Máte volných 10 tisíc, nebo dokonce 100 tisíc korun. Nejlepší rady, co s nimi

Požádali jsme největší tuzemské banky, aby čtenářům Seznamu poradily, kam s deseti a sto tisíci korunami. Chtěli jsme, aby odpovídali šéfové největších bank.

Některé banky vyslaly skutečné top bankéře, jiné šly (zpravidla s vysvětlením, že šéf je příliš vytížený) o stupínek níž a nechaly se zastoupit členy představenstva odpovědnými za oblast drobného bankovnictví. Jedna banka vyslala svou mluvčí.

1. Letos jsem si z výplaty našetřil 10 tisíc. Mám řešit, kam je uložit, nebo je mám prostě utratit? Bokem mám rezervu ve výši jednoměsíčních výdajů naší domácnosti.

a) jsem mladý, bezdětný člověk v prvním zaměstnání

b) jsem rodič (v úplné rodině) dvou dětí ve věku 10 a 15 let

2. Doběhlo mi stavební spoření, mám tam 100 tisíc. Co s nimi? Jsou to peníze, které nebudu v nejbližších několika letech nejspíš potřebovat.

a) jsem mladý, bezdětný člověk v prvním zaměstnání

b) jsem rodič (v úplné rodině) dvou dětí ve věku 10 a 15 let

Ať už jste single mileniál nebo mladí rodiče, je-li vaše jediná finanční rezerva právě 10 tisíc korun, rozhodně není rozumné s ní dělat cokoli jiného, než ji uložit na účet, jakýkoli. Tam byste ji měli nechat tak dlouho, dokud nebudete mít úspory aspoň ve výši tří, ideálně šesti měsíčních platů. Teprve tehdy je rozumné pokusit se oněch 10 tisíc co nejefektivněji zhodnotit. Na trhu jsou banky, které na omezenou dobu nabízejí účty s úroky 2–3 procenta, které vzápětí sníží obvykle pod 1 procento. Stojí-li vám za to, stát se klientem další banky jen proto, abyste na pár měsíců získali 2procentní úrok, může to být vaše cesta.

Většina investičních poradců se mnou ale asi bude souhlasit, že i 10 tisíc korun může být ideální startovací částkou pro dlouhodobé investování. Smíšené podílové fondy, které dnes nabízí většina velkých bank a které obvykle rozkládají investiční riziko mezi firemní akcie a státní dluhopisy, umožňují pravidelné investování již od nižších stovek korun měsíčně. Vašich 10 tisíc korun se tak může stát investiční rezervou, z níž každý měsíc trvalým příkazem odchází platba třeba 300 Kč do fondu, který vyberete s vaším bankéřem. To hlavní, co pro investování potřebujete, je trpělivost. Několik set korun měsíčně, které pravidelně investujete skrze podílový fond, vám za pět nebo deset let velmi pravděpodobně přinese mnohonásobně vyšší zhodnocení, než by se kdy podařilo jakémukoli spořicímu účtu.

Ačkoli se může zdát, že částku 100 tisíc korun můžete investovat okamžitě, opět zde platí, že než tak učiníte, měli byste mít rezervu několika měsíčních platů pro pokrytí nenadálých výdajů. Zní to jako samozřejmost, ale bohužel každá třetí domácnost v ČR má finanční rezervu nižší než 10 tisíc korun. Máte-li tedy odpovídající finanční rezervu, představuje 100 tisíc korun ideální částku pro kombinaci jednorázového a pravidelného investování. Polovinu částky tak můžete po poradě s bankovním poradcem jednorázově investovat do zvoleného podílového fondu. Výhodou tohoto investování je odměna v podobě výnosu za to, že se vzdáte okamžitého přístupu k investované částce. Naopak k jednoznačným plusům pravidelného investování, zejména na začátku spoření, patří především nižší riziko nesprávného načasování investice. Když ukládáte pravidelně, třeba každý měsíc, průměrujete tak vlastně nákupní cenu akcií v čase. To znamená, že nakupujete během růstu i poklesu trhů.

Pokud po něčem již delší dobu toužíte, možná je čas si udělat radost a něco si za ty přebytečné peníze kupte. Rezervu máte, jste mladý člověk, tak předpokládám, že to asi nebude posledních 10 tisíc Kč, které v životě ušetříte. Pokud peníze utratit nechcete, určitě bych zvažoval založení penzijního připojištění či stavebního spoření. Státní příspěvek k vloženým penězům bude prima dárek pod stromeček.

První rada je možná trochu nebankéřská, protože můžete třeba udělat radost své manželce. Nečekaný dárek pod stromeček určitě udělá radost nejen jí. A pokud ještě něco zbude, zkontroloval bych, zda již celá rodina má stavební spoření či penzijní připojištění, a pokud ano, zkusil bych část peněz investovat. Následné zhodnocení pak může být za pár let milým vánočním dárkem pro všechny.

Univerzální odpověď není jednoduchá. Taková částka může být výborným vstupem na cestě k vlastnímu bydlení. Hypotéky na 100 procent ceny již na trhu standardem nejsou.

To je podobný příběh jako u minulé odpovědi. Každopádně bych ale založil navazující stavební spoření, abych takovou milou starost mohl řešit opět za šest let.

Pokud budeme uvažovat striktně pragmaticky, pak bych doporučil s první polovinou založit penzijní spoření a s druhou spoření stavební. U mladého člověka v prvním zaměstnání bych ale pochopil, že peníze bude prostě chtít utratit. I to ale lze udělat rozumně, a dokonce s investičním potenciálem.

Vzhledem k tomu, že vlastní úspory ze stavebního spoření lze použít k financování studia, je pro mě tato možnost – vzhledem k věku obou dětí – jasnou volbou.

Rozhodnutí „kam s nimi“ by mělo být ovlivněno zejména skutečností, zda má jejich majitel vlastní bydlení, či nikoli. Pokud má tuto otázku vyřešenou, pak bych co nejvíce odolal touze peníze utratit a hledal bych možnosti k jejich zhodnocení, a to zejména v investičních fondech.

Vzhledem k částce je možné uvažovat o více variantách. Naspořené peníze doplněné například o hypoteční úvěr mohou posloužit ke zkvalitnění bydlení celé rodiny. V případě, že je rodiče hodlají věnovat dětem, pak bych doporučil částku rozložit do stavebního spoření a do některé z investičních možností.

Odpověď na obě varianty je stejná: rozhodně bych těch 10 tisíc někam uložil. Ani pro mladého, bezdětného člověka není totiž jednoměsíční rezerva dost. Výjimkou by byl snad jen případ, kdy bych se mohl spolehnout na dobíhající podporu rodičů. Každopádně bych se ale řídil pravidlem, že rezerva by měla být ve výši několikanásobku měsíčních výdajů mé domácnosti.

Jako mladý, bezdětný člověk v prvním zaměstnání jsem měl ono „stavebko“ velmi pravděpodobně jako startovací balíček do svého prvního bydlení. Peníze bych tedy použil právě na bydlení. Pokud bych bydlení z nějakého důvodu nepotřeboval, snažil bych se tyto prostředky na nepotřebnou dobu uložit či je zainvestovat. Vyberu si cestu, kde budu znát časový horizont, během kterého mohu peníze postrádat, a také si rozmyslím, jak velké riziko jsem ochoten podstoupit (čili jak moc mne bude bolet, když bych nějakou část z těchto peněz špatným investičním rozhodnutím ztratil).

Jako rodič v rodině se dvěma dětmi bych rozhodně podstupoval menší rizika při investicích. Pokud bych měl navíc děti ve věku 10 a 15 let, snažil bych se myslet na investici do jejich vzdělání. Jazykové kurzy, zahraniční stáže,či dokonce studium na některé zahraniční placené univerzitě nejsou zadarmo, nicméně je to investice, která se v budoucnu mým dětem bohatě vrátí.

Jelikož jsou před námi Vánoce, konec roku (banky odpovídaly ještě před loňskými Vánoci) a zimní dovolené, doporučujeme 10 tisíc utratit, respektive užít si je sám, s rodinou nebo přáteli. Zážitky a vzdělání jsou dvě věci, které jsou k nezaplacení. Je jedno, jestli jste svobodný člověk v prvním zaměstnání, rodič s dětmi nebo penzista.

Vyšší částku – 100 tisíc korun, které nebudete potřebovat – doporučujeme investovat. Nejjednodušší a nejvyhledávanější jsou naše strategické fondy, ze kterých si dokáže vybrat začínající i zkušený investor. Toto řešení je jednoduché, daňově výhodné a dostupné pro každého. Kromě jednorázové investice můžete kdykoliv přiložit další libovolnou částku (od 500 Kč) a v případě potřeby budete mít peníze k dispozici do jednoho týdne.“

Pokud máte stranou odloženou jednu výplatu, určitě doporučuji i z dalších ušetřených peněz budovat rezervu. Jednak pro neočekávané výdaje (i rozbitá pračka nebo návštěva instalatéra může znamenat účet několika tisíc). Cíleně doporučuji mít rezervu minimálně na úrovni 3–6 měsíců vašich výdajů. Volil bych konzervativní investiční nebo spořicí produkty s vysokou likviditou (můžete peníze použít prakticky ihned), které výnosem pokryjí inflaci. Zvažte spořicí účet, fondy peněžního trhu nebo pro dlouhodobější zhodnocení aktivně řízený či balancovaný podílový fond, ať už jednorázovou nebo pravidelnou investicí.

V případě rodiny je doporučení stejné – tvořit rezervu nebo začít spořit na vzdělání. Lepší investice než do vzdělání neexistuje. Opět bych volil konzervativní investice nebo spoření. Pokud mají rodiče stabilní příjmy, zvažte pravidelné investování. Začít lze už s pětistovkou měsíčně. Nabízí se také konzervativní stavební spoření.

Opět vsaďte na budoucnost. Pro mladého člověka, který chce spořit dlouhodobě, jsou ideální podílové fondy v kombinaci se spořicím produktem. Hledejte konzervativnější fondy, které prostředky vkládají do široce diverzifikovaného portfolia (dluhopisy, akcie v rámci různých teritorií nebo sektorů). Část můžete opět vložit do stavebního spoření. Část si ještě ponechte jako rezervu bokem třeba na spořicím účtu. A hlavně i tady platí – zvažte začít pravidelně investovat. Máte již dostatečnou rezervu, takže si můžete dovolit zvolit i dynamičtější fondy s lehce vyšším rizikem, ale i výnosností.

Budu se trochu opakovat, ale doporučím peníze odložit a použít je v budoucnu na výdaje spojené se vzděláním dětí. Čím budou starší, tím vyšší budou vaše náklady nejen na samotné studium, ale i třeba na kroužky, studijní počítač, kolej. Pro tento účel sáhněte po konzervativních podílových fondech, jejichž výnosnost se dlouhodobě pohybuje nad úrovní inflace. Nebo peníze opět vložte do nového stavebního spoření, kterému skončí vázanost právě včas pro financování např. vysokoškolského vzdělání.