Medici v nemocnicích: Nejsilnější bylo vidět, jak osamělí tu lidé jsou

Čtyři studenti 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se podělili o svou zkušenost z pražské nemocnice Královské Vinohrady, kde dobrovolně pomáhají s péčí o pacienty, a to včetně těch s covidem. Jejich náplní práce je pomáhat sestrám jako sanitáři, vyšší pravomoci nemají, i přestože studují obor Všeobecné lékařství.

„Když jsem roznášel vodu, tak mě zastavila jedna paní, abych tam s ní počkal a povídal si s ní. Viděl jsem v jejích očích, že opravdu potřebuje kontakt nebo i jen dotek, protože jim to prostě chybí,“ popisuje Martin svou zkušenost.

Marie už má delší zkušenost s prací v nemocnici. Sanitářský kurz si udělala hned v prvním ročníku. Na jaře tak neváhala a přihlásila se jako dobrovolnice. „Na jaře, když se zavřely školy, tak u nás na škole založili takovou skupinu na dobrovolničení, takže jsem začala hned v druhé půlce března, protože mi to přišlo jako dobrá věc. Vlastně jsem to už uměla a stejně jsem tam chtěla dělat,“ říká Marie.

„A pak jsem měla také takovou tu vizi, že zachráním celý svět,“ dodává s nadsázkou.

Pravdou však je, že se coby studentka k odbornější práci nedostane. Náplní práce mladých mediků je především to, co dělají běžně sanitářky, na nic jiného nemají pravomoce. „Ta práce není moc odborná. Vesměs děláme dezinfekce povrchů, podáváme sestřičkám nástroje a asistujeme. Jako není to nic, co by mě naučilo něco nového. Ale je to taková dost potřebná práce,“ vysvětluje Marie.

Nejsilnějším zážitkem na jaře v první vlně covidové pandemie bylo pro Marii vidět sestřičky, které netušily, co se bude dít, a byly kvůli tomu ve stresu. „Protože ta práce s těmi infekčními pacienty je úplně jiná než ta, na kterou jsou ony zvyklé. Takže se narychlo přeučovaly všechny ty věci,“ popisuje Marie. „A i přesto, že to pro ně byla velice krizová situace, tak se snažily být pořád pozitivní, a to pro mě bylo hodně silné, protože pro ty sestřičky, které pracují bezprostředně s pacienty, je to úplně nejhorší.“

Momentální situace se podle Marie liší právě počtem pacientů, kterých je teď mnohem více než na jaře. „Teď je těch pacientů opravdu spousta, ale už jsou zase ty postupy zažité a všichni jsou už takoví utlumení, že už vědí, co a jak mají dělat. Na druhou stranu je ale vidět únava. Takže na začátku byly sestřičky nervózní, protože nevěděly, co se děje, a teď jsou unavené a zničené. Přijde mi, že je jen otázka času, než začnou být nemocné, ne vyloženě jen na covid, ale i z toho, že jsou prostě unavené a vyčerpané,“ říká Marie.

Ač sama dobrovolně pomáhá, s rozhodnutím ministra zdravotnictví povolat mediky nesouhlasí. „Idea povolat mediky do práce je úplně iracionální, protože nám to nic nového nepřinese. My se nic nového nenaučíme, akorát se nebudeme učit, což je momentálně mnohem důležitější. Akorát jen dezinfikujeme povrchy a tu situaci stejně nezvrátíme, jediný, kdo ji je schopný zvrátit, jsou sestřičky.“

Standa je součástí koordinačního týmu, který pomáhá s rozdělováním mediků do nemocnic. I on se přihlásil jako dobrovolník. „Teď tu pracuji zatím 14 dní a na jaře to byly dva měsíce. Chodím sem zhruba třikrát týdně, ale mám tam smlouvu, takže ty hodiny jsou omezené. Maximum je 20 hodin týdně,“ říká Standa.

Ani on se nemůže věnovat odbornějším činnostem, protože na to nemá pravomoc. „Ale vzhledem k tomu, že docela dost rapidně vypadává sesterský personál, tuším, že teď je to zhruba třetina na oddělení, kde jsem já, tak se pod dozorem učím i některé sesterské věci, i pro případ, že by sestřiček nebylo dostatek. Ale na sesterskou práci nemám kompetence. To nemohou dělat ani doktoři,“ vysvětluje Standa s tím, že to na jeho oddělení personál chápe.

„Ale vím od spolužáků, že se od nich třeba očekávalo něco, co oni neuměli, že sestřičky čekaly, že se zapojí do provozu, i když neměli kompetence,“ dodává.

Zkušenost s působením na oddělení s covidovými pacienty hodnotí jako vysoce praktickou. „Z covidu strach nemám, ale spíš mám takový zdravý respekt. Mám spolužáky, kteří to měli. Některým bylo jen špatně, někteří přišli o čich a několik týdnů ho neměli a někteří byli i v takovém stavu, že je to vyřadilo na několik týdnů,“ vysvětluje.

Martin dobrovolničil během první vlny v LDN v Bohnicích. Ve druhé vlně začal ve FNKV, protože to má i blíž ke svému bydlišti. Zatím měl v nemocnici pár směn a je tam měsíc.

„V Bohnicích to byla klasická LDN, kde byli hlavně starší pacienti. Tohle oddělení ve FNKV je pod chirurgií a pacienti mají vesměs stejné potřeby, ale přijde mi, že ten sanitář tam pracuje trochu odlišně, ale spíš organizačně. Tady mají primárně všichni covid, tam v Bohnicích to bylo spíš omylem,“ vysvětluje Martin.

„Nejsilnější pro mě bylo, když jsem přišel na to oddělení a zjistil jsem, jak osamělí ti lidé vlastně jsou. Oni všechno, co vidí těch posledních pár týdnů, jsou lidé v těch pláštích a pomůckách. Když jsem roznášel vodu, tak mě zastavila jedna paní, abych tam s ní počkal a povídal si s ní. Viděl jsem v jejích očích, že opravdu potřebuje kontakt nebo i jen dotek, protože jim to prostě chybí,“ říká Martin.

Stejně jako Standa, ani Martin nemá o sebe strach. „Bojím se spíš toho, že to chytím a pak to někomu předám. Přestal jsem jezdit domů, nevídám kamarády. Primárně se bojím spíš o ty ostatní než o sebe.“

Za zkušenost v nemocnici u covidových pacientů je ale rád. „Jsem rád, že jsem do toho šel, že mám tu zkušenost a že jsem mohl nějak pomoct. Ať už je to paradox, pro mě je to zkušenost veskrze pozitivní. Myslím si, že spousta lidí se opravdu snaží starat. A to, jak jsou semknutí… Myslím, že je to hezké, když je ta krize,“ shrnuje Martin.

„Už na jaře jsem byla součástí koordinačního týmu. Teď jsem teda také, ale s tím, že ta potřeba je opravdu velká,“ říká Katka. Díky své zkušenosti získala úplně jiný pohled na nelékařský personál. „Snažila jsem se k nim mít vždy velký respekt, ale teď je ještě vyšší,“ popisuje.

„Dělám hlavně sanitářskou práci. Pomáháme třeba míchat dezinfekce, staráme se o pacienty, pomáháme je otáčet a další věci,“ říká Katka. V nemocnici Královské Vinohrady zatím pracuje čtrnáct dní.

Momentálně se podle ní všichni snaží, aby bylo vše připraveno pro další pacienty. „I když ta lůžka teď jsou, tak se připravují další pro případ, že by ten nápor byl ještě větší. Myslím, že v tuto chvíli je otázka, jak ty počty budou růst,“ vysvětluje.

„Ti pacienti, kteří jsou v nemocnicích teď, měli první příznaky třeba před dvěma týdny. To znamená, že ta velká čísla nakažených, co se objevila nyní, se do nemocnice dostanou až s nějakým zpožděním. Počet hospitalizovaných se tak bude nejspíš zvyšovat,“ soudí Kateřina přesně tak jako řada odborníků.

A dodává, že je ráda, že konečně zakusila pořádně praxi. „Během výuky se klade důraz hlavně na teorii, ale když nastoupíte do nemocnice v této pozici, kdy nejste ještě dostudovaný a nemáte ty praktické zkušenosti, tak je to spousta informací během krátké doby. Určitě nelituju, že jsem do toho šla. Pro mě jako pro medičku je to obrovská zkušenost i do budoucna,“ shrnuje Katka.

Fakultní nemocnice Brno

Seznam Zprávy navštívily i Fakultní nemocnici v Brně, a to konkrétně odběrový stan v areálu nemocnice, kde se odebírají vzorky k testování na covid-19. Studentka Patrícia na místě pracuje již od května.

Patrícia od května pracuje v odběrových stanech v areálu Fakultní nemocnice Brno. Za měsíc stihne asi sedm nebo osm směn. „Střídáme se na několika stanovištích. Regulujeme třeba auta, která ke stanům přijíždějí. Podáváme potřebná média pro stěry pacientů,“ vysvětluje studentka.

V ochranných oblecích často tráví několik hodin v kuse. „Když je zima, deštivo, tak je to fyzicky i psychicky velmi náročné. Směna trvá deset hodin s hodinovou pauzou na oběd. Strávíme čtyři hodiny na jediném stanovišti. V letním počasí jsme se nemohli napít ani si odskočit na záchod,“ vypráví.

Podobně jako další medici se obává o kvalitu studia. „Vnímáme, že nás pandemie ve studiu dost omezuje. Chybí nám praktická výuka a že pacienty reálně nevidíme. Nemůžeme si věci zkoušet,“ popisuje.

Velkou zkušenost i pro budoucí povolání dostává v komunikaci s pacienty. „Drtivá většina lidí je velmi milých a chtějí znát všechny potřebné informace. Ale menšina přijde s agresivním přístupem. Zpochybňuje pandemii i naši práci a vybíjí si frustraci z nemoci na nás. Hádání ale nijak nepomůže. Nejlepší je rychle na to zapomenout,“ dodává Patrícia.

Pokračovat chce do doby, než pocítí, že až příliš zanedbává školu. „Když budu mít pocit, že už nestíhám studium, tak si dám pauzu,“ říká.

V boji proti covidu není důležitá pouze práce s nemocnými nebo odebírání vzorků, ale i jejich testování. To probíhá v laboratořích a i tam je patrný nedostatek pracovníků, kteří vzorky testují. To je také důvod, proč jsou dobrovolníci potřeba i v laboratořích. Zde není nutné lékařské zaměření, ale spíše přírodovědecké. Seznam Zprávy hovořily se dvěma studenty, kteří se dobrovolně přihlásili a pomáhají v laboratoři při Fakultní nemocnici v Brně.

Martin se svým zaměřením na mikrobiologii je v posledním ročníku a v laboratoři u FN Brno pomáhá od konce srpna. „Tuto práci nám studentům nabídli, protože bylo hodně vzorků a chyběl místní personál. Měli jsme tak trochu odlehčit nemocnici,“ řekl Martin Seznam Zprávám.

„Zkusil jsem si tady téměř všechno. Od izolací po samotné vyhodnocení a zpracování vzorků. Akorát tu neděláme ty samotné odběry. Nám sem do laboratoře chodí už jen vzorky ke zpracování,“ uvedl Martin.

Momentálně je na pozici vedoucího směny. „Tato funkce obnáší korigování celého procesu testování. Dohlížení na to, aby vše odpovídalo časovému rozvrhu, a také kontrolování, zda se jednotlivé úkony provádí správně a jestli se někde nedělají chyby. Je to taková ta předposlední kontrola před lékařským schválením,“ dodal student.

Dosavadní praxe Martina připravila dostatečně na realitu v laboratoři. „Měli jsme hodně laboratorních cvičení, takže v podstatě to, co jsme dělali ve škole, jsme teď využili tady v praxi,“ řekl Martin. Zatím bere praxi pozitivně. „Myslím, že je určitě dobrá zkušenost si to tady vyzkoušet hned po škole,“ dodal na závěr.

Dominika stejně jako Martin pomáhá v covidové laboratoři ve Fakultní nemocnici Brno. „Zhruba v polovině září nabídli všem studentům oboru, zda mají zájem mít brigádu tady v laboratoři. Já zájem měla,“ řekla Dominika.

Také se neúčastní přímo testování, ale pracuje až s odebranými vzorky. „To zahrnuje přípravy vzorků na testování s označením, zadávání žádanek do nemocničního systému a hlášení výsledků po tomto testování,“ popisuje Dominika. V současnosti má na starosti částečně administrativu a částečně je laborantkou.

„Vzhledem k tomu, že byla celý jarní semestr distanční výuka, tak jsme se dlouho v rámci školy do laboratoře nedostali. Jsem proto ráda, že tady teď můžu být,“ vysvětluje. Univerzita ji podle ní připravila dobře. „Myslím si, že praktická cvičení, která na Masarykově univerzitě máme v rámci výuky, pomůžou studentům alespoň minimálně se připravit na to, jak to v laboratoři doopravdy chodí,“ uzavřela.