Článek
V rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětlil Martin Malík dopodrobna celou chystanou transakci spojenou s areálem Strahova. A to včetně její historie i předsedova pohledu na budoucnost. Vize výstavby Národního stadionu se zjevně ještě nevzdal. A spojuje ji logicky s jedním z pražských „S“. Stěhování Slavie z Edenu je přitom nepravděpodobné. To Spartě její stadion na Letné stárne…
Pane předsedo, fotbalová asociace si nyní bude půjčovat 200, možná až 250 milionů korun. Vysvětlete proč…
Celou tu věc už jsme v minulosti komunikovali několikrát, není to žádný blesk z čistého nebe. Potřebujeme naplnit některé své závazky tak, abychom odblokovali možnost volně nakládat se Stadionem Evžena Rošického. Jsou to věci, které mají své historické kořeny.
A proč se vše řeší právě teď, takhle narychlo?
Pracujeme na tom dlouhodobě, přes tři roky. Nyní nastává čerpání hlavně z toho důvodu, že se konečně podařilo dotáhnout smluvní dokumentaci s Českou unií sportu a Českým atletickým svazem. A zároveň musíme pospíchat, protože může dojít také k propadnutí částky 30 milionů na depozitu ve prospěch ČAS, tedy pokud nebude celá věc řádně dotažená. Jednotlivé etapy té operace se podmiňují, navazují na sebe a potřebujeme na ně těch zhruba 200 milionů korun, které si chceme půjčit.
Pojďme to začít rozplétat pomalu a od nějakého konce. Třeba od úterního hlasování výkonného výboru. Tak co jste teď vlastně schválili?
Jen jsme poupravili věc prohlasovanou už v minulosti. Původní záměr úvěru byl schválen už 30. ledna 2018. Po připomínkách České unie sportu a atletického svazu se o té věci ve výkonném výboru FAČR znovu hlasovalo 2. června loňského roku. Tehdy jsme si schválili, že budeme jednat o úvěru do výše 205 milionů korun se splatností za 24 měsíců.
A před týdnem jste tedy celou věc aktualizovali, proč?
Odhlasovali jsme ve výkonném výboru navýšení možného úvěrového rámce až na 250 milionů korun. A hlavně jsme ustoupili od varianty splatnosti do dvou let. Ať už totiž bude po valné hromadě řídit český fotbal kdokoliv, bude platit, že splatnost toho úvěru do 24 měsíců by byla naprosto šibeničním termínem, a to pro každého. Za tu dobu je prakticky nemožné nalezení smysluplného využití Rošického stadionu, aby někdo dokázal úvěr splatit řádně v termínu. To by nešlo zvládnout, doba splácení se musí výrazně prodloužit. Finanční ředitel Libor Kabelka mluvil o 4 letech, já to vidím hluboko za úrovní 5 let.
Na co přesně je zapotřebí těch 200 milionů korun, případně ještě větší sumy?
Tu záležitost jsme zdědili z minulosti po mém předchůdci, předsedovi Miroslavu Peltovi. V jistou dobu se zdálo, že by projekt stavby Národního stadionu na Strahově mohl mít politickou podporu. Ta pak vyhasla, nicméně to už začaly transakce, které původně směřovaly k přestavbě Stadionu Evžena Rošického tak, aby se na něm mohlo hrát Euro 2020.
To se spustilo už někdy v roce 2013, že?
Rozjelo se to za předsedy Pelty, kdy začaly velké přesuny majetku mezi FAČR, ČUS a magistrátem. Směřovaly k tomu, aby se Rošického stadion dostal do majetku fotbalové asociace. To se sice stalo, ale na tuto nemovitost stále zůstaly vázané jisté podmínky, které ještě musíme naplnit, abychom se stadionem mohli opravdu volně nakládat.
Jaké podmínky?
Vyplývají z usnesení 34. valné hromady České unie sportu. Po ní jsme uzavřeli dohody s ČUS a atletickým svazem o majetkových vyrovnáních.
A dokud ty podmínky ČUS a atletů nesplníte, mají právní páky na to, aby dalšímu nakládání se Stadionem Evžena Rošického bránili.
Přesně tak. Už v minulosti, za mého předchůdce, to fotbalovou asociaci stálo nemalé náklady, za mojí předsednické éry to pak pokračovalo, když jsme se za tyhle majetkové přesuny nejprve vyrovnali s pražským magistrátem. Sice tam byl původně domluven splátkový kalendář, ale po zatčení Miroslava Pelty v roce 2017 se jedna splátka prošvihla. A magistrát svou pohledávku Fotbalové asociaci ČR okamžitě zesplatnil. Museli jsme mu poukázat 76 milionů korun. Půjčili jsme si na to od UEFA, už jsme jí to dokázali i vrátit.
Ale teď potřebujete ještě dalších 200 milionů korun. Na co přesně tedy?
Po magistrátu musíme podobným způsobem vyplatit pohledávku České unie sportu. Ta je ve výši 119 milionů korun. Atletickému svazu jsme se zavázali poskytnou pozemek pro stavbu jejich nového sídla. Máme ho připravený, ale pro případ, že by něco selhalo, ručíme částkou 30 milionů korun, kterou je třeba také uložit do depozitu. A něco podobného je tam ještě smluveno s Českou unií sportu.
Konkrétně?
Zavázali jsme se poskytnout pozemek pro nové sídlo sportovních svazů. Aby mohlo vzniknout, musíme nejprve nějaké budovy vybourat. Opět pro případ, že se to nezdaří, musíme složit na depozit 40 milionů korun. Aby tam měl ČUS prostředky, za které by si to mohl případně vybourat sám.
Když všechno proběhne bez problémů, měly by se ale ty peníze uložené do depozitu vracet, ne?
Ano, ale teď je potřebujeme. A potřebujeme i těch 119 milionů korun jako splacení úvěru pro ČUS. Tím se celá ta transakce musí rozjet, ty věci jsou na sebe navzájem navázané.
Ještě jednou: Proč nejde tohle celé posunout o tři měsíce, aby si o věci mohl rozhodnout nový výkonný výbor?
Protože už tam běží určité lhůty. Ty vyprší za několik týdnů. A když se to celé nespustí, může propadnout těch 30 milionů korun v depozitu pro atlety.
Celou věc řešíte už tři roky, proč se to celé sešlo takhle 3 měsíce před koncem vašeho mandátu?
Konečně se teď podařilo dotáhnout smluvní dokumentaci s Českou unií sportu a atletickým svazem. Mysleli jsme si, že to celé půjde vyřídit dříve, bohužel, mimo jiné legislativní rada ČUS to celé několikrát připomínkovala, věci se protáhly. Vždycky se objevil nějaký nový zádrhel či protinávrh.
A teď k těm částkám. Je tam tedy 119 milionů korun, coby pohledávka ČUS. A k tomu depozity 30 a 40 milionů korun. To mi dohromady dává 189 milionů korun. Takže proč původní předpoklad úvěru 205 milionů? A proč aktuální navýšení na 250 milionů korun?
Do 205 milionů tam zbývají nějaké drobnosti, které teď nemám v hlavě, ale dají se snadno dohledat. Na maximální možnou výši 250 milionů jsme nyní navyšovali případný rámec úvěru, pro případ, kdyby ze stran všech zainteresovaných subjektů došlo k jakékoliv změně. To už se nám stalo. ČUS navyšoval ten svůj požadavek na depozit z původních 30 na současných 40 milionů korun. Nikde ale není psáno, že bychom si opravdu půjčili celých 250 milionů.
Snahu odblokovat možnost nakládat nějak se Stadionem Evžena Rošického jste dlouho spojoval s myšlenkou prodeje této nemovitosti. Držel byste se jí, kdybyste zůstal předsedou FAČR?
Určitě ne, tu původní myšlenku prodeje jsme opustili. Mým prioritním cílem by bylo, aby na místě Stadionu Evžena Rošického zůstalo zachováno sportoviště. V ideálním případě nový Národní stadion. Koresponduje to ostatně s územním plánem i s tím, jak na věc nahlíží magistrát a Praha 6. Otázkou samozřejmě zůstává, jak ten záměr naplnit.
V jakém stavu teď stadion je?
V dezolátním, havarijním. Pokud bychom tam chtěli něco pořádat, tak statik pustí lidi leda na jednu tribunu na náspu. Na zbytek musíme zapomenout. Stojí nás 10 milionů ročně udržovat stadion alespoň v takovém stavu, aby se nestalo neštěstí, kdyby tam nedejbože někdo vlezl a něco mu třeba spadlo na hlavu.
Teď FAČR shání peníze, aby se stadionem vůbec mohla nějak nakládat. Pokud ho nechce prodat, musel by se začít stavět stadion nový, za miliardy. Kde má podle vás FAČR vzít peníze na splácení úvěru?
Buď najde nějaké smysluplné využití stadionu, nebo bude úvěr saturovat z vlastních zdrojů. Varianta prodeje stadionu samozřejmě zůstává ve hře, i když já doufám, že až jako ta poslední.
Kdo by měl stadion rekonstruovat? Kde se na to najdou miliardy?
Na to samozřejmě potřebujete partnera. Ale to už hrubě předbíháme. Nejdřív potřebujete mít vyřešené to území. Pokud nejste schopen s majetkem volně nakládat, je obtížné navázat s kýmkoli nějaké smysluplné jednání o dalších krocích. Proto FAČR nutně potřebuje ten majetek uvolnit.
Zeptám se na rovinu: Už jste o Rošického stadionu jednal s panem Křetínským nebo s ředitelem Sparty panem Čuprem? Je možné, že by se na Strahov Sparta stěhovala, až tam tedy někdo postaví stadion?
Pro variantu velkého Národního stadionu pro reprezentaci má samozřejmě smysl jen kooperace s jedním z pražských „S“. Ale v daném stavu věcí jsme ještě s nikým žádná konkrétní jednání nevedli. Pro případ, že by se stavěl stadion menší, by tu mohly hrát různé reprezentační týmy a klidně i některý z menších pražských klubů. Byla by to otázka jednání, jak dalece by to bylo přijatelné pro ně i jejich fanoušky.
Když se vrátíme na začátek. Říkáte, že teď v řádu týdnů potřebuje FAČR získat úvěr 200-250 milionů korun, pokud možno s delší dobou splatnosti. Může případná jednání komplikovat fakt, že FAČR je v rámci takzvané dotační aféry obžalovanou právnickou osobou?
Subjekty, se kterými jednáme, o této skutečnosti samozřejmě vědí. Ale nemám pocit, že by to celou záležitost jakkoli významně komplikovalo.
Že bude výkonný výbor, navíc na konci svého funkčního období, čerpat tak vysoký úvěr, vzbuzuje vlnu nevole u vašich kritiků a oponentů. Neměla by být stanovena nějaká hranice, která by oddělila kompetence výkonného výboru od pravomocí valné hromady? Jinými slovy: neměla by u takto vysokých částek rozhodovat o nakládání s prostředky FAČR výhradně valná hromada?
Hranici mezi kompetencí výkonného výboru FAČR a pravomocí valné hromady v nakládání s prostředky asociace určují stanovy FAČR. Pokud by mělo dojít v této oblasti ke změně, museli by ji odhlasovat sami delegáti na valné hromadě. Je pak otázka k debatě na toto téma, zda by to bylo účelné a praktické, v jaké míře a zda by to bylo opravdu funkční. Je potřeba si uvědomit, že řádné valné hromady se konají jednou za rok.
