Marný boj s mužem, který za sebou nechal hřbitov padlých firem

Krach BWS je střípkem z životního příběhu muže, který si na opakovaném zakládání, zadlužování a pádech malých společností fakticky postavil živnost.

Kontrolu nad britskou BWS Trade drží podle tamního obchodního rejstříku Roman Polák. Jednačtyřicetiletý podnikatel původem z Vrchlabí má za sebou zhruba desítku padlých společností, registrovaných většinou doma v Česku. Už přes deset let zakládá firmy, půjčuje si na ně peníze, zaměstnává lidi. Pár měsíců udrží podnik v chodu, pak se mu začnou hromadit dluhy a nakonec firma končí v úpadku. Někdy na návrh věřitelů, někdy samotného šéfa.

„Lidé si myslí, že to dělám úmyslně, ale tak to není,“ řekl v rozhovoru pro SZ Byznys Polák. „Není to trend, podnik se prostě někdy daří, někdy ne. Podaří se, když máte štěstí na lidi. Když padnete na někoho, kdo vám neplatí, tak je to prostě smůla. Já také ve firmě nikdy nebyl sám, vždycky jsem měl kolegy, zaměstnance. Když to špatně dopadlo, všichni mi ukázali záda a jen chtěli peníze,“ stěžuje si.

„Špatní lidé, smůla a pak moje zásadní chyba – nedůslednost,“ shrnuje příčiny své bankrotové historie. „A navíc jsem v byznyse neměl moc zkušeností,“ dodává skromně.

Dnes 41letý Polák ovšem není žádný nezkušený zajíc. První živnostenské oprávnění dostal ve čtyřiadvaceti jako finanční poradce, brzy na to zakládá své první firmy. Na získání zkušeností v byznyse měl celkem 16 let.

„Ale já se pohyboval v mnoha různých oborech!“ kontruje Polák. Má pravdu. Málokterý majitel malé firmy si vyzkoušel takovou škálu činností jako on: od finančnictví přes logistiku, obchod s Čínou, e-commerce, zprostředkovávání sekretářských služeb, personální poradenství, přednášky o marketingu nebo realitní byznys až po vyhledávání nadějných start-upů.

Polák pro SZ Byznys řekl, že má „vystudované hotelnictví“. „Je vyučený číšník,“ tvrdí však jeho bývalý zaměstnanec Elmar Chmel, který podle svých slov už skoro pět let marně vymáhá 270 tisíc korun jako nevyplacenou odměnu za práci v Polákově firmě Credit Post. Tu Polák koupil v roce 2013 a najal Chmela na post druhého jednatele.

Chmelův nárok Polák písemně uznal a opakovaně mu peníze slíbil, také na něj ale podal k soudu žalobu, že vymáhá neoprávněné částky. A navíc Chmela obvinil ze stalkingu, což řešila v přestupkovém řízení radnice Prahy 4 (obvinění se neprokázalo).

Historie firmy Credit Post je pro Polákovo podnikání typická. Za jeho vedení postupně nabízela spotřebitelské půjčky, sepisování návrhů na osobní bankroty nebo správu majetku pro SVJ v bytových domech. Hlavně však rozjížděla činnost, která měla být konkurencí České pošty – dodávání zásilek. „To byl můj hlavní úkol,“ vzpomíná Chmel. Pro Credit Post na tyto služby najal zhruba 15 lidí, vytvářel síť obchodních zástupců a řešil, jak postavit logistiku.

Pak – jak tvrdí – zjistil, že si Polák vzal bez jeho vědomí na firmu dvě půjčky, dohromady přes čtyři miliony korun. „Vůbec nevím, kde ty peníze skončily, možná šly na spotřebitelské úvěry, možná na mzdy, spíš ale na jeho osobní spotřebu,“ říká. Postupně prý zjišťoval, že firmě rostou dluhy. S Polákem se nakonec rozešel, peníze z něj marně tahá dodnes.

Roku 2016 podal Roman Polák na vlastní Credit Post insolvenční návrh pro nečinnost, nulový majetek a neschopnost splatit dluh vůči 20 věřitelům ve výši téměř šesti milionů korun. Firmu do insolvence navrhl celkem třikrát, třikrát vzal svůj návrh zpět. Nakonec se nad Credit Postem tak nějak zavřela voda.

Podobně justici zaměstnávala dcera Credit Postu zvaná A1 Servisní. Také tu Polák poslal do insolvence, zároveň se ale jako věřitel zkoušel domáhat o uspokojení vlastní pohledávky plynoucí z nevyplacené mzdy ve výši 427 401 korun. Firma skončila nakonec předloni v likvidaci.

Rok po pádu Credit Postu si Polák pořídil další společnost Bianca Invest, kde se sám zaměstnal jako projektový ředitel. Brzy nato navrhla Biancu do insolvence její zaměstnankyně kvůli nezaplacené mzdě. Soud návrh zamítl pro formální vady a než mu přišel druhý návrh, tentokrát už od tří nevyplacených zaměstnanců, stihla Bianca nabrat další dluhy.

Po čtyřech měsících soud zamítl konkurz kvůli nedostačujícímu majetku, firma tiše zemřela v likvidaci. Podobně jako o pár let starší Polákova společnost Invest Agency. Nebo s. r. o. zvaná RVHP (Rychle Včas Odvedená Práce), kde dělal Polák pět let jednatele. Nebo Payback, kde byl Polák předsedou představenstva…

Romana Fléglová se přes dvacet let živí poskytováním asistence handicapovaným a seniorům. S Polákem se seznámila před šesti lety, když řešila vlastní osobní bankrot. „Zadlužila jsem se, protože jsem ze svého platila za klienty, a pak jsem nedostala ty peníze zpátky. Poláka mi kamarádka doporučila jako odborníka na osobní oddlužení,“ vzpomíná.

Všestranný podnikatel ji přesvědčil, že je expertem na shánění grantů a dotací. Nebo že dokáže získat sponzorské dary pro její o. p. s. Pokoj, která tehdy vstupovala na trh a vyřizovala si oprávnění na poskytování sociálních služeb.

Polák začal pro Pokoj pracovat a choval se, jak zakladatelka později řekla do policejního protokolu, „jako ředitel“. Fléglová pro SZ Byznys (stejně jako předtím na policii a úřadech) prohlásila, že s Polákem ve skutečnosti nikdy neuzavřela smlouvu o spolupráci, pouze ji plánovala, a rychle se s ním rozešla.

Polák naproti tomu opakovaně argumentuje parafovanou dohodou, podle níž byl v o. p. s. Pokoj asistentem ředitelky, lobbistou a zástupcem pro komunikaci s téměř 50tisícovým platem. Podle Fléglové je dokument zfalšovaný.

„Polák zneužil přístup k mé datové schránce a za firmu za mými zády jednal,“ tvrdí zakladatelka Pokoje. „Chodil po schůzkách, domlouval klienty, nabíral zaměstnance a dělal pohovory, jednal s úřadem práce o zřízení dotovaných pracovních míst,“ popisuje. Na policii před časem vypověděla, že si na Poláka stěžovala jedna z klientek, od níž si údajně vzal 16 tisíc korun na zaplacení nájmu, které zpronevěřil.

Než nevítaného lobbistu od Pokoje odstřihla, trvalo jí to řadu měsíců. Mezitím zjišťovala, kolik jí nadělal potíží. „Dalo mi hodně práce vysvětlit jeho insolvenční správkyni, policii nebo na úřadech, že jsem ho dávno vyhodila. Řešila jsem jeho machinace s neschopenkou, dodnes kvůli němu dlužím peníze úřadu práce. Šest let běhám a pořád někde vypovídám.“ Na o. p. s. Pokoj podle ní po Polákovi zůstaly dluhy a pokuty. Fléglová firmu poslala nakonec do insolvence. Soud ji sice zamítl, i tak je dnes o. p. s. Pokoj další mrtvá firma na Polákově životní dráze.

Sám Roman Polák procházel v letech 2015 až 2019 osobním bankrotem. Původně žádal o oddlužení s tím, že během pěti let uhradí 16 věřitelům z téměř pětimilionového osobního dluhu 30 procent. Platit sliboval z příjmů od své americké firmy Central Consultants Llc., která mu, jak sdělil soudu, vyplácí skoro 40 tisíc korun měsíčně. Jako další zaručený příjem zkoušel vykázat i 50tisícovou měsíční odměnu za služby pro umírající Pokoj.

Když se ukázalo, že jde o příjmy fiktivní, povolil soud Polákovi oddlužení na základě 25tisícové výplaty ve fabrice na stavební hmoty. Mezitím se soudu přihlásili věřitelé s nároky nikoliv 4,7 milionu korun, které přiznával Polák, nýbrž skoro 7,5 milionu: exekutoři, držitelé směnek, advokáti, sociálka, berňák, nezaplacené pokuty, banka, pojišťovny…

Polák však soudem určené splátky nehradil, oddlužení se překlopilo v konkurz, který byl nakonec zrušen pro nedostatek dlužníkova majetku. Věřitelé mohou jen bezmocně nadávat. Případně hlídat, jestli si pan Polák nepořídí auto, byt, obchodní podíl nebo nějaký další majetek, na který by se dala vyhlásit exekuce. Hlídá se to těžko a nejde to do nekonečna. „Po deseti letech dochází k promlčení dluhů,“ připomíná advokát Michal Žižlavský, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců.

Navzdory trápení s věřiteli rozjel Roman Polák předloni další byznys, tentokrát přes firmu BWS Trade Ltd. se sídlem v Londýně, která v Česku založila stejnojmenný odštěpný závod. Pokud by vás napadlo, že za výletem do Londýna je snaha zkomplikovat věřitelům přehled o Polákových aktivitách, je to samozřejmě omyl. „Firmu jsme zakládali v Anglii proto, že to mělo strategický význam vůči našim partnerům i kolegům. A chtěli jsme byznysu dělat víc,“ ujišťuje Polák.

V plánu měl tentokrát personální poradenství, export a import zboží a prodej přes internet. „Chtěli jsme dodávat různé výrobky do obchodů v České republice i v zahraničí a plánovali jsme také větší zaměření na gastro,“ upřesnil. Podle líčení bývalých zaměstnanců BWS Trade jednala třeba se slovenským výrobcem oříškového másla, který chtěl expandovat do Česka.

„Pan Polák tvrdil, že podobné produkty dokáže dostat do Billy nebo Makra, kde má známé. Vybíral od dodavatelů peníze na zalistování zboží nebo platby bokem, myslím ale, že žádné obchody nakonec stejně nedomluvil,“ říká jedna z bývalých Polákových spolupracovnic, která nechce v médiích zveřejnit jméno (redakce její totožnost zná).

Britské sídlo firmy každopádně dělalo na obchodní partnery dojem. „S BWS mne zkontaktovala známá, která žije v Británii. Říkala, že tam pan Polák podniká a že hledá někoho na velkou PR zakázku,“ říká Jaromír Pohan, majitel PR agentury Five Seasons. Polák si u něj objednal tvorbu textů pro chystaný webový portál. „Dělal jsem pro něj tři měsíce, než jsem pochopil, že mi nezaplatí ani korunu. Až později jsem zjistil, že nejsem sám,“ říká. Do insolvenčního řízení na BWS přihlásil pohledávku 90 tisíc. „Je to největší dluh, který mi klient udělal za 17 let existence mé agentury,“ dodává.

Eva Krausová, poblíž Londýna usazená Češka s manažerskou praxí, pro Poláka pracovala přímo v Británii. „Tvrdil, že poskytuje služby virtuálních asistentek a že u nás chce expandovat. Dělala jsem mu manažerku - pohovory s adeptkami, schůzky, posudky. Připadalo mi to jako senzační nápad. Polák vypadal velmi profesionálně, získal si mne i tím, že trošku hrál na city, vyprávěl, že má autistické dítě,“ líčí Krausová v telefonickém rozhovoru.

Pro Poláka pracovala několik týdnů, „často od šesti ráno do deseti večer“. Až pak jakýsi anonym z Česka paní Krausovou upozornil, že zaměstnavatel má doma potíže s dluhy. „Když jsme na něj udeřili, tvrdil, že to jsou všechno lži. Ale důvěra byla pryč a on mi do rána poslal výpověď, že se mnou nebyl spokojen. Nezaplatil mi asi 3,5 tisíce liber,“ uzavírá Krausová.

Jak se vůbec Polák dostal k nápadu na poskytování externích sekretářských služeb, když zakládal BWS kvůli obchodování? Inspirací se mu zřejmě stala firma Externí kancelář Pavlíny Kavkové, kterou si BWS sama najala jako dodavatele. „Polák mi říkal mi, že rozjíždí e-shop a potřebuje virtuální asistentku, takže jsme začali spolupracovat. Až dodatečně jsem zjistila, že v té době už byla BWS v insolvenci. Moje velká chyba, že jsem to nezkontrolovala včas. Zpočátku nám něco zaplatil, pak přestal. Stopla jsem spolupráci, když nám dlužil přes 30 tisíc,“ líčí Kavková. Tuší, že se k penězům nikdy nedostane.

Podle Jindřicha Schneidera, někdejšího manažera Polákovy padlé firmy Payback a dalšího z dlouhé řady věřitelů, uplatňuje Roman Polák propracovaný systém. „Je to vědomý podvodník,“ míní Schneider.

Pro Poláka dělal půl roku. Payback podle něj v té době chystal vývoz českého zboží do Číny. „Jednou jsem se trochu pohrabal ve firemních papírech a zjistil, že máme na Payback tři úvěry, asi 15 milionů korun. Ty peníze zmizely, vůbec nevím, co z nich firma měla.“ Schneider s dalšími zaměstnanci nakonec poslali Payback do konkurzu, protože jim neplatil mzdy.

Někteří věřitelé se kvůli Polákovi obraceli i na policii. „Sám jsem na něj dával trestní oznámení, ale nakonec to shodili ze stolu. Myslím, že nad Polákem někdo drží ochrannou ruku. A on se na policii vždycky rozpláče, že má děti, že má na sobě exekuce, žádný majetek…“ uzavírá Schneider.

Věřitelé se tak alespoň spojují do skupin na sociálních sítích a vyměňují si tu stížnosti a zkušenosti. Jen facebookové skupiny „Věřitelé Romana Poláka“ a „Roman Polák – dlužník“ mají desítky členů.

Sám Polák tvrdí, že s podnikáním skončil. „Další záměry nemám, stačilo mi to. Dluhy, které mám na sebe jako fyzickou osobu, se snažím splácet podle možností. Žádný velký majetek nemám a nevím, jestli se mi podaří někdy nějaký mít. Snažím se žít, věnovat se rodině. Musím si najít práci a splácet.“

Výši svých osobních dluhů teď prý „nechce rozpitvávat“. Z čeho chce splácet? „Byl jsem na pár pohovorech, mám pár nabídek. Budu asi dělat ve svém původním oboru, kterým je hotelnictví a cestovní ruch. A asi to bude nějaký byznys development,“ plánuje.