Maraton je pro tělo příliš: Museli jsme i transplantovat játra, říká Pirk

Pane profesore, vy máte na kontě dokonce 13 maratonů, vzpomenete si, kdy vám bylo nejhůř?

Ono 13 není tolik. Když budete mluvit s nějakým maratoncem, který jich má 50, 60, tak se tomu zasměje. Já musím říct, že vůbec nejhůř mi bylo po tom prvním maratonu. To jsem měl tak strašný průjem, že cholera je proti tomu zácpa.

Čím to bylo? Neodhadl jste síly?

Nevím, čím to bylo. Prý se to může stávat, mně už se to zaplať pánbůh nikdy potom nestalo. Ale jinak samozřejmě člověk je unavený. Já říkám, maraton se nedá vyprávět, ten se musí zažít.

Píchává vás při běhu někdy u srdce?

Ano. U srdce vás může píchat, může tlačit, ale nikdy to není od srdce. Je to tím, že máte překrvená játra, než se rozcvičíte pořádně, než chytíte druhý dech. A ta zvětšená překrvená játra tlačí na bránici a to vás píchá. Takže když někdo přijde a řekne mi „mě píchá u srdce“ a já řeknu „kde“ a on řekne „tady“, tak to nikdy není od srdce, ta bolest od srdce vypadá úplně jinak.

Proč tělo ty enzymy tedy vylučuje?

To je známka, že srdce bylo přetížené tou námahou.

Co se se srdcem při maratonu děje?

Jestliže máte v klidu minutový srdeční výdej kolem pěti, šesti litrů a pulsovou frekvenci máte řekněme 80, tak při tom maratonu máte tepovou frekvenci 130 až 160 čili mnohem větší. Minutový výdej máte místo šesti litrů třeba 20 litrů, takže to je velká námaha pro to srdce. A když námaha trvá příliš dlouho, tak to může vést k laboratorním známkám přetížení srdečního svalu.

Z té studie vyšlo, že maraton může poškodit jak srdce, tak i ledviny nebo játra. A až 80 procent běžců mělo nějaké trávicí problémy. Všechny tyhle potíže za čas zmizely, nebo některé z nich zůstaly natrvalo?

To zhoršení ledvinových funkcí je dané především tím, že ti lidé dostatečně nenahradili ztráty tekutin během běhu. Což já považuj u těch dlouhých běhů za velice důležité, aby se doplňovaly tekutiny a ionty. Rozhodně si nemyslím, že je potřeba používat různé ty gely a takovéhle věci, to může naopak vést i ke střevním potížím. A střevní potíže, ty mohou být způsobeny tím, že při maratonu dojde k tzv. redistribuci krve. To znamená, že krev především zásobuje srdeční sval a kosterní svaly, abyste mohl běžet, a neteče příliš do ledvin a do střev. To může vést k problémům s ledvinami a se zažíváním.

Nemůžete se právě dívat? Poslechněte si audio verzi rozhovoru.

Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) studoval závodníky před loňským pražským maratonem a vyšlo mu, že až 70 procent z těch závodníků takovým závoděním svému srdci příliš neprospívá. Můžete to nějak konkretizovat?

U 70 procent z těch zhruba 100 dobrovolníků, které jsme vyšetřovali, se objevily enzymy, které svědčí o nějakém přetížení nebo dočasném poškození srdečního svalu, a to v takovém stupni, který ve spojení s dalšími klinickými příznaky dělá diagnózu infarktu myokardu. Čili samo o sobě ta laboratoř neznamená, že ten člověk prodělal infarkt.

Ty enzymy se tam objevily tedy proto, že ten člověk uběhl 42 kilometrů?

A 195 metrů ještě k tomu.

A to je příliš pro lidské tělo?

Zdá se, že to je příliš. Že by to neměl dělat rozhodně každý den.

A ty jsou tedy krátkodobé, nebo mohou být i trvalé?

Většinou jsou krátkodobé, protože organismus má ohromnou schopnost regenerace. I když u nás po jiných závodech museli dva pacienti podstoupit transplantaci jater, protože si játra poškodili nezvratně.

Takže můžeme říct: Maratonem k dočasné nebo i trvalé invaliditě?

Ne, to bych takhle neřekl. Ale na maraton by měli chodit lidé dobře trénovaní a lidé, kteří jsou vyšetřeni. Se zástupci sportovních lékařů a s panem Carlem Capalbem (pořadatel Pražského mezinárodního maratonu, pozn. red.) jsme vážně uvažovali o tom, že bychom měli vyžadovat, aby ti lidé měli lékařské potvrzení. Při tom předzávodním vyšetření našli lidi, kteří měli třeba chlopňovou vadu a nevěděli o tom. Nebo lidi, kteří měli neléčený vysoký krevní tlak, protože vysoký krevní tlak je strašně nebezpečný, protože nebolí. Když si uděláte výron v kotníku, tak si kotník šetříte, protože vám oteče a bolí. Ale když máte vysoký krevní tlak, tak to vůbec nebolí a často to lidé zjistí, až když dostanou mozkovou příhodu.

Dokážete si představit, že by se skutečně zavedlo pravidlo, že kdo nebude mít potvrzení od lékaře, nesmí na start?

Já si myslím, že to tak bývalo dřív a bylo to správné. A myslím si, že by to tak mělo být. Já bych byl dokonce ještě přísnější. Já bych chtěl, aby ten, kdo poběží maraton, absolvoval předtím aspoň nějaký půlmaraton. Aby věděl, co takový dlouhý běh obnáší a jak se přitom chovat.

Těch máte také na kontě spoustu.

Těch mám, ani nevím kolik.

Co takoví ti sváteční běžci, kteří se třeba s někým vsadí nebo si dají předsevzetí nebo se prostě jen tak hecnou a řeknou si: Já chci prostě uběhnout maraton. A jdou na to, bez tréninku.

To je to nejhorší, co můžou udělat. A předtím bych chtěl opravdu lidi varovat.

Takových, co si to „lajsnou“ je hodně?

Jsou takoví, že se vsadí v hospodě, že uběhnou maraton. A to je úplně špatně, to je opravdu to nejhorší. Ale když si někdo vytkne za cíl, že se připraví třeba za rok na maraton, tak to je chvályhodné. Protože pokud se s někým poradí nebo si přečte, jak má takový trénink vypadat, tak si velice zlepší svoji zdravotní kondici. Běh je nejsvobodnější sport, nejméně náročný na finanční náklady, protože kromě dobrých bot nepotřebujete vůbec nic. Nepotřebujete žádnou halu, žádný bazén, žádný kurt ani žádného soupeře, můžete se jít sám proběhnout po lese. Takže opravdu tento sport doporučuji, i když maraton prostě není pro každého. Tak jako každý nemůžeme jezdit závody formule 1, tak nemůžeme každý běžet maraton.

Vy jste říkal, že nejnebezpečnější kromě těch skrytých vad, je u maratonu neodhadnout své síly a přepnout se. A také jste říkal, že se to stává hlavně mužům. Proč to tak je?

Já si myslím, že to je dané geneticky. Feministky teď nebudou moc rády za to, co říkám, ale geneticky je muž jiný a žena také jiná. Vy ženy jste geneticky takové ochránkyně krbu, vy dokážete rozlišovat věci důležité od nedůležitých, zatímco muž to dokáže až po prvním infarktu.

Takže ženy jsou opatrnější při tom běhu, byste řekl?

Ano. A muži jsou geneticky lovci. Muž je lovec, který vidí kořist, a nevidí doleva, doprava a řítí se za tou kořistí.

I některé ženy se řítí za dobrým časem, ne?

Ano, samozřejmě. Ale obecně ženy jsou geneticky opatrnější, protože vědí, že je na nich zachování rodu, teplo krbu. A dokážou dělat víc činností najednou, ony dokážou být výborné manažerky i výborné matky. Kdežto ten mužský vidí jako lovec, vidí ten jeden cíl a nevidí doleva, doprava.

Pojďme ke sportu obecněji, v poslední době se hodně mluví o případech nejčastěji fotbalistů, kteří nezvládli extrémní zátěž . Léčili se s problémy srdce nebo i na ně zemřeli. Třeba David Lischka. Profesionální sport je vždycky pro srdce pohroma?

Ne, není. Záleží na tom, v jakém věku. Pokud zemřou ti sportovci náhlou smrtí brzo, ve 20, 30 letech, tak to nejčastěji bývá nějaké vrozené onemocnění srdce, tzv. kardiomyopatie. To je takové onemocnění srdečního svalu, kdy sval prostě přestává fungovat. Oni jsou pak náchylní k arytmiím. Nebo tzv. arytmogenní dysplazie pravé komory, to se týká právě komory, která změní ty svaly v tuky. A je to velice náchylné k poruchám srdečního rytmu. U těch starších sportovců už to může být ischemická choroba srdeční, která je tzv. bezpříznaková. Znám několik lidí, o kterých se říkalo: Vždyť oni byli úplně zdraví a najednou byli mrtví. A na pitvě se ukázalo, že měli těžké poškození věnčitých tepen, protože ta ischemická choroba srdeční se může projevovat bolestí na prsou, ale může být úplně bezpříznaková.

Co takové ty běžné kancelářské krysy, které 5 dní v týdnu sedí u počítače a v pátek si pořádně naloží v posilovně. Jaký vliv to má na srdce?

Víte co, tak zaprvé, jak říkal pan profesor Kolář, do posilovny máte chodit za nějakým účelem. Chodit do posilovny jenom, že jdu posilovat, je špatně. Ta posilovna je součást přípravy na něco.

Pro spoustu lidí je posilování smysl života.

To je podle pana profesora Koláře, který tomu určitě rozumí, špatně. Posilovna má sloužit tomu, že se třeba chystáte na horolezecký výstup nebo na maraton.

Prostě příprava.

Prostě příprava na něco. Smyslem sportování je, abychom byli všichni zdraví. A že přitom vyroste olympijský medailista, to je třešnička na dortu. Sokolové razili, abychom sportovali všichni, protože člověk je pohybující se součást živé přírody. Takže bychom měli aspoň 3× týdně na tu tři čtvrtě hodinu, hodinu se jít proběhnout nebo ostře projít nebo si jít zaplavat. Čili nejen v sobotu, v neděli.

Když tohle budeme dělat, tak budeme mít zdravé srdce?

Víte třeba americká společnost veřejného zdraví říká, že i když začnete sportovat ve středním věku, prodloužíte si život o dva roky. Já si tím nejsem úplně jist. Protože délka života je daná geneticky. Vy si ho můžete nezdravým životním stylem zásadně zkrátit, pokud budete kouřit, budete se přejídat, nebudete se hýbat, tak si výrazně zkrátíte život. Ale pokud se budete hýbat a žít tedy přiměřeně, zdravě, tak si prodloužíte aktivní část toho života. V 70, v 75 letech si klidně půjdete zalyžovat, zaplavat. Zatímco ostatní budou sedět před televizí a budou sotva dýchat. Náš vývoj techniky předběhl vývoj rodu homo sapiens, který se ještě před 100 lety hodně hýbal, pracoval fyzicky, v současné době fyzická práce skoro zmizela. Ale my, náš organismus, je pořád ještě nastavený tak, že se má hýbat.