Článek
Italští politici a vědci přišli s myšlenkou, že by se společnost rozdělila na ty, kteří mají, a ty, co nemají protilátky nemoci covid-19. Ti, kteří obranné látky v krvi mají, by se tak mohli vrátit do pracovního procesu. Píše to americký deník The New York Times.
Plán je však na úrovni debaty a probíhajících výzkumů. Vědci si totiž stále nejsou stoprocentně jistí, zda protilátky v krvi u jedince nutně znamenají úplnou imunitu.
Pandemii koronaviru ve světě sledujeme online
Jednotliví politici, na regionální i celostátní úrovni, ale přicházejí s nápady, jak by celé účelové rozdělení lidí mohlo fungovat. Nabízejí speciální pasy, licence, dokument, který by u sebe měl člověk s prokázanými obrannými látkami. Bývalý italský premiér Matteo Renzi to pojmenoval jako „Covid pas“.
Hlavní motivací pro takové plány je samozřejmě záchrana ekonomiky, jež se již teď s jistotou žene do recese, kterou nikdo neočekával. A právě země jako Itálie nebo Španělsko s náporem, jenž zažívá zdravotnictví i celá země, se snaží chytit záchranného kruhu.
Celá diskuze o protilátkách lidí, kteří by mohli pomoci dostat ekonomiku státu znovu do provozu, připomíná původní britský plán. Velká Británie měla v úmyslu projít pandemii s tzv. kolektivní imunitou, tedy nechat virem „promořit“ společnost, která si sama utvoří protilátky a imunitu. Metoda má však výrazné morální trhliny. Je totiž na úkor starších a chronicky nemocných lidí.
„Vypadá to, že se lidstvo rozdělí ve dví, na silné a slabé. Jenže o to vlastně jde,“ řekla NYT Michela Marano, profesorka filozofie na pařížské Descartově univerzitě. Upozorňuje však na to, že plán je spíše ochranného rázu než diskriminujícího. Společnost se chová tak, aby ty nejslabší ubránila, ne odstrčila pryč.
V italském regionu Veneto plánují vědci a lékaři v příštím týdnu shromáždit sto tisíc vzorků krve od lidí napříč krajem. Těch, kteří buď virus mají, nebo ho porazili. Pomocí vzorků budou testovat a zkoumat chování případných protilátek. Severoitalský kraj je jeden z nejpostiženějších vůbec. Pro vědce je ale takové místo ideální pro výzkum, jenž poslouží celosvětově. Podobně jako je tomu například v čínském Wu-chanu.
