Článek
Slovensko mělo v čase koronaviru štěstí v neštěstí. První nakažený se objevil 6. března, šestý den po parlamentních volbách. Jedna vláda na odchodu, druhá v nedohlednu, to vypadalo na malér.
„Bude to drahé,“ zašeptal dosluhující premiér Peter Pellegrini před brífinkem, na němž oznamoval první kroky staré vlády proti nákaze. Mikrofony zaznamenaly i odpověď ministryně vnitra: „No a co. Vždyť hledat peníze na to budou muset oni.“
A tak zatímco jinde vlády váhaly se „zatažením opony“ i z ekonomických důvodů, na Slovensku to šlo ráz na ráz. Pellegrini správně rozhodl, následky ponese nová vláda Igora Matoviče. Od prvního nakaženého k vládním zásahům to trvalo jen šest dní.
Poměrně rychlý český kabinet zvládl totéž za jedenáct dní, průměr malých zemí je 18. A zatímco dnes je počet nakažených v Česku kolem pěti tisíc a počet úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 se počítá na desítky, na Slovensku je to při zhruba polovičním počtu obyvatel desetkrát méně.
S nástupem nového premiéra ale jakoby štěstí Slovensko opustilo.
Matovič ve světové špičce
Prezidentka Zuzana Čaputová jmenovala Igora Matoviče a jeho vládu 21. března, tři týdny po volbách. V rouškách a rukavicích. Čtyřčlenná koalice má pohodlnou ústavní většinu 95 hlasů.
Za další tři týdny se z otázky, zda je Igor Matovič schopný změnit se z opozičního klauna na důvěryhodného premiéra, stala obava.
Začátek byl celkem nadějný – vláda přijala balík opatření na rychlou záchranu ekonomiky, velmi podobný tomu českému, do zaměstnanců, firem i živnostníků investuje miliardu eur měsíčně.
Matovič byl nový a nová byla i situace, takže nikomu zprvu nepřišlo divné, že mluvil na každé tiskové konferenci o každém detailu, na otázky odpovídal jen on a jen on sám oznamoval denní počty nakažených. Slovensko podle něj zvládlo krizi nejlépe ve srovnání se sousedními zeměmi, a když prosazoval – nakonec úspěšně – striktní omezení pohybu přes Velikonoce, mluvil dokonce o dosavadním „boji, který nás vynesl mezi světovou špičku“.
Koneckonců – zkušený politik Andrej Babiš začínal podobně.
Den po dni ale začaly sebestředné Matovičovy brífinky vypadat zvláštně; vždyť si sestavil opravdu kvalitní tým expertů, s nimiž se dlouze radíval…
Jedním z nich je biochemik, úspěšný podnikatel a bývalý prezidentský kandidát Robert Mistrík, pod jehož vedením slovenští vědci vyvinuli přesný test na koronavirus, zorganizovali jeho výrobu, sehnali soukromé peníze a věnovali ho v počtu 100 tisíc kusů Slovensku.
A pak se to stalo.
Matovič z Wu-chanu
„Bude muset být absolutní vojenská disciplína, výjimečný stav, vypnout zemi.“ Kdyby tahle slova vypustil z úst jiný premiér jiné evropské země (snad s výjimkou Maďarska), nastalo by politické zemětřesení, koronavirus, nekoronavirus.
Takhle Igor Matovič oznámil svůj nápad, jak vyřešit dilema, před nímž stojí každá země – jak dlouho je možné mít přísná restriktivní opatření, a přitom si nezničit ekonomiku: „Řekneme si, že uděláme blackout Slovenska. Nebudeme se s tím trápit rok a půl, ale na tři týdny vypneme Slovensko úplně. Fungovat bude tak 100 až 150 tisíc lidí, kteří budou zabezpečovat klíčovou infrastrukturu, a vymýtíme virus. Uděláme s virem krátký proces, jako to udělali ve Wu-chanu. A potom se nadechneme.“
A ještě k tomu na brífinku, kde mu za zády stáli experti z jeho týmu a racionální lídři koaličních stran, na adresu všech Slováků dodal: „Oslovíme průzkumnou agenturu, objednáme si větší vzorek respondentů, ne tisíc, ale pět tisíc, a společně rozhodnete, kterou cestou půjdeme.“
Ve srovnání s tím je i promořovací otočka Romana Prymuly jen snadno přehlédnutelný detail.
A nevrátí se virus po otevření hranic z okolních zemí, když Slovensko není na Marsu? Na novinářskou otázku nejprve začal Matovič něco o zákazu letů a pak dostal v argumentační nouzi spásný nápad: „Pojďme vypnout celou Evropu!“
Slovensku by pomohlo, kdyby byl na tři týdny vypnutý pan Matovič, komentoval to jeden opoziční poslanec (ze Směru).
Ne, na Slovensku nepropadli občané panice a nevzali obchody a banky útokem. Brali to asi takhle: Vždyť to je jen Matovič, ten opoziční šašek, co pořád demonstruje, vyvolává referenda, útočí na vládu a druhý den o ničem neví.
Jenomže teď je to ten Matovič, co řídí zemi v boji proti koronaviru, každá chyba může znamenat stovky zbytečných obětí. Je to premiér, není potřeba se bát?
Prezidentka, koaliční partneři, epidemiologové, virologové i ekonomové z krizového týmu i univerzit vypnutí odmítli, a tak premiér vycouval. Trvalo to týden.
Kritici při vzpomínce na předvolební úspěšná videa opozičního rebela hledají motivaci Igora Matoviče v jeho sebestřednosti, touze být vidět, slyšet, hrát hlavní roli. Premiér chtěl zavřít Slovensko, aby mohl natočit unikátní video a dát ho na sociální sítě.
Někteří jeho příznivci (ve volbách získal 25 procent hlasů) tiše skřípou zuby.
Jeho racionální oponenti zažívají smutné zadostiučinění: Mysleli jsme, že je populista. A on je to blázen.
Opozice – Směr Roberta Fica a strana fašisty Mariana Kotleby – v klidu čeká na kořist.
Matovič nekrade
Jen v jednom se mohou Slováci na svého premiéra spolehnout. A není to – při pohledu na země střední Evropy – malá jistota. Ani Igora Matoviče, ani další ministry, ani jiné viditelné lidi z nové koalice není možné podezřívat, že by chtěli do budoucna omezit svobodu občanů nebo si upravit demokratická pravidla pro snazší vládnutí. Nebo že jejich návrhy a záchranné balíčky jsou vedeny snahou přilepšit v koronavirovém zmatku vlastním firmám, holdingům či obchodům.
V tom jsou étos poficovské mocenské garnitury a závazek změnit mafiánský stát po vraždě Jána Kuciaka a jeho přítelkyně stále věrohodné.
Jinak je ovšem Igor Matovič příkladem, jak dopadne populista (navíc s originální osobnostní výbavou, tedy populista zvláštního ražení), když se dostane k moci.
Chybí mu osobní nebo aspoň stranické zkušenosti s vládnutím, kontakty, páky na státní správu, schopnost nést politickou odpovědnost a rozhodovat. Jistě, i kabinety s dlouhou tradicí demokratického vládnutí plní unikátní „koronavirové“ úkoly s rozdílnými výsledky. Právě v této konkurenci (a česká vláda k ní patří) ale Matovič „nepatří mezi světovou špičku“, abychom citovali jeho chvástavá slova. I s přihlédnutím k tomu, že do nejobtížnější situace všech slovenských premiérů spadl pár dní po volbách naprosto bez přípravy. A že se ještě může zlepšit.
Slovenská vláda je nyní pod tlakem byznysu, který žádá další pomoc a jasný plán na příští měsíce. A tak se Igor epidemiolog musí rychle změnit na Igora ekonoma. Zoufale mu chybí čas, který promarnil v roli Igora vypínače.
