Nápad polského miliardáře. Desítky malých Temelínů mohou vyřešit palčivou otázku blízké budoucnosti

Polsko sahá po průlomové technologii, která může řešit i v Česku útlum uhlí a dožívání jaderných bloků.

Zpráva z Polska ukazuje, kam se ubírá jaderná energetika. A není to směrem k velkým reaktorům od tradičních dodavatelů, jež mají podle českých politiků zachránit naši energetiku. A které se daří bez průtahů a mnohonásobného prodražování stavět pouze v Rusku, Číně a dalších státech s autoritářskými režimy a poslušnými kontrolními orgány.

Druhý nejbohatší Polák Sołowow chce pro svou chemičku Synthos pořídit tzv. malý modulární reaktor od dodavatele GE Hitachi Nuclear Energy. Pokud se plánovaný termín podaří splnit, byl by Sołowow prvním podnikatelem v Evropě, který by investoval soukromé peníze do nové jaderné technologie na výrobu energie.

Dalším adeptem na průkopnické nasazení jaderných elektráren budoucnosti je Estonsko, jehož vláda chce spustit malý reaktor od GE Hitachi také kolem roku 2027.

Malé modulární reaktory, označované zkratkou SMR a limitované kapacitou 300 megawattů, jsou zatím stále ve vývoji. Jejich nasazení do praxe ale urychluje sílící boj proti emisím, jímž se vyspělé státy snaží zastavit oteplování planety.

Výhodou SMR bloků je, že by se měly vyrábět sériově v továrnách a na místo budoucí elektrárny dopravovat už hotové. Nevýhoda nízkého výkonu se má kompenzovat možností řetězit malé reaktory do větších celků. Větší část modulu má být v podzemí, což podle výrobců znamená zároveň nižší riziko jaderných havárií.

Malé modulární reaktory by tak znamenaly velké snížení investičních nákladů, výrazné zkrácení doby přípravy a výstavby elektrárny a také zjednodušení povolovacího řízení.

Čeští politici nový trend sledují, zatím mu ale příliš nevěří. „Malé reaktory jsou ještě vzdálenou budoucností,“ říká ministr průmyslu Karel Havlíček. Vývoj ho ale zajímá.

„Před měsícem jsem jednal s americkou firmou NuScale, která chce spustit první malý reaktor v Utahu v roce 2026. Pokud u nich bude s tímto projektem všechno v pořádku, určitě to budeme sledovat,“ říká. Nemyslí si ale, že nová technologie bude pro běžnou praxi připravena tak rychle, aby ji mohla využít Česká republika pro svůj nyní připravovaný jaderný projekt.

S firmou NuScale navázal kontakt i ČEZ, který má příští domácí jaderku zajistit jako investor. Jeho šéf Daniel Beneš ale zatím nechce šance malých reaktorů pro českou energetiku komentovat.

Nová česká jaderná elektrárna má vyrůst v Dukovanech do roku 2040. Výběrové řízení na dodavatele má ČEZ zahájit do roku 2021 a vítěze vybrat kolem roku 2030.

Už teď se ale ukazuje, že dodržet harmonogram bude obtížné. Před vypsáním dodavatelského tendru musí Česká republika doladit model financování. A obhájit svůj postup v Bruselu, který není stavbám nových jaderných zdrojů v Unii nakloněn.

Navíc se ukazuje, že česká byrokratická mašinerie není připravena na řízení složitých investičních projektů. Nemá pro to vlastní kvalitní a zkušené projekčně–manažerské, ekonomické a právní týmy. Najímání externích firem na každou dílčí činnost svázaných zákonem o veřejných zakázkách je drahé a těžkopádné.

Ukázalo se to na nekonečných a předražených projektech, jakými jsou oprava dálnice D1 a stavba nových autostrád. Nebo příprava tratí pro rychlovlaky, které jsou u nás pořád v nedohlednu.

Stavba jaderného zdroje ale bude na koordinaci a řízení mnohem náročnější.

„Česko jadernou elektrárnu nikdy nepostaví, je fér si to přiznat,“ říká už dlouho znalec českého energetického trhu a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr.

Teď se ale zdá, že řešením by mohly být levnější, flexibilnější a levnější jaderné reaktory SMR. A mohly by být k dispozici už v době, kdy Česko musí začít stavět, aby vykrylo výpadek zavíraných uhelných elektráren a dožívajících jaderných bloků.

Zádrhel přitom nebude v technickém řešení, ale v povolovacích procedurách. „GE je určitě schopna reaktor v Polsku v roce 2027 postavit, otázkou ale je, jestli se ho do té doby povede zlicencovat,“ říká jaderný expert Marek Ruščák, který vede v ÚJV Řež původní český projekt vývoje malého reaktoru určeného pro odlehlé oblasti bez energetických sítí.

„Polsko nemá zatím prakticky žádnou jadernou legislativu, což může být výhodou, protože polský jaderný dohled nemusí nic přepracovávat. Ale zrovna tak se to může ukázat jako handicap – Poláci musí pravidla tvořit od počátku. Uvidíme, jak se s tím vypořádají,“ říká Ruščák.

Také vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl je přesvědčen, že do roku 2030 bude na světě fungovat už několik malých jaderných reaktorů v běžném provozu.

„GE může jejich nasazení urychlit, protože se rozhodla svůj už několik let provozovaný model přizpůsobit novým ekonomickým požadavkům a přelicencovává jej u americké dohledové autority NRC,“ vysvětluje Míl.

Firma GE sráží investiční a provozní náklady nového zdroje. „Investiční na 2 250 dolarů za kilowatt instalovaného výkonu a provozní na méně než 16 dolarů na megawatthodinu. To je velmi dobré. Korejci dnes staví velkou jadernou elektrárnu s investičními náklady přes 3 tisíce dolarů na kilowatt, solární elektrárny jsou dnes investičně kolem 2 127 dolarů na kilowatt. Malé reaktory tak vycházejí investičně jen o trochu dráž než fotovoltaika,“ říká Míl.

Výrobní náklady u svých malých reaktorů dnes podle něj GE Hitachi slibuje kolem 40 dolarů na megawatthodinu, tedy o třetinu níž než třeba u velké jaderky, kterou Maďarsku dodává ruský Rosatom. „Pokud se jim to podaří, byly by jejich SMR zásadně levnější než velké bloky,“ říká Míl.

Malé reaktory jsou podle něj nejlogičtějším řešením protiemisního tažení. „Výhodou pro nás by kromě krátké doby výstavby, nižší ceny a výborné kompatibility s obnovitelnými zdroji bylo i to, že se na této technologii může český průmysl podílet v mnohem větší míře, větším množstvím zakázek a po delší dobu než na velké jaderné zakázce. To nemluvím o možnosti českých dodávek do zahraničí,“ říká Míl.

Nástup malých reaktorů podle něj ale musí akceptovat hlavně evropská byrokracie. Dodavatelé o to usilují. „Před pár dny jsem se v Bruselu zúčastnil jednání, na němž byli všichni dodavatelé SMR – zástupci americké NuScale, GE Hitachi, Westinghouse, Holtec a dalších firem, které na těchto projektech pracují. A také zástupci všech evropských jaderných dohledů. Jednalo se o tom, jak zjednodušit licencování těchto reaktorů a usnadnit jejich vstup na trh. Evropští politici se k tomu ale zatím staví vlažně,“ říká Míl.

Přitom třeba zájem zmíněných Estonců o novou technologii je podle něj velmi silný. „Je tu ještě jeden aspekt, na který v Bruselu upozornil šéf regulačního úřadu z Británie,“ dodává zmocněnec. „SMR jsou zajímavé pro mladou generaci, jsou budoucností jaderné energetiky. Na rozdíl od velkých bloků jsou takzvaně sexy.“

Česko by podle něj ale i tak nemělo zatím vzdávat snahu o přípravu velké jaderné elektrárny. „ Jakkoliv je vývoj rychlejší a ke komerčnímu využití SMR dojde dříve, než jsme předpokládali, nemůžeme na ně zatím spoléhat. Je třeba pracovat na přípravě územního a výběrového řízení pro velký jaderný blok podle původního plánu. Je to pojistka,“ říká Míl.

Podobně mluví ministr Havlíček: „Na velkou zakázku nerezignujeme, ale pokud uvidíme, že se malé reaktory někde rozjedou, naskočíme do toho.“