Článek
Bude konec roku, na který určitě nezapomeneme. Pro mnoho z nás bude předělem mezi obdobím bezstarostným (někdy až moc) a obdobím, kterého se trochu bojíme, a to bude to příští.
Za nás, kteří pracujeme v kulturní oblasti, se tyto vyhlídky zdají být skoro neřešitelné. Ano, bude tu vakcína, ale jak dlouho bude trvat proočkování celého světa, aby se mohl opravdu otevřít? Kdy budeme zase dělat bezstarostně akce pro tisíce lidí namačkaných vedle sebe? A nepřijde náhodou jiný virus nebo jiná mutace?
Budeme se asi muset naučit s virem žít.
Omlouvám se všem, kteří to myslí v naší státní správě dobře a pracují na 100 procent, ale je potřeba konstatovat, že jsme recept na zvládnutí této situace opravdu nenašli. Od začátku krize sleduji jednoduchou celosvětovou statistiku, kde lze vytvářet žebříčky přepočtené na jeden milion obyvatel.
Jenom pár čísel pro orientaci - máme nejvyšší počet nakažených na světě (pomineme-li čtyři státy s minimem obyvatel), v počtu úmrtí jsme v první desítce, ale podle testů na milion obyvatel nám patří až 49. příčka. Myslím, že pro změnu strategie našeho boje s koronavirem dostatečná informace.
Naše vláda svými populistickými kroky, neustálým přizavíráním kulturního odvětví, které je vždy jako první na řadě, opravdu nic nevyřeší. Pokud se budeme dívat na kulturu současným pohledem, zjistíme, že se mírně otevře nejdříve na podzim příštího roku a plně možná nikdy.
Nechci si tu hrát na epidemiologa, ale myslím, že by více pomohla varianta „všechno, nebo nic“. Postupné zavírání od kultury po obchody a školy zatím znamená, že dokud se neuzavře vše, nákaza vůbec neklesá, ale naopak stoupá exponenciálně. Přestože kultura je od září bez práce, tak celý říjen to na šíření nákazy nemělo sebemenší vliv.
Prosím tedy velmi, až se situace zlepší na únosnou úroveň, aby se přestalo na kulturu dívat, jako na covid nejzávadnější a nejrizikovější. Abychom se třeba připravili na to, že se na jaře zase na měsíc všechno zastaví, ale „všechno“, tedy rovnou 4. a 5. stupeň současného protiepidemického systému. Bude to rychlejší a dříve za námi, protože přizávěry zkrátka nic neřeší.
Přeji všem hezký nový rok a těším se na shledanou, třeba u nás v Lucerna Music Baru nebo na naší letní scéně v Praze na Výstavišti, kterou jsme museli vybudovat díky letošnímu zvláštnímu roku. Myslím, že právě tato scéna je pozitivním jevem, který bychom za normální situace nevytvořili. Je totiž strašně příjemné, když je v Praze minifestivalové místo, kde si užijete letní koncert, právě s tou vaší kapelou pod širým nebem.
Mysleme pozitivně, ono to půjde.
