Článek
Vypočítat náhradu mzdy za dovolenou může být poměrně náročná disciplína. Alespoň to ukazuje novozélandský McDonald's, který v ní selhal na plné čáře.
Nejméně od roku 2009 vyplácel zaměstnancům špatné sumy. Nyní se s odbory dohodl na kompenzaci, zatím však není jasné, kolik nakonec zaplatí. Zatímco manažeři řetězce počítají, že se budou muset vyrovnat s 40 tisíci lidí, odboráři mluví o 60 tisících.
Stejným způsobem se pak rozchází očekávaná výše „bolestného“ – od 45 milionů do 90 milionů novozélandských dolarů. To v přepočtu činí od 666 milionů do 1,3 miliardy českých korun. „Nemáme vypočítanou sumu pro jednotlivce, zatím jsme strávili tisíce pracovních hodin, abychom stanovili správný postup při výpočtu,“ sdělil listu The New Zealand Herald šéf komunikace McDonald's Simon Kenny.
Fastfood s tradicí
Společnost se zrodila 15. května 1940, kdy si bratři Richard a Maurice McDonaldovi otevřeli v kalifornském San Bernardinu svůj první stánek.
Její rozmach začal o 15 let později, kdy firmu převzal syn českých emigrantů Ray Kroc.
Působí celosvětově, část restaurací firma neprovozuje přímo, ale formou takzvaného franšízingu, kdy vlastníkům jednotlivých restaurací uděluje právo provozovat živnost pod názvem McDonald’s.
V roce 2018 měla zhruba 210 000 zaměstnanců a provozní zisk 8,8 miliardy dolarů.
První restauraci v Česku otevřela společnost 20. března 1992 v Praze ve Vodičkově ulici, dnes jich je tady pod značkou McDonald’s zhruba stovka.
Řetězec bývá vnímán jako symbol nezdravého a uspěchaného způsobu stravování.
Zdroj: Wikipedia.org
Novozélandský zákon o dovolené (Holiday Act) platí od roku 2003 a McDonald's kývl na vyrovnání od listopadu 2009. Jenže se ukazuje, že fastfoodový řetězec není zdaleka jediný, kdo se v pasti špatných výpočtů chytil.
Metodikou výpočtu náhrad mzdy za dovolenou se už několik let zabývá také novozélandské ministerstvo práce. Paradoxem je, že náhrady špatně počítaly i samotné státní nebo poštovní úřady. O peníze tak mohly přijít statisíce lidí, konečné číslo nyní úřady zjišťují.
Podle CNN firmy obecně nechybovaly při výpočtech u hlavních pracovních poměrů pět dnů v týdnu, 40 pracovních hodin, kde jsou pravidla vcelku jasná. Do úzkých se však dostaly u nepravidelných směn například ve zdravotnictví, ubytovacích službách nebo právě v pohostinství a obchodu.
A vzhledem k tomu, že klasických úvazků postupně ubývá a nahrazují je flexibilnější formy zaměstnávání, s nejasnou metodikou se potýká stále více novozélandských firem.
