Článek
Poslanci budou hlasovat o nedůvěře kabinetu Andreje Babiše (ANO). Většina 101 hlasů pro svržení není předem domluvena, přitom nejde úplně vyloučit, že se najde.
Zároveň žádný z představitelů poslaneckých klubů nemluví veřejně o tom, že Babiš bude po případné porážce nahrazen. Nikdo neplánuje další kroky.
Zkušenost učí, že se v takové nestabilní situaci mohou dočkat nepříjemného překvapení všichni účastníci. Před dvanácti lety byl takovým překvapením pád vlády Mirka Topolánka (ODS).
24. března 2009 v Polanecké sněmovně. Paroubek nečekaně uspěl při vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě.
Tenkrát – 24. března 2009 – se chvíli před sedmou večer rozrazily dveře hlavního sálu Sněmovny a poslanci vyrazili ven od ukončeného hlasování. Jako jeden z prvních předseda opozice Jiří Paroubek (ČSSD), který páté hlasování o nedůvěře konečně vyhrál.
S brunátným obličejem však jen proběhl okolo čekajících novinářů. Na otázku „co teď bude“ odvětil jeden z jeho spolupracovníků podle pravdy: „To teď nikdo neví.“
Na bonmoty v té chvíli zapomněl i ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL). „Copak nevidíte, že je všechno v háji?“ odrazil všechny otázky.
Jedním z mála sdílných poslanců byl občanský demokrat Vlastimil Tlustý, který se s kolegou Janem Schwippelem postavil proti své straně. „Co mohli čekat, když chtěli zničit každého, kdo se jim nelíbil?“ narážel na svůj ostrý spor s ministrem vnitra Ivanem Langerem.
Před hlasováním v březnu 2009 málokdo počítal s tím, že Paroubek sežene víc než obvyklých 97 poslanců ze svého klubu a od komunistů.
Vedle dvou zmíněných poslanců z ODS však další dva hlasy dodaly poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová, které odešly z vládní Strany zelených a čtrnáct dnů před hlasováním o nedůvěře založily s podporou Jaromíra Soukupa vlastní Demokratickou stranu zelených.
Přechod dvou poslanců ODS na stranu opozice připravil Tlustého patron, prezident Václav Klaus, který čtyři dny před osudnou schůzí Sněmovny navštívil sjezd ČSSD a potřásl si rukou s Paroubkem.
Před třetím hlasováním o nedůvěře vládě Andreje Babiše se události ubírají stejným směrem.
Šest opozičních stran (ODS, Piráti, SPD, lidovci, TOP 09 a STAN) má ve Sněmovně k dispozici 87 hlasů. Komunisti, kteří zrušili svou toleranci vládě a tím hlasování o nedůvěře vyvolali, mohou dodat potřebných patnáct, jak ostatně doporučuje jejich předseda Vojtěch Filip.
Zatím se však nerozhodli a mohou celý poprask ukončit tím, že při hlasování odejdou ze Sněmovny.
Třetí možností je volné hlasování komunistického klubu, při kterém se jedni poslanci podle zákulisních dohod přidají k vládnímu tandemu ANO–ČSSD, druzí se ho pokusí zbavit moci. Tím nabídne KSČM šanci šesti poslancům v čele se zakladatelem Trikolóry Václavem Klausem ml., anebo lídrem populistického uskupení Volný blok Lubomírem Volným.
Pokud komunisté nebudou jednotní, mohou právě oni sehrát roli jazýčku na vahách, kterou měla svého času Demokratická strana zelených. Historie z března 2009 navíc učí, že při hře na ostří nože nemohou vládní strany stoprocentně spoléhat ani na své vlastní poslance.
Svržením vlády otevřou komunisté podle svého předsedy prostor prezidentu Zemanovi, aby vládu obnovil v lepší sestavě.
Zeman dosud slibuje, že Babiše podrží i po prohraném hlasování a nechá ho s novou vládou řídit Česko do voleb.
Klaus před dvanácti lety zvolil rozdílnou strategii. S Topolánkem a Paroubkem domluvil, ať podpoří úřednickou vládu Jana Fischera. Pro oba to znamenalo poslední dějství jejich politické kariéry.
