Článek
Velín čtvrtého reaktoru černobylské elektrárny. Právě v těchto místech Anatolij Djatlov s Akimovem, Toptunovem a dalšími spolupracovníky prováděli osudné noci 26. dubna 1986 bezpečnostní test s tragickým koncem.
Během probíhajícího testu byla odpojena turbína a pak uzavřen i přívod páry. Tímto krokem se zmenšil průtok chladicí vody a vzrostla její teplota i tlak. Kritickým se ukázalo rozhodnutí vytáhnout regulační grafitové tyče výš, než kolik povolovaly předpisy.
Na nekontrolovatelný růst výkonu reaktoru obsluha reagovala tím, že rozhodla tyče zasunout zpátky. Ale bylo pozdě. Mechanismus se kvůli zvýšené teplotě deformoval a zasunutí už se nezdařilo. Nahromaděná pára vedla k explozi, odhození víka reaktoru a jaderné havárii.
Na fotkách jsou současní zaměstnanci elektrárny, kteří se starají o chod všech funkčních zařízení v již odstavené elektrárně. Sedí ve velíně prvního reaktoru. Řídicí pulty, nábytek i oblečení jsou prakticky stejné jako tenkrát.
Valerij Chodymčuk byl první obětí havárie. Jeho tělo se beze stopy vypařilo ze zemského povrchu. „Jdu se podívat, co se děje,” řekl kolegovi Pavlu Akimovovi ve velíně. Byla to jeho poslední slova. Akimovovi i dalším pak svlékali oděvy i s kusy kůže.
Památník není veřejně přístupný, a tak o něj pečují zaměstnanci elektrárny. Jde mimochodem o místo, kde se člověk ocitne vůbec nejblíž reaktoru.
Víko tlakové nádoby reaktoru číslo 3 je identické s tím, které krylo reaktor č. 4. Každá kostička je pomyslnou zátkou, pod níž byly uloženy palivové články, regulační tyče a grafitové moderátory. V seriálu Černobyl je záběr, jak tyto „zátky” nadskakují jako papiňák. Víko o váze tisíc tun při výbuchu vylétlo a prorazilo strop.
Detailní pohled na víko reaktoru číslo 3, který vyráběl elektřinu až do prosince 2000. Odstaven byl na příkaz tehdejšího ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy.
Na každého, kdo sledoval seriál Černobyl, zde nutně padne úzkost. Operátoři, kteří chodili touto chodbou, nepřežili déle než tři dny po katastrofě.
Z ovládacího pultu zbyl jen skelet. Všechny prvky byly během dekontaminace vytrhány, odvezeny a zakopány.
Tohle nejsou voskové figuríny, ale současní zaměstnanci elektrárny ve velíně reaktoru číslo 3, který je téměř totožný se zdemolovaným velínem reaktoru č. 4.
Jako návštěvník zachovaného velínu si představujete moment, kdy saháte po telefonu a voláte o pomoc.
Pocit, že jste tuto fotku před chvílí viděli, není náhodný. Řídicí centra byla podobná jako vejce vejci. Jen tady už z pultů zbyly jen holé plechy.
Původní prostor velínu byl po havárii přepažený betonovou stěnou sarkofágu, který místnost rozpůlil.
V levém otvoru na ovládacím pultu se nacházel pověstný knoflík AZ5, který měl zajistit rychlé odstavení reaktoru okamžitým zasunutím všech regulačních tyčí do reaktoru a zabránit jaderné katastrofě.
Osudné noci bylo pro jeho použití pozdě. Zvýšená produkce tepla způsobila deformaci šachet regulačních tyčí, které se zasekly a nebyly schopné reakci zastavit.
Model reaktoru v turistickém centru ukazuje situaci po výbuchu. Víko i střecha reaktoru chybí. Na střeše se kromě trosek válejí úlomky grafitu z regulačních tyčí, které nic netušící hasiči odklízeli ručně a zaplatili za to svými životy. Vše překrývá první sarkofág, který reaktor přikryl ještě v roce 1986.
Nový plášť elektrárny, který přemostil netěsný sarkofág z roku 1986. V turistickém centru se dočtete, kolik která země přispěla na výstavbu nového krytu. Zdaleka nejvíc zaplatila Evropská unie a USA.
EU ze společného rozpočtu přispěla částkou 432 milionů eur, USA 340 milionů, ale jen samotné Německo částkou 106 milionů. Francie přidala 114 milionů, Rusko 74 milionů, Česko 2,6 milionu. Pod 109 metrů vysoký plášť by se pohodlně vešlo římské Koloseum.
Jeden z hotspotů, jak se říká místům se zvýšenou radiací. Z potrubí odkapává kontaminovaná voda.
Okno z chodby ve 28. patře. Výšku si uvědomíte až při pohledu ven. Celá jaderná elektrárna je postavená kolem reaktoru.
Kabina operátora, který obsluhoval výměnu palivových tyčí. Podlahu tvoří víko tlakové nádoby reaktoru.
Za místností s cirkulačními čerpadly se již nachází reaktor.
Monika Nedvědová z agentury Černobyl Zaraz, která zájemcům z Česka zprostředkovává exkurzi do ochranné zóny kolem elektrárny.
Milovníky steampunku by nadchla stěna s analogovými budíky.
Tohle z nich zbylo ve velíně čtvrtého reaktoru.
Počítačový sál. Počítače měly vyhodnocovat stav reaktoru a upozornit obsluhu na potenciální rizika.
Počítače podávaly výsledky výpočtů formou děrné pásky, která se četla dvěma způsoby, přičemž oba byly náchylné k chybám. Není vyloučené, že obsluha nevěnovala čtení plnou pozornost.
Zlatá ulička. Kilometr dlouhá chodba spojovala velíny všech čtyř reaktorů. Exploze ji zkrátila asi o sto metrů.
Po těchto kolejích se do elektrárny dopravovalo jaderné palivo.
Každý, kdo opouští rizikovou zónu, prochází měřením. Při otázce na účinnost měření se místní průvodce pousmál.
Cedule na dveřích vlevo varuje, že toalety jsou mimo provoz. Jak se říká, ďábel se skrývá v detailu.
