Článek
Jako předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody se rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová stala loni jednou z nejrespektovanějších postav veřejného prostoru. V časech koronavirové krize jsou slyšet její názory na řešení, která volí vláda, i proto, že je členkou poradního sboru Ústředního krizového štábu.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy hovoří o tom, jaká je a bude krize, v níž se Česká republika ocitla, a jaké může dávat možnosti do budoucna. „Máme jedinečnou možnost zkusit nasměrovat Českou republiku někam jinam, než jsme teď – tedy montovna a produkce s nižší přidanou hodnotou,“ říká mimo jiné.
Tento týden jako by se koronavirová krize otočila. Začalo to obavami, zda se epidemie po Velikonocích nezrychlí, a skončilo to tím, že vláda zrušila zákaz volného pohybu lidí, protože považuje situaci za nadmíru dobrou. Co si o tom myslíte?
Že by bylo namístě se občanům této země omluvit za to, že byli nařčeni, že rozvolnili morálku a způsobí to razantní nárůst počtu nemocných. Že se nic nestalo, znamená, že opatření fungují. Je třeba přestat strašit občany, protože škody ze strachu a strašení budou rozsáhlejší než samotné škody z koronavirové nákazy. Lidé mají také strach chodit na preventivní prohlídky a do nemocnice, což v dlouhodobém měřítku vytvoří tlak na zdravotnický systém. A i z ekonomické stránky, protože dnes lidé přestali přemýšlet o budoucnosti a investice a nákupy odkládají a žijí ze dne na den.
Na začátku koronavirové krize stáli v první linii zdravotníci a zdravotničtí experti. Přišel čas, kdy by jejich místo měli zaujmout ekonomové?
Ano. V tuto chvíli už se podařilo epidemii zbrzdit, už není neřízená a už začíná hrát roli i ekonomika, ale ten čas ještě nenastal. Ekonomové by měli velmi těsně spolupracovat s epidemiology, velmi bedlivě sledovat vývoj nákazy. Nejpravděpodobnější scénář je postupné zavírání a otevírání ekonomiky podle toho, jak se bude vyvíjet nákaza.
Myslíte, že máme za sebou, promiňte, snazší část krize?
Nejsem epidemiolog, nedokážu předpovídat, v kolika vlnách epidemie bude, každopádně skutečnost je taková, že ten virus tu s námi bude žít a naše společnost se s ním bude muset naučit žít. Ale je načase, aby občané přestali být strašeni a vrátili jsme se částečně k normálnímu způsobu života za dodržování určitých pravidel.
Všechno trvá dlouho
Jste členkou ekonomického týmu při Ústředním krizovém štábu. Berou vaše rady politici vážně?
Zatím mám pocit, že byla realizována pouze část věcí, které jsme přinesli. Ale obrovským problémem je čas. Je potřeba opatření udělat rychle, jejich schválení však trvá dlouho.
Často nabývám dojmu, že žádný ucelený plán neexistuje. Třeba turbulence včerejšího dne…
Už několikrát jsem hovořila o tom, že je potřeba mít strategický plán a řídit se podle něj. Byla bych ráda, aby podobně, jako se oznamují kroky k postupnému otevírání jednotlivých odvětví, byla představena podkladová studie, která za tím plánem je. Potom bychom byli schopni odhalit nějakou strategii. Kdyby byla zveřejněna, bylo by jasné, že otevírání ekonomiky je navázáno na skutečná data a simulace, a diskuse, proč třeba psí salony ano a kadeřnictví ne, by byla zbytečná.
Máte dostatek dat, abyste mohli předpovídat možné scénáře?
Vědci v tuto chvíli nemají data k dispozici. Ani přes opakované žádosti k Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Předpokládala bych, že je jako členka poradního týmu máte. Podle čeho se tedy rozhodujete?
Kolegové vycházejí ze svých dat, která mají k dispozici, a ze simulačních modelů. Jsou to historická data a ukazuje se, že modely postavené na nich, jsou poměrně přesné. Potřebovali bychom reálná data, aby se tyto modely zpřesnily.
Takže se vůbec nemůžete říci, že vláda postupuje adekvátně k situaci?
Jsem daleka to hodnotit, protože jsem neviděla podkladovou studii. Jen si sama sobě mohu klást otázku, proč jsou nejdříve otevřeny psí salony a až za měsíc kadeřnické.
Zcela nová krize
Jak dlouho může trvat, než se situace urovná? Ministryně financí Schillerová mluvila o sedmi letech.
Jsem daleka činit tyto odhady, míra nejistoty je skutečně obrovská. Je to bezprecedentní situace a nebyla tu od druhé světové války. Krize má také úplně jiný charakter. Je to zdravotnická krize, krize před tím byly ekonomické, které vznikly ve finančním nebo ekonomickém systému. Dnes je ekonomická krize až následkem té zdravotnické.
Nevíme, jak se bude chovat Evropa, jak svět. Známou veličinou je jen to, že Německo nalije do ekonomiky poměrně velký objem prostředků a my jsme na Německu velmi závislí a velmi jsme s ním spojeni. Pokud se bude Německu dařit řešit ekonomický problém, tak i nám se ho bude dařit řešit.
Nemůžeme však spoléhat na to, že Německo problém vyřeší za nás. Máme jedinečnou možnost zkusit nasměrovat Českou republiku někam jinam, než jsme teď – tedy montovna a produkce s nižší přidanou hodnotou.
Pravidelně upozorňujete, že Česko vydává na škody způsobené pandemií v ekonomice málo prostředků, i když je jedním z nejméně zadlužených států. Proč nejsme odvážnější?
Kvůli tomu, že se tu poslední roky vedla diskuse, že v dobách hojnosti tu byly deficity rozpočtu. Nicméně v tuto chvíli je bezprecedentní doba, která si žádá bezprecedentní řešení. Česká republika si tento rok může dovolit zadlužit se a měla by se zadlužit, aby ekonomiku nastartovala. Jinak velká část podniků neotevře nebo ukončí podnikání.
Ale to zadlužení má být jen letos. Příští rok už není potřeba se zadlužovat, ale je potřeba šetřit, osekat všechny nesmyslné výdaje v podobě slev na jízdné pro studenty a důchodce a důsledně se zaměřit na cílené investice do chytré ekonomiky tak, aby se Česká republika posunula.
Dopadne to na ty, co pečují
Sama jste navrhovala řešení, jak české ekonomice pomoci, ministerstvem financí to ale bylo odmítnuto. Jsou jiné možnosti?
Od začátku jsem hovořila o tom, že je potřeba odložit platby DPH. Nepovedlo se to za první kvartál, nicméně máme duben a celá řada společností jsou měsíční plátci. Bude se otevírat ekonomika, takže toto řešení je stále na stole. Je potřeba ho přijmout extrémně rychle a skutečně minimálně na půl roku společnostem odložit platby DPH.
Na druhou stranu jsem nesmírně ráda, že paní ministryně Maláčová donesla ve čtvrtek na vládu návrh odložení plateb sociálního pojištění na půl roku. Obojí jsou opatření, která musí být realizována co nejrychleji.
Existuje další alternativa, jak pustit peníze do české ekonomiky?
Pokud se nenalije dostatek likvidity, výsledkem bude, že část podniků ani neotevře, část jich zanikne a pokles HDP bude daleko větší, než jsme očekávali. Tady není buď, anebo. To je jediná možná cesta, která se musí pro záchranu ekonomiky udělat.
Jaké skupiny lidí teď krize nejvíce ohrožuje? Mluví se hlavně o drobných živnostnících.
Pořád ještě není řešení pro ty, kteří pracovali na dohodu o pracovní činnosti a na dohodu o provedení práce. A stále tu máme OSVČ, které dostanou 500 korun na den, což je možná na pokrytí jejich životních potřeb, ale rozhodně to není pokrytí fixních nákladů. Podpora OSVČ je z mého pohledu nedostatečná.
Jaké je minimum, co by se mělo udělat, aby neskončili na úřadech práce?
Částka musí být navýšena. Z něčeho musíte žít a pak máte třeba kadeřnický salon, kde jste si musela platit nájem. Nevím, jestli z 500 korun na den jste schopná ho zaplatit. OSVČ jsou subjekty, které ve svém podnikání nemají velké rezervy, nemohou jet z vlastních zdrojů dva tři měsíce.
A když vezmeme skupiny obyvatel ze širšího pohledu – ze společenského či zdravotního hlediska?
Podle mě matky nebo otcové samoživitelé. Ze dne na den museli zůstat doma se svými dětmi, je jim doporučeno, aby se nestýkali s babičkami a dědečky, aby je neohrozili, takže péče o děti zůstala výhradně na nich a k tomu by měli pracovat.
Když se podíváte na současnou krizi genderově?
Zdá se, že jsou více zasaženy ženy, protože ty se většinou učí s dětmi. Ne všichni se střídají rovnoměrně ve vzdělávání dětí. Když se podíváme na strukturu uzavřených odvětví, v celé řadě z nich více pracují ženy.
Co to může přinést? Větší nezaměstnanost mezi ženami?
Asi to tak bude. Obecně to dopadne na ty, kteří pečují.
Je tu pak ještě jeden element, který krize také ukazuje. Že k řešení krize, například NERV, byl vytvořen tým odborníků, kde byla původně jedna žena, a žen expertek, ekonomek na toto téma je celá řada. Myslím, že to výrazně ochuzuje navržená řešení, která z týmu vychází. Když kolektiv zahrnuje ženský element, je v něm více empatie a pochopení pro problémy, které muži nevidí. Z mého pohledu krize ukázala, že ženy jsou ty, se kterými se v těchto orgánech počítá méně.
Sama máte děti školního věku, jak vy to doma řešíte?
Těžce. Mám úžasného manžela, který se se mnou dělí napůl, ale i tak je to těžké. Máme domácí školu. Dopoledne buď vyučuje manžel, nebo já. Jsem překvapena, že některé věci jdou zvládnou rychleji než ve škole. Ale i tak, vždy se dopoledne musíme vystřídat. Děti jsou odmalička vcelku samostatné a odpoledne si pak jdou ven nebo hrají hry.
