Máme rušit svatbu? Budou tábory a dovolené? Odpovědi Romana Prymuly

Vy jste nedávno řekl, že pokud bude na konci března méně než 8,5 tisíce nakažených, bude v dalších 10 dnech možné uvolňovat vyhlášená opatření. Je začátek dubna. Máme čekat v dalších 10 dnech uvolňování opatření?

K určitému uvolnění opatření dojde, protože nejde v žádné zemi držet takováto plošná opatření dlouhodobě, protože to má jiné obrovské dopady. Takže my musíme balancovat mezi tím, abychom řídili nárůst té epidemie v nějaké rozumné míře, abychom nepřetížili zdravotnictví. Ale na druhou stranu chceme, opravdu, některá ta plošná opatření nahradit těmi, která budou více cílená. Opravdu očekáváme, že po Velikonocích některá ta opatření budou zredukována.

Jak ten balanc tedy v následujících týdnech bude vypadat?

Ten balanc by měl vypadat tak, že budeme nahrazovat ta plošná opatření právě tím zmíněným projektem chytré karantény. Tady jde o to, abychom zvládli opravdu rychlé dotrasování těch konkrétních jednotlivých případů. To se nám doposud ne vždy daří, jelikož to zpoždění tady může být třeba 7, 8 dnů a v rámci toho projektu chceme, aby byl každý nějakým způsobem dotrasován asi do 3 dnů.

Jaké kroky teď musí tedy Češi splnit, aby se mohli vrátit zpátky k normálnímu životu?

Tak, já bych byl rád, aby se ta opatření dodržovala, protože máme signály, že ne všechno jde tak, jak by člověk chtěl. Na sociálních sítích se pořádají různé párty, lidé se scházejí a to riziko je opravdu velké. Myslím si, že to v tuto chvíli je zbytečné a opravdu, vydržme to do těch Velikonoc. Pak otevřeme, minimálně, řadu těch drobných provozoven a budeme se snažit ekonomicky vrátit do nějakého, nechci říct úplně normálu, ale do situace, kdy budou lidé moci pracovat. Kdy tady nebudou zavřeny provozovny, protože ekonomicky to je samozřejmě veliký problém a on to bude problém i psychologický.

Pan Mirek B. se ptá: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli v případě horší nákazy by byla Česká republika schopna uzavřít hlavní zdroje nákazy, tedy města, jako je Praha, Brno, Ostrava či Plzeň. Proč budete testovat Prahu a ne třeba Pelhřimovsko? Jakých výsledků bychom dosáhli při 100% karanténě?“

My nechceme opravdu karantenizovat nějaká velká města, jako je Praha a podobně, protože Česká republika není Čína a pokud my zavřeme takto velkou aglomeraci, tak ekonomicky ten stát nebude vůbec fungovat. My nejsme schopni ze zbytku území uživit republiku tak, že bychom zavřeli všechny velké aglomerace. To znamená, že musíme používat jiná opatření.

A to, co tady bylo prezentováno jako 100% karanténa, tak my jsme samozřejmě uvažovali o tom, že bychom to udělali v mnohem kratším režimu, že bychom třeba zavřeli, v podstatě zmrazili život v zemi na 14 dnů. Kdy by se nedělo vůbec nic, ale ono to bezezbytku není možné. A stejně by se sem z venku ten virus dostal a pak bychom se dostali do identické situace. Takže ta úplně striktní opatření jde dělat v nějakém prostoru, ale nejde je dělat v otevřené Evropě.

Přece jenom, možná zbytek republiky by si oddychl, kdyby Praha zůstala zavřená a nemohli bychom nikam. Není to tak?

To je možné, protože ta averze vůči lidem, kteří vyjíždějí do přírody, je obrovská. My se to snažíme tlumit tak, že ti lidé by měli mít nárok samozřejmě na to, aby se dostali na čerstvý vzduch. Ono, být zavřený v panelákovém bytě není nic příjemného, ale rozhodně by se neměli potkávat s místním obyvatelstvem. A neměli by tam chodit třeba na nákup, protože to je nežádoucí, aby tam nezavlekli to onemocnění.

Otázka z Facebooku. Ptá se Šárka Mariánková: „Proč neotevřete malé obchody pod podmínkou vstupu po jednom, stejně jako to funguje u malých obchodů s pečivem a potravinami?“

Určitě po Velikonocích k tomu dojde. Je to jedno z opatření, které chceme odbourat. V tuhle chvíli se snažíme ještě udržet menší pohyb na veřejnosti, abychom se v té křivce udrželi tam, kde chceme být. A po Velikonocích k tomuto nepochybně dojde.

A jak to bude s těmi obchody, podle jakých kritériích je zvolíte, bude to tam podle plochy nebo počtu zaměstnanců?

Bude se to postupně odvolávat. Takže. Takovéto obchody nepochybně budou otevřeny poměrně brzo. A ta kritéria, která tady byla zmíněna, bude tedy určitý počet osob, které budou moci být vevnitř, aby tam nedocházelo k nakupení. My jsme poměrně ukáznění s těmi rouškami, takže tím můžeme být trochu benevolentnější než některé jiné země, kde ty roušky dodržovány nejsou.

Vzkaz Světové zdravotnické organizace je: Naše rada. Nedoporučujeme nošení roušek, pokud člověk není sám nakažený. V Česku je nošení roušek povinné. Kdo má tedy pravdu?

Se Světovou zdravotnickou organizací jsme si to lehce vyříkali. My jsme měli dnes telemost. Ukazuje se, že ve Spojených státech vyšel článek, který podpořil tu naši aktivitu a není vyloučeno, že Spojené státy také zavedou nošení roušek. My jsme k tomu přistupovali s tou logikou, že jsme si nejprve mysleli, že budeme mít dostatek jednorázových roušek, to se ukázalo jako iluzorní. A já bych chtěl poděkovat, opravdu, všem, že se toho zhostili tak, že jsme přešli na tyto plátěné roušky, což původně nebylo uvažováno, ale opravdu se to zdařilo a ten princip toho je, že nechráníme sami sebe před tím, že se nenakazíme, ale chráníme své okolí, takže když zakašleme, když budeme vylučovat ten virus, tak on se minimálně z 80 %, zachytí na té roušce. A když budeme mít ty roušky všichni, tak v tom zevním prostoru ten aerosol bude minimalizován. A vidíme i v těch opatřeních, že to určitou roli hraje.

Na jednu stranu, vy jste řekli: „Používejte povinně všichni roušky!“ Na druhou stranu, stát nedokázal roušky, ať už veřejnosti nebo aspoň v těch prvních okamžicích, i zdravotníkům vůbec zajistit. Neměl v ten moment ten pokyn být trochu aspoň jiný? Připravte se na to, že ty roušky budete potřebovat?

Ne. Představme si, že celý ten proces se velmi prudce vyvíjí, že jste exponováni potřebám, které je nutné realizovat, máte na to minimum času a v řadě těch opatření se udělaly chyby, to nikdo nezastírá. Řada těch opatření byla korigována, řada lidí si musela tu roušku vyrobit sama. Myslím si ale, že to plní svůj účel. A já za to děkuju. My jsme, samozřejmě, mohli čekat, až sem navozíme ten materiál. Dnes jsme ale jedna ze zemí, která je možná nejlépe vybavena, byť tady stále jsou nedostatky, v různých zařízeních, ale přesto toho materiálu máme poměrně hodně.

Na druhou stranu se také opravovalo vyjádření ohledně respirátorů. Teď přes respirátor lidé musí nově nosit roušky. Proč tahle informace přišla až se zpožděním?

Ono se nepočítalo, že respirátory budou lidé nosit na ulicích. A já to těm lidem nezazlívám, oni si je nakoupili ti, kteří byli prozíraví, ještě dříve, než celá tato kampaň započala. A některé respirátory zmizely z toho systému, kde měly sloužit pracovníkům.

Takže veřejnosti byste doporučil vyloženě jenom roušky? Na běžné nošení?

Ano, pokud někdo má problémy třeba se svým zdravotním stavem a teď nenarážím na pozitivu COVID, ale pokud má nějaký defekt imunity, tak je logické, že tito lidé musí být chráněni i proti jiným aspektům, které se pohybují v tom okolním prostředí. Takže ti by měli respirátor nosit. Ale pokud chtějí pečovat i o ty druhé, tak přes něj by tu roušku měli mít. Druhá věc je, že můžeme používat respirátor, který nemá výdechový ventil a tam to je bez problémů.

Divácký dotaz od pana Miloše Sysla: „Řidič v autě mít roušku nemusí, pokud jede sám. Manželé v autě naopak roušku mít musí, přitom spolu jinak tráví 24 hodin denně, bez roušky. Není toto nařízení pana ministra Vojtěcha hloupé?“

Já nevidím úplně důvod k tomu, aby v autě lidé museli mít roušku, pokud to je jejich osobní vozidlo a jezdí tím sami. Horší věc je, když to auto někomu půjčují, který není z té rodiny, tak tam to samozřejmě má velký význam, protože tam se ten aerosol může šířit, dostane se na povrchy. Takže v autě asi opravdu není nutné, když jede nějaký manželský pár, který je pořád spolu, aby měl roušku.

V Česku je nakažených více než 4 100 lidí. Několik desítek laboratoří v Česku provedlo přes 65 tisíc testů a trend je jasný. Čím více se testuje, tím více pozitivních nálezů se objevuje. Ve velkém se testuje necelé poslední dva týdny. Když vidíme počet nárůstu testů a s tím i rostoucí počet nakažených lidí, tak není to vlastně jenom o tom, že se nedostatečně testuje, proto se zdá, že těch nakažených nepřibývá?

Samozřejmě, je tam vazba, pokud uděláme více testů, tak to číslo stoupá, na druhou stranu, když klesá to relativní číslo, kolik je vlastně pozitivních v těch testech, tak to znamená, že ta epidemie se dostává určitým způsobem pod kontrolu a je třeba říci, že v žádné zemi to číslo, které se vykazuje a které vidíte v těch tabulkách, nereprezentuje aktuální situaci v tom daném státě, ale je to jakýsi relativní ukazatel.

A co více, a to mě trochu děsí na těch světových statistikách, dneska řada těch velkých zemí prostě netestuje vůbec. Nebo testují až případy, které leží v nemocnici. My stále testujeme poměrně intenzivně a máme tak poměrně velký přehled, jak se ta situace mění v čase.

Pane profesore, uvádí se počty provedených testů, včetně opakovaných, nebo počty testovaných lidí, co v tom čísle je?

To jsou testy, včetně těch opakovaných, takže nejsou tam zahrnuty rychlotesty. Ty jsou zvlášť, ty tam nepočítáme do toho. Ale jsou tam lidé, kteří třeba opakovaně testováni byli, teď nemyslím, že by to byla záležitost nějakých preventivních testů, ale jsou to lidé, kteří jsou hospitalizováni a tam se opakuje test, aby mohli být propuštěni a v některých případech se to opakuje opravdu několikrát, protože ta pozitivita tam stále přetrvává.

Kolik tedy reálně lidí bylo otestováno v Česku, když je 61 tisíc testů?

Já tady nemám data, kolik bylo unikátních rodných čísel, ale odhaduju to na nějakých 45 tisíc.

Dotaz od paní Ficlové: „Dobrý den, zajímá mě, jestli ti, co virus nevědomky přechodili, díky mírným potížím nebo kvůli mírným potížím, jsou ještě nosiči viru?“

Mohou bohužel být. Ukazuje se, že řada osob ten virus vylučuje poměrně dlouho a když se podíváte, jaká byla situace ještě před několika málo dny, tak my jsme měli velmi nízké číslo osob, které se vyléčily. Až teď v těch posledních 4 dnech to číslo nastoupalo na těch asi 65. A to je známka toho, že ti lidé ten virus skutečně dlouho vylučují a my je máme v nemocnici, nemají žádné příznaky a čeká se na to opakované testování, než budou negativní. Takže to riziko, že tito lidé virus vylučují, tady je. Na druhou stranu není úplně jasné, jestli tito lidé jsou nebezpeční, protože ten virus vylučují už někdy v podobě, která úplně infekční není. Jsou známky toho, třeba, že vylučují různé kopie toho viru, které už jsou nefunkční a tedy jsou to jakési stavební trosky toho viru, který je v podstatě mrtvý. Takže o tom se vedou různé spekulace.

Mnohem horší je to na začátku, protože ten virus v podstatě je schopen vyvolat nákazu už nějakých 2,5 dne předtím, než se objeví naše klinické příznaky. Asi 15 hodin předtím, kdy jsme ještě úplně uzdraví, už jsme nejinfekčnější a pak to jde dolů, tedy předtím ta doba je mnohem nebezpečnější než potom.

Zatím jako největší favorit na léčbu se jeví Remdesivir, který dostával v Česku jeden z pacientů. Možných léků je ale víc. Je to ten nejlepší kandidát?

Remdesivir je určitě velký kandidát. Na druhou stranu, když jsme byli informováni o tom, že probíhá velká studie v Číně a ve Spojených státech, tak tam bylo řečeno, že pokud se během té studie prokáže, že v léčbě jedním z těch preparátů bude výjimečně velký rozdíl. Lidé budou doléčeni tím preparátem, který má lepší výsledky. To se nestalo. To je pro mě signál, že ten preparát sice bude mít nějakou účinnost, ale určitě nebude taková, že bychom si řekli: 90 % osob, kteří tento preparát dostanou, se vyléčí. Takže je to určitě v tuto chvíli velmi slibná možnost, ale asi nebude pro toto onemocnění spasující.

A která je ta nejlepší možnost, kterou budeme moct používat?

Zatím se tady nejeví preparát, který by byl úplně excelentní, v tomto slova smyslu. Favipiravir je preparát, který, já si myslím, že je opravdu velmi dobrý. Nicméně není na ty těžké průběhy, ale pro ty lehké a střední průběhy to je určitě preparát, který v tuto chvíli je nejlepší. Ty ostatní kombinace zatím nemají takové výsledky, že bychom v ně mohli vkládat nějaké naděje. Teď se připravuje celá řada dalších preparátů, uvažuje se i o megadávkách vitamínu C, v lipozomální podobě. Uvažuje se o transfuzích rekonvalescenční krve, což se většinou stávalo v době různých epidemií, kdy už jsme byli zoufalí a nevěděli jsme co.

Svět intenzivně hledá preparát. A už tady jsou i specifické preparáty, které by měly být proti koronaviru, ale zatím ty studie neukazují nějaký super úspěch, který by znamenal zástavu toho onemocnění.

Pojďme na dotaz, který nám přišel na Facebooku. Jiří a Šárka Pazderovi se ptají: „Dobrý den. Je v nejbližší době možné koordinovat kroky s více zeměmi v Evropě, například využít chytrou karanténu, aby uzavírání hranic bylo zrušeno a uzavíraly se pouze lokální oblasti s výskytem COVID-19?“

Tak, určitě to je možnost, která je zajímavá. Bohužel, na té evropské úrovni je každý dostatečně chytrý a když se podíváme na ta zdravotnická opatření, tak ta jsou v podstatě v gesci každé té dané země. Myslím si, že by bylo rozumnější, kdyby se státy dohodly a opravdu udělaly univerzální opatření v celé Evropě, byť by v jedné zemi byla méně přísná, než zavedla ta země, v jiné by byla více přísná, ale mělo by to nějaký řád a smysl. Ty země k tomu postupně budou tlačeny, protože ono nejde zavřít celý svět na rok, protože bychom vyhlásili bankrot celé zeměkoule.

Svět zavřít nemůžeme, ale vy jste před časem řekl, že hranice možná zavřeny budou, alespoň ty české, třeba i dva roky. Stojíte si stále za tím?

Já jsem za to byl opakovaně napadán, že to je výrok politický. Byl to můj soukromý názor. A já tady nereprezentuji politické názory. Já tady reprezentuji názory epidemiologické. Já nevím, co bude za ty dva roky, ale myslím si, že tyto prázdniny, opravdu, budou omezeny. Když vidíme ty případy v okolí, ale i naši republiku, tak myslím si, že než tu křivku vrátíme zpátky, tak to bude skutečně do prázdnin trvat a bude těžké jezdit do okolních zemí, kde ta situace může být horší. Vidíme Itálii, které se podařilo ten nárůst v podstatě už zastabilizovat, ale neznamená to, že by tu epidemii vyřešili.

Pan Vojtěch Šplinar se ptá: „Dobrý den. Můj dotaz na pana Prymulu je, zda se zvažuje jakákoliv možnost podat žádost na jednorázové vycestování do zahraničí, případně vstup člena Evropské unie na území České republiky v době pandemie, například za podmínek testování na vlastní náklady?“

Tady ještě určité možnosti jsou, ty hranice nejsou úplně hermeticky uzavřené, takže se řeší problematika třeba kritické infrastruktury, kdy lidé servisují některá unikátní zařízení a jsou tady různé výjimky. A ta situace se bude nepochybně vyvíjet. My teď máme opatření takové, že už nejsou země rizikové, protože za rizikové země v podstatě bereme okolní svět. Zatím jsou určité výjimky, právě v oblasti pendlerů, byť to ne každý občan této republiky vítá.

John Birch se ptá: „Dobrý den, je reálné, že se bude moci v červenci vycestovat do zahraničí? Třeba Řecko, Tunis nebo Egypt?“

Já jsem říkal, že já osobně si to úplně nemyslím. Ale ta situace se může změnit, ale když vidíme evropskou situaci, tak tam to bude složité. Mohou být nějaké ostrovy nebo země mimo Evropu, kam to půjde, ale je třeba si říci, že oni se asi budou bytostně chránit, aby se tak nestalo, protože třeba Mauricius měl velmi tvrdá opatření vůči cizincům, kteří tam jezdili na dovolenou. Kdo měl záznam v pase, že byl v jiné zemi, která byla rizikovější, tak toho tam nepustili. A přesto ten Mauricius je dneska prakticky paralyzován, protože se tam to onemocnění také dostalo.

Praktický dotaz: „Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, jak to bude se svatbami? Termín máme v červnu a zálohy zaplacené. Máme rušit? Nebo čekat?“ Ptá se skrz Facebook slečna Blanka Viedergotová.

Tak, u těch svateb v červnu si myslím, že je jakási šance. Byť to nebudou svatby o 100 lidech, ale v nějaké minimalizované podobě, si myslím, že už to bude možné.

Zatím máme 2 lidi, tak ty stačí.

Tak, potřebujete ještě svědky. A já už jsem řešil pár takových situací. Myslím si, že se zvedneme na nějaký počet, třeba 10 osob. To si myslím, že by v červnu možné bylo.

Dal byste šanci i letním festivalům, letním táborům? Na to se ptá spoustu diváků.

Festivalům asi šanci nedáme, ale letním táborům, si myslím, že ano. Protože my potřebujeme také odbřemenit ty rodiče. Ono to asi není nic příjemného, pokud mají malé děti a jsou s nimi pořád doma, takže tady jakási míra volnosti nastane.

Otázka, která se nám také často opakovala a my ji tady přečteme od Melanie Gabauer: „Dobrý den, moje otázka zní: Kdy porodnice zase pustí otce k porodu?“

Tak, je pro mě až zvláštní, že tato otázka je enormně akcentována. Já musím říci, že k této oblasti jsem zachytil snad nejvíce připomínek vůbec, ze všech opatření, které tady byly. My jsme to konzultovali s odbornou společností, která se vyjádřila proti tomu uvolnění. Na druhou stranu, já chápu argumenty odpůrců v tom, že v podstatě ti lidé jsou většinově spolu, takže, když tam je matka, tak vlastně její potenciální mikrobiální flóra je podobná jako u toho otce. A v tuto chvíli je to tak, že ten otec tam smí přijít těsně po porodu, protože smí navštívit, jakoby, malé dítě, ale nemá být u toho vlastního porodu. Je to opatření, které po těch Velikonocích bude také zvažováno k rozvolnění.