Mějte tři děti a spaste národ, hlásá Peking. Číňané ale už nemají zájem

Země s 1,4 miliardy lidí má za sebou historii jedné z nejinvazivnějších politik plánování rodiny na světě. Postupné stárnutí populace a pokles porodnosti ale nakonec donutily vládu zákonem rozšířit maximální kapacitu rodin na pět členů. Vidina babyboomu je však zatím jen zbožné přání komunistické strany. Čínským párům se totiž zatím nedostává odpovědi na zásadní otázku - jak se o děti při současném nastavení země postarat?

Po politickém fiasku Kulturní revoluce a Velkého skoku vpřed Čína v roce 1978 hledala způsoby, jakými co nejefektivněji snížit růst populace nejlidnatějšího národa světa, který se pomalu přibližoval jedné miliardě. Ústřední vláda v Pekingu schválila návrh, podle kterého měly úřady pro plánování rodin nabádat páry k jednomu, maximálně dvěma dětem. Některé čínské provincie tak začaly experimentovat s opatřeními proti růstu populace, včetně poskytování potravinových dávek pro páry, které se zavázaly mít jen jednoho potomka. V roce 1980 38 milionů členů Komunistické strany dostalo limit jednoho dítěte příkazem a politika se pomalu rozšířila na celostátní úroveň, s výjimkou etnických menšin a vesnických rodin.

Poměr závislostí označuje vztah mezi ekonomicky závislými věkovými skupinami a těmi v produktivním věku. Ti, kteří jsou definováni jako práceschopní, jsou lidé ve věku od 15 do 64 let. Poměr závislostí ukazuje, nakolik jsou lidé v produktivním věku zatíženi těmi, kteří jsou příliš mladí nebo příliš staří pro výkon práce. Pro statistické účely se údaje vztahují pouze na pevninskou Čínu.

V roce 2000 se stal článek o antikoncepci součástí ústavy a povinností každého čínského občana. Během následujících let tak začal růst černý trh s novorozenci – 80 procent všech obchodovaných dětí byly dívky. Přibývalo také potratů a nelegálního testování krve plodů kvůli DNA.

O pět let později Čína slíbila, že přibrzdí. Stále se však objevovaly zprávy o nucených sterilizacích a potratech. V roce 2014 už mohli mít druhé dítě například ti rodiče, z nichž je jeden jedináček. Obdobné výjimky však přestaly stačit.

V roce 2020 už čínští statistici bili na poplach. Desítky let přetrvávající snaha plánovat Číňanům rodinný život a snižovat populaci vedla k prudkému poklesu porodnosti. Nad nejlidnatější zemí světa se začala snášet reálná hrozba demografické, ekonomické a politické krize. Pokles porodnosti spolu s prodloužením délky života by znamenal, že množství stárnoucí populace nebudou mít lidé v produktivním věku šanci vyvažovat.

Několik týdnů po vydání očekávaného sčítání lidu za minulý rok politbyro do zákona o rodině zasáhlo znovu. Statistiky totiž ukázaly, že se v roce 2020 narodilo jen 12 milionů dětí, nejméně od roku 1961. Míra porodnosti dosáhla 1,3 dítěte na ženu, což je hluboko pod hranicí 2,1 potřebné pro udržení stabilní společnosti. Pokud by současný populační trend Číny přetrvával nadále, do konce století by se 1,4 miliardy obyvatel smrsklo na 700 milionů.

„Porodní zásady budou dále vylepšeny. S podpůrnými opatřeními bude zavedena politika, která umožní páru mít tři děti,“ slíbilo v prohlášení politbyro. „To zlepší strukturu obyvatel Číny.“ Mluvit do rodinného života si však Číňané zjevně nehodlají.

Podle online průzkumu prováděného krátce po oznámení změny 90 procent respondentů uvedlo, že o třech dětech ani neuvažují. Státní tisková agentura Sin-chua oslovila 31 000 lidí a zjistila, že „připraveno“ mít třetí dítě je pouze 1443 z nich. Další ratolest je „na pořadu dne“ jen u 213 respondentů. Výsledky hlasování z internetu zmizely nedlouho poté, co byly zveřejněny.

Za poklesem plánů na další dítě stojí v Číně celý balíček faktorů. Jednak je to postupná proměna genderových rolí ve společnosti, ohrožení kariérních vyhlídek nebo nedostatečná podpora pracujících matek.

Jedna matka dvou dětí pracující v Šanghaji, Annie Sü, pro SCMP uvedla, že další dítě mít nechce kvůli vysokým cenám nemovitostí a vzdělávacímu systému ve městě. Problém ale vidí i v samotné péči o dítě. „Pokud máte kultivované a dobře zajištěné babičky, které vědí, jak svá vnoučata vychovávat, je to v pořádku,“ řekla. „Ale třeba my bychom museli najít nějaké zařízení, které se o naše děti postará. Tráví s námi velmi málo času a jsou dost osamělé.“ Mít další dítě by znamenalo shánět větší byt, na který spousta lidí nedosáhne.

Studie publikovaná v roce 2017, tedy rok poté, co Čína uvolnila politiku jednoho dítěte, odhalila, že plány na založení rodiny u pracujících žen ovlivňuje primárně ochota vlastních rodičů starat se o dítě. Průzkum publikovaný na serveru ThePaper.cn už tehdy naznačil, že politika tří dětí bude pravděpodobně drhnout i na ochotě žen vzdát se kariérního růstu. Z 2145 zaměstnaných žen v plodném věku ochotu mít tři děti vyjádřila pouhá 2,4 procenta.

Autorkou průzkumu je Čang Jung-mej z univerzity Če-ťiang. Dle ní měnící se přístup ke kariéře a zakládání rodiny také znamená, že se babičky mohou zdráhat převzít břemeno péče o děti. Řešením by mohlo být prodloužení mateřské dovolené na tři roky s tím, že by část tohoto období mohli obstarat otcové.

Rozhovor Čang Jung-mej a její komentář k příliš krátké mateřské dovolené na sociální síti Weibo přilákal více než 26 milionů uživatelů, z nichž většina zanechala souhlasný komentář. „Děti po otcích nesou příjmení, do péče o ně by se měli zapojovat manželé i tcháni,“ převažoval názor.

Organizace Human Rights Watch (HRW) na začátku června publikovala zprávu o rozsahu diskriminace mladých žen žádajících o zaměstnání v Číně. Zaměstnavatelé žadatelky o práci zahrnují dotazy na vztahy i plány na početí dítěte. „Po třicítce vnímám, že zde panuje velká nejistota. Co když se vdám a otěhotním?“ uvedla pro CNN Janice Čang, která sama obdobným přijímacím řízením nedávno prošla. Organizace varují, že politika tří dětí uvrhne ženy ještě do těžší situace. „Moje první reakce na tuto politiku byla, že se kariérní šance pro ženy ještě zmenší,“ řekla 29letá Melody Čchen, manažerka internetové finanční firmy v Kuang-čou. „I když už máte dvě děti, zaměstnavatelé se budou bát, že byste mohli chtít třetí,“ dodala.

V Číně mají ženy podle vnitrostátních zákonů nárok na 98 dní mateřské dovolené, přičemž na každé další dítě při vícečetném porodu připadá dalších 15 dní. Mnoho provincií však prodloužilo mateřskou dovolenou nad národní minimum až na 128 dní za rok.

Zaměstnavatelé jsou povinni platit mateřské pojištění, aby po porodu zaměstnankyně dostávala měsíční příspěvek z vládního fondu. Takové výplaty jsou však omezeny. Pokud měsíční mzda zaměstnance překročí maximální příspěvek vyplácený místní vládou, musí zaměstnavatel mezeru vyplnit.

Průzkum zahájený Čínským výzkumným centrem pro populaci a rozvoj v roce 2020 zjistil, že vážný problém představuje i nedostatek služeb péče o děti. Národní komise pro rozvoj a reformy odhaduje, že v příštích pěti letech bude zapotřebí 4,5 milionu nových míst ve školkách, což bude vyžadovat investici více než 100 miliard jüanů (15,4 miliardy dolarů).

Alarmující je také stav milionů chybějících nevěst pro čínské muže, což je další z následků politiky jednoho dítěte. Úřady tak v minulých měsících přicházely s troufalými návrhy na řešení. Například expert jménem Wu Siou-ming, zaměstnanec nevládní organizace zabývající se výzkumem sociálního rozvoje, viděl jádro problému takto – mladé nezadané Číňanky se nehrnou do seznamování, natož do manželství a zakládání rodin. Na vesnicích na ně přitom čekají miliony nezadaných mužů neschopných najít si nevěsty. Pro vyřešení svízelné situace ohrožující stabilitu čínské společnosti by tak teoreticky mělo stačit prosté převelení nezadaných žen z měst do vesnic.

V Číně jsou svobodné, vzdělané a ve městech žijící ženy starší 27 let označovány jako sheng nu – doslova „zbylé ženy“, v češtině prostě „ženy na ocet“. Odborníkovy představy o zažehnání populační krize však narazily na pobouření Číňanů bez rozdílu pohlaví a rodinného statutu.