Mareš: Nenávistné komentáře píší lidé napříč společností, autory není těžké dohledat

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Případů z poslední doby je hned několik. Ve čtvrtek teplický soud uložil podmínku muži za nenávistné komentáře o plynových komorách pod fotkou prvňáčků. Nedávno také padla podmínka pro ženu, která schvalovala teroristický útok na mešity na Novém Zélandu. S nenávistnými komentáři na svém Facebooku má problém i hnutí SPD.

Jaký vzkaz podle vás vyslaly soudy v poslední době udělením podmíněných trestů za nenávistné statusy na Facebooku veřejnosti?

Myslím si, že počet těch případů a jejich medializace mohou vyslat signál, že kyberprostor není aréna, kde neplatí právo, ale je to prostor, kde jsou vymáhány i stávající platné české zákony, které takové jevy, jako je nenávist vůči osobám jiné barvy pleti, jiných národností nebo schvalování teroristů, zapovídají.

Očekáváte tedy, že teď lidé nebudou psát na sítě komentáře, aniž by se zamysleli nad tím, co vlastně píší?

Na někoho to může mít dopad a myslím si, že medializace tady těch případů může mít skutečně ten dopad, že si lidé budou dávat více pozor. Na straně druhé si nemyslím, že se tomu podaří zamezit úplně, protože některé ty komentáře jsou psány třeba pod vlivem alkoholu, nějakého momentálního rozrušení a ten člověk ne vždy uvažuje rozumně o tom, co tam napíše.

Jak je potom těžké dokázat, v jakém stavu a s jakým úmyslem to daný člověk psal? Když se vrátím k tomu případu muže, který napsal hanlivý status ohledně teplické školy, kam chodí převážně romské nebo muslimské děti, tak on byl nejdříve zproštěn viny, ale potom odvolací soud případ vrátil a teď tedy dostal podmínku.

Pokud se ptáte na to, jak je to těžké dokázat, tak samozřejmě záleží na tom, jaké orgány činné v trestním řízení shromáždí důkazy a co potom ty jednotlivé soudy uznají. A vzhledem k tomu, že to jsou případy, které jsou pro řadu soudců stále ještě relativně nové, tak se teprve řekl bych sjednocuje přístup justice k této problematice. Rozsudky v těch jednotlivých případech byly velmi různé v posledních dejme tomu třech, čtyřech letech, a řekl bych, že teď dochází i pod vlivem činnosti státního zastupitelství k sjednocování přístupu. Samozřejmě tomu napomáhají i rozsudky vyšších soudů. To znamená, že těmi se potom ty soudy okresní a obvodní řídí.

Obhájce muže potrestaného za komentář o plynových komorách tvrdil, že to byla slovní hříčka, černý humor, kterému on se sám zasmál. Kdy se to dá považovat za svobodu slova, za slovní hříčku a kdy už za urážku?

Myslím, že ta hranice se nedá tak úplně jednoznačně určit, i slovní hříčka nebo vtip může být ve svém důsledku urážlivý, takže to není něco, co by bylo úplně odděleno. Už v minulosti tady byli lidé trestaní za to, co označovali za humor. Nicméně myslím si, že ta hranice je v tom ztotožnění se pachatele s tím, že skutečně hodlá někoho zhanobit nebo hodlá podněcovat k nějaké nenávisti.

Přibývá podle vás, nebo ubývá takových komentářů na sociálních sítích? Jaká je vaše zkušenost?

To je velmi složitá otázka, protože samozřejmě nemám čas a nemám programy na to, abych monitoroval všechna vyjádření na sociálních sítích. Já se domnívám, že v poslední době čistě na základě takového mého osobního procházení různých diskuzí a monitoringu aspoň dílčího téhle problematiky, to oproti třeba letům 2015, 2016 mírně ubývá. Nicméně stále je takových komentářů spousta, ale je to čistě subjektivní dojem, který nevychází z analýzy nějakých pevných dat.

Lze nějak zobecnit, kteří lidé takové komentáře na sociální sítě píší?

Myslím si, že to právě nelze moc zobecňovat. Když se podíváme na různé případy z minula, ať se to týkalo třeba komentářů ke zpěváku Radku Bangovi nebo teď k obrázku těch malých dětí, i další případy, tak jsou to velmi rozdílní lidé, nejen věkově, jsou tam ženy, muži, jsou to lidé s různým vzděláním, takže si myslím, že to rozhodně nelze nějakým způsobem ujednotit. Nelze říci, že existuje jednotná kategorie pachatelů těchto trestných činů. Co bych si tak tipl, že tam u řady vzniklo, je určitá frustrace ze společenského i z osobního vývoje, nicméně to je zase spekulace, protože to není podloženo daty. Ale myslím si, že nelze říct, že existuje nějaký typický pachatel těchto trestných činů. Samozřejmě teď, když se bavíme o tom včerejším případu rozhodnutí v Teplicích, tam to bylo ještě specifické, že to bylo propojeno s propagací nacismu, ale rozhodně to není tak, že by každý takovýto pachatel musel být nějaký neonacista.

Jak náročné je dohledat pachatele, který vystupuje na sociálních sítích pod nějakou přezdívkou, nebo ten komentář smaže, popřípadě smaže celý svůj profil?

Tam samozřejmě záleží hlavně na spolupráci orgánů činných v trestním řízení s provozovatelem těch sociálních sítí. A v tomto směru i pod vlivem evropských norem a pod vlivem rozvíjející se spolupráce už třeba Facebook poměrně intenzivně spolupracuje, takže pak už to tak těžké není, tam je důležitá ta spolupráce toho provozovatele sociální sítě.

Jsou lidé, kteří píší nenávistné komentáře, schopni své činy realizovat i ve skutečném světě?

Na to se také nedá úplně jednoznačně odpovědět, protože k tomu nejsou přesné výzkumy. Zatím se nedá potvrdit, že by ten, kdo napíše něco urážlivého, nenávistného a násilného na internet, to musel provést i ve skutečnosti. Takové případy jsou, kdy se to propojilo, kdy třeba se takhle nenávistně na sítích projevoval i známý český terorista pan Jaromír Balda, který pak byl odsouzen za útok na železnice. Nicméně nedá se to zase zevšeobecnit, rozhodně ne každý, kdo něco takového napíše v tom režimu online, to pak udělá i offline. Takže přímá vazba se dá těžko určit, ale řada případů ze světa svědčí o tom, že lidé, kteří byli aktivní na sociálních sítích, projevovali se nenávistně, tak pak násilí spáchali. Nicméně je to pouze menšina těch, co se takto na sítích projevují. A najít tam nějaký přesný modus operandi, že když se někdo takto vyjádří, tak potom udělá násilný trestný čin i ve skutečnosti, to se zatím nepodařilo.

Problémy s nenávistnými komentáři má také hnutí SPD, a to kvůli komentářům pod videem, na němž je podle slov předsedy Tomio Okamury vyobrazená žena, která byla v Lisabonu přepadena skupinou migrantů. Podle portugalského serveru je ale na záběru zachyceno úplně něco jiného. Sám předseda SPD Tomio Okamura serveru iRozhlas k tomu řekl, že moderovat diskuzi pod příspěvky nelze a že on je zásadně proti podněcování násilí. Kdo by tedy za tyto příspěvky měl nést odpovědnost?

Pokud to je v diskuzi pod profilem někoho, kdo ten profil spravuje, tak si myslím, že on by po upozornění minimálně měl ty příspěvky mazat. Samozřejmě těžko se dá hned zjistit, že to tam někdo napsal, ale pokud tam takový příspěvek už existuje, tak si myslím, že by to měl člověk, co má ten profil, smazat. Samozřejmě znovu říkám, on se to musí dozvědět a musí to nějakým způsobem zvážit. A jinak samozřejmě za to také zodpovídá pak provozovatel, kdyby tam skutečně byly nějaké výrazné výzvy třeba k terorismu a k dalším věcem.

Facebook už pohrozil SPD, že zruší některé jejich stránky. Jak často se to děje? Je to podle vás cesta, jak s nenávistnými komentáři bojovat?

Napřed ta první část otázky, u těch vrcholných politiků se to zas tak často neděje, děje se to mnohem častěji třeba u některých skutečně extremistických organizací nebo profilů. Tam si myslím, že to Facebook dělá poměrně často, když to překročí určitou mez. A jestli to může mít ten účinek, že se lidé umírní, myslím si, že někteří ano, že pokud někomu je vícekrát smazán profil, tak pak už si dává pozor, aby pravidla Facebooku neporušoval.

Jaká je podle vás ta nejlepší cesta, jak nenávistné komentáře co nejvíce omezit, jak od toho lidi odradit?

Já si myslím, že ta cesta je spíš v tom prostředí mimo internet, a to budovat nějakou společnost, kde nebudou problémy, které pak generují nenávistné komentáře. To znamená, že se jednak sníží nenávist ve společnosti a společnost se bude vyvíjet pozitivním směrem. Ona je to fráze, ale to je ta nejlepší cesta, jak zamezit tomu, aby se projevovaly nenávistné komentáře, když lidé nebudou nenávistní. Ale to je samozřejmě ideální stav. V případě, že stále tady existuje určitá nespokojená části lidí, kteří se projevují nenávistně, tak pak jsou tam represivní zásahy nutné, pokud to právo vyžaduje a pokud mají sociální sítě a jejich provozovatelé určitá vnitřní pravidla. Tam je třeba také si uvědomit, že to jsou v podstatě soukromé subjekty, které si mohou stanovit vnitřní pravidla a které samozřejmě musí dodržovat také právo států, ve kterých působí.

Ve Velké Británii jsou případy lidí, kteří píší nenávistné komentáře, hodně medializované. Je to i podle vás způsob, jak lidem dát najevo, že tohle není beztrestné?

Ano, já jsem to říkal už na začátku, že medializace určitě přispívá k tomu, že se rozšiřuje právní povědomí o tom, že kyberprostor není volnou zónou z hlediska práva.