nevyřeší. K potřebnému doplnění podzemních vod i vyšší hladině řek by Polsko potřebovalo, aby také v zimě sněžilo. To se ale neděje už posledních sedm let. Klimatické změny se na zemi, která je jakýmsi uhelným skanzenem v rámci Evropské unie (Poláci těží spolu s Čechy už jako jediní), podepisují velmi výrazně.

Odborníci upozorňují také na léta zanedbávané vodohospodářství. Polsko - podobně jako Česká republika - trpí tím, že velká část srážek jen steče z polí či měst do řek a v zemi se neudrží. Jak řekl časopisu Wprost hydrolog a viceprezident Polské akademie věd Pawel Rowiński, dokáže si nyní země udržet pouhých 6,5 procenta dešťové vody. To je příliš málo, například Španělsko je na 40 procentech.

V plánu je tak budování velkých nádrží, ale i zachycování vody v domácnostech, které vláda vybízí k budování retenčních nádrží. Jak ale připomíná starosta Cybinky, takový program funguje jen v případě, že prší a lidé mají co skladovat.

„Zatímco loni dostávali rolníci ve třech vojvodstvích podporu kvůli povodním, u nás bylo tragické sucho, letos už naštěstí ne,“ říká starosta, který letos zákazy zalévání vyhlašovat nebude. Právě zalévání zahrádek pitnou vodou je podle hydrologů jedním z důkazů špatného polského hospodaření s vodou a přispívá ke vzniku sucha.

Navzdory opakujícímu se suchu, které je důsledkem probíhajících klimatických změn, je starosta východopolské obce přesvědčen, že člověk nemá na klimatické změny žádný vliv. „Člověk může způsobit smog ve městech, to ano, klimatické změny ale neovlivňuje,“ myslí si.

Podobně zřejmě smýšlí i polská vláda, která se sice v Bruselu hlásí k unijním závazkům k boji s klimatickými změnami, o ukončení těžby uhlí a přechodu k čistým energiím ale sama raději nemluví.