Článek
Sama Marvanová bude na podzim po letech kandidovat, byť jde spíš o symbolický krok. Objeví se na 12. místě pražské kandidátky koalice lidovců a STAN.
O politice, amnestii a obětech hovořila ve Výzvě Jindřicha Šídla, přepis rozhovoru vám nyní nabízíme.
Stýskalo se vám po nejvyšší politice? Odešla jste z ní v roce 2003.
Ne, že by se mi stýskalo. Já jsem se rozhodla nekandidovat do Parlamentu a zažít, jak fungují zákony v praxi. Dnes zastupuji celou řadu lidí, různých kauz, bytových, exekučních a dalších a vidím, jak se těžko lidé dostávají ke spravedlnosti, jak těžko se domáhají svých práv. Takže mám mnoho nápadů a snažím se je uplatňovat, píšu třeba články nebo se jinak účastním veřejné diskuze. Jde mi o to, aby se věci změnily.
A proč tedy návrat do politiky?
Titulky, které se objevily, že se vracím do vrcholné politiky... To jsou novinové zkratky. Mě poprosili pražští představitelé hnutí Starostové a nezávislí o podporu. A protože se domnívám, že současná politická situace vypadá tak, že si některá uskupení zaslouží podporu, tak jsem souhlasila s tím, že ji vyjádřím. A to účastí na kandidátce. Nikoli jako lídr, ale jako někdo, kdo podporuje tento směr.
Dvanácté místo na kandidátce je téměř u každé strany nevolitelné.
Samozřejmě, že je nevolitelné.
Musíte spoléhat na preferenční hlasy. Ale vás chtěli lidovci na kandidátku v Praze už v roce 2013...
Opravila bych vás. Není to tak, že bych chtěla spoléhat na preferenční hlasy. Neúčastnila jsem se primárních voleb a plně respektuji, jakým způsobem byly sestaveny kandidátky. Z mé strany jde opravdu jen o vyjádření podpory. Není to, jako když se někteří poslanci, kteří se třeba neúspěšně ucházeli v primárních volbách o vedoucí místo, pak snaží dělat kampaň na sebe, aby byli vykroužkováni. Toto nehodlám dělat.
Rozumím. Ale když chce člověk do politiky, musí si o hlasy říct. Vás chtěli už v roce 2013 na kandidátku lidovci, odmítla jste. V roce 2014 se mluvilo o tom, že budete kandidovat do Senátu za zelené, to také nevyšlo. Proč teď?
Pokud šlo o nabídky do Senátu, vždycky jsem měla pocit, že v Senátu nelze věci skutečně realizovat. Že Senát má tak slabé kompetence, že to je problém.
Teď jsem přijala nabídku, respektive vyslyšela prosbu, opravdu jenom z důvodu vyjádření podpory. Myslím, že hnutí Starostové a nezávislí možná není tolik známé, je známé na komunální úrovni. Je známa práce jednotlivých starostů, která je každodenní a drobná. Jako advokátka k tomu mám velmi blízko, protože drtivá většina mých kauz jsou různé komunální bytové spory. Dospěla jsem k tomu, že je zapotřebí tento směr podpořit. Do politiky by se měli dostat lidé, kteří dělají tuto drobnou práci každý den, ale v novinových titulcích nejsou tak vidět.
Vy jste také řekla Mladé frontě DNES, že si nemyslíte, že by Andrej Babiš měl být premiérem. „Má politickou a mediální moc, do toho je jedním z největších oligarchů, taková koncentrace moci v jedněch rukou se mi nelíbí," řekla jste. Ale on byl ve stejné pozici v době, kdy jste šla před třemi lety pracovat na Ministerstvo spravedlnosti s Helenou Válkovou z ANO. Co se změnilo ve vašem vztahu k Andreji Babišovi?
Na Ministerstvo spravedlnosti jsem šla pracovat na základě prosby Heleny Válkové, kterou znám od roku 1990. Potkali jsme se v komisi pro vyšetření smrti politického vězně Pavla Wonky. Ona tam zastávala velmi razantní a zásadové postoje, takže jsem jí důvěřovala a přišla jsem jí pomáhat jako odborník odborníkovi, nikoliv jako představiteli hnutí ANO.
Ale ona byla představitelkou hnutí ANO.
Já ji tak nevnímám. Šla jsem jí pomáhat, protože ona je profesorka práva, pracovali jsme na zákoně o obětech trestných činů, chtěla jsem tam realizovat právní program, reformu soudnictví a dalších věcí. Šla jsem osobně pomoci jí, nikoli hnutí ANO. Měla jsem nabídky, abych kandidovala...
Dokonce, abyste byla ministryně.
Všechno jsem to odmítla. Nikdy jsem se nechtěla angažovat v hnutí ANO, na to jsem měla poměrně jasný názor, už když vzniklo. Protože když ho vede tak silná osobnost, která vlastně všechno platí, která má tak obrovské prostředky, tak hnutí nemůže fungovat demokraticky. Tam rozhoduje jeden šéf jako ve firmě. Mám pocit, že v takovémto uskupení nemůže fungovat vnitřní demokracie. A že tam pro mě, jako svobodně uvažujícího člověka, vůbec nemůže být místo.
Když jste se ptal, co se změnilo - situace se zhoršila v tom, že Andrej Babiš podle mě nepochopil, že když vstupuje do politiky, musí zas jiné aktivity omezit. Že není možné, aby si zároveň podržel vlastnictví médií nebo vliv na média, aby nadále podnikal v oblastech, které jsou závislé na dotacích.
Tak on teď nepodniká...
Dobře, odložil to do těch svěřenských fondů. Nicméně to dál ovládá, profity může pobírat on nebo jeho rodina... Je jedno, jestli jde o Andreje Babiše nebo jakéhokoliv jiného vlivného člověka. Jako někdo, kdo se podílel na Ústavě, musím říct, že Ústava je postavena na kontrole moci, brzdách, protiváhách... Protože pokud někdo kumuluje moc moci najednou, v jedněch rukou, tak i kdyby to byl svatý člověk, sebelepší, tak tu moc nakonec zneužije. A to je špatně.
Andrej Babiš to nechápe vůbec, z toho ranku jsou i jeho nápady na změny Ústavy.
V tom se tedy můj názor ještě posunul - v jeho osobě je tady určitý problém.
Pusťte si celý rozhovor s Hanou Marvanovou.Video: Jindřich Šídlo
Kandidujete za STAN a lidovce, což zrovna není záruka, že tahle formace udrží Andreje Babiše od moci. Lidovci s ním bez větších problémů tři a půl roku vládnou a myslím, že STAN je k tomu také celkem připraven. Vy se můžete stát teoreticky poslankyní strany vládní koalice, v jejímž čele bude Andrej Babiš.
Obecně bych řekla, že skládat teď koalice nemá smysl. Spíš je důležité, aby lidé měli dostatek informací a opravdu důsledně vážili, koho zvolí. Koho tím, že vyhraje volby, určí premiérem. Sama účast ve vládě není tak hrozná jako představa, že by někdo soustřeďoval veškerou moc.
Kdyby to byl ale někdo, kdo je ochoten k diskuzi o nápadech, které má... Třeba teď nápad, že by chtěl zrušit obecní zastupitelstva, že by tam vládl jeden král nebo císař, starosta. Klidně by mohl rozprodat majetek obce - a kde by si ti občané potom stěžovali?
Mně ani nevadí, že ho taková věc napadne, když sní. Ale že není ochoten k žádné diskuzi! Navíc si myslím, že když má tolik moci, bude se jeho neochota diskutovat ještě prohlubovat.
Připadalo mi, že se Andrej Babiš svého času hodně snažil přilákat vás ke spolupráci. Je to tak? Jaký s ním máte vztah dnes?
Nemám s ním žádný vztah, vůbec nejsme v kontaktu. Za poslední roky jsem s ním mluvila párkrát. A bylo to pracovně, protože jsem řešila kauzu se sdružením Byty OKD. Mluvila jsem s ním o tom - poměrně zbytečně. Nemám pocit, že pro ty lidi tam něco jako ministr financí udělal. Mohl se zasadit, aby se kauza skutečně otevřela.
Situace je taková, že on svým způsobem využil protikorupční boj, který tady byl. Oslovoval lidi, kteří se věnovali boji proti korupci. Myslím si ovšem, že jeho motivy k boji proti korupci jsou úplně jiné než moje motivy.
Já si tu atmosféru pamatuju, někdy kolem roku 2010, 2013, se to objevovalo i ve volebních výsledcích. Iniciativy, kterých jste byla členem, Andreji Babišovi docela pomohly. A myslím si, že řada z nich dodnes k němu není úplně férová. Je ochotna přehlížet spoustu jeho afér. Cítíte za nástup Andreje Babiše jistou, samozřejmě omezenou, spoluodpovědnost?
Ne, to v žádném případě. Za prvé tedy iniciativa, kterou jsem zakládala, Veřejnost proti korupci, byla financována jenom z našich peněz. Pokud jsme zřídili web, složili jsme se na něj. Tehdy přišly i nabídky od lidí blízkých Andreji Babišovi, ale my jsme peníze odmítli, protože se domníváme, že boj proti korupci se nedá vést za peníze lidí, kteří ho možná využívají.
Když mluvíme o odpovědnosti, mají ji ti, kteří korupci trpěli. Podívejte se na Západě, na největší aféry třeba v USA, typově Watergate. Jsem zastáncem toho, že aféry mají být zveřejňovány, má být tlak na to, aby lidé, kteří se provinili, odstoupili. A to neznamená, že místo nich nastoupí oligarchové. Politické strany, které ve svých řadách mají lobbisty nebo podvodníky, by se měly očistit, aby jim lidé mohli opět důvěřovat.
To je pěkná představa. Mně šlo spíš o to, zda v Česku v jednu chvíli nepropukla jistá forma protikorupční hysterie. A že jsme i my, novináři, situaci líčili možná i horší, než byla.
Ne, to není pravda. Situace je velmi špatná. Já jsem, pokud jde o korupční kauzy, nečerpala z novinových titulků. Zapojila jsem se do nich jako advokátka, která řešila některé velké podvody, třeba podvody v IPB, řešila jsem kauzu České pivo, Nomura - a skutečně tento případ s miliardovými dopady, se škodou pro stát 24 miliard, byl na politický popud usnesením vlády Mirka Topolánka zastaven. Lidé z policie, státního zastupitelství, kteří to chtěli vyšetřovat, měli problémy nebo byli odejiti. To nebylo nafouknuté.
Bohužel nenásledovala sebereflexe. Kdysi jsem byla členkou ODS, takže mě mrzí, že nebyli schopni říct: Zameteme si před svým prahem, napravíme to. Místo toho zametali kauzy pod koberec. Za to zaplatili prohou ve volbách.
Hodně mluvíte o amnestii Václava Klause z roku 2013, přičemž vás inspiruje slovenský příklad, kdy tamní parlament zrušil amnestie Vladimíra Mečiara z roku 1998. Nedávno to potvrdil slovenský ústavní soud. Myslíte, že by něco takového měla udělat česká Sněmovna?
Slovenský příklad mě velice zaujal. Ukazuje se, že v něčem jsou na Slovensku dál. Nebo si možná prošli tou katarzí dřív, ono to tam bylo v něčem horší, protože v případu Mečiarovy amnestie byli i mrtví. Jenže také šlo o zastavení trestního stíhání jednoho trestného činu, byť velmi brutálního. Pokud jde o amnestii Václava Klause, to bylo takové pošlapání principů právního státu. Byli omilostněni pachatelé miliardových podvodů, desítek miliardových podvodů. Dokonce některých, u nichž nalezneme vazby přímo do rodiny Václava Klause. Mám tím na mysli třeba kauzu H-System.
Pobouření lidí, kteří jsou v těchto kauzách oběťmi a kvůli amnestii se nedomohli spravedlnosti, je takové, že je velmi těžké z nich vzbudit dojem, že je tady právní stát.
Já tomu rozumím, ale Slovensko byl v polovině 90. let, když šlo o únos syna prezidenta Kováče, v podstatě gangsterský stát. Klausova amnestie byla něčím, co uzavíralo po mnoha letech některé případy, které nebyly vyšetřeny. Je to srovnatelné?
To ale není pravda, že nebyly vyšetřeny.
Nebyly uzavřeny.
Budu oponovat. V případě H-System byli omilostněni tři manažeři, kteří byli odsouzeni. Byla jim prokázána vina za podvod ve výši dvou miliard korun. Dostali velmi mírné tresty u Vrchního soudu v Praze, dvouleté podmínky za dvě milardy škody. Nejvyšší soud to zrušil, znovu otevřel, a v tu chvíli přišla amnestie a oni jsou náhle před zákonem úplně nevinní. Pobouřeni tehdy byli i soudci a všichni.
Ale pořád je to něco jiného, než když v Bratislavě vybuchovala auta se svědky únosu prezidentova syna, nemyslíte?
Tak tedy v kauze H-System byly dopisové bomby. Tam byly případy vyhrožování lidem, kteří se zasazovali o trestní stíhání. Takže třeba tento případ je srovnatelný a mně připadne úplně skandální, jak je možné, že toto prošlo.
Dělali jsme si podrobnou analýzu a zjistili jsme, že je to svým rozsahem největší amnestie z hlediska dopadu na nejzávažnější trestnou činnost. Třeba jenom v tom H-Systemu, a to konstatoval i předseda senátu vrchního soudu, to má vedle CS Fondů největší dopady do životů lidí, protože tam byli lidé, kteří zemřeli, kteří těžce onemocněli, rozpadly se jim rodiny... A nastal naprostý rozvrat představy o tom, jaká by měla být spravedlnost.
Já se domnívám, že bychom se měli inspirovat slovenským příkladem. Slovenský parlament schválil ústavní zákon, který umožnil zrušit amnestii, a já si myslím, že by náš Parlament měl po volbách o tomhle jednat, i kdyby to byl jenom symbolický krok ve vztahu k obětem. Aby bylo vidět, že zločiny neprojdou.
