Majitel barů: Vláda se vozí po hospodách, na automobilky si netroufne

V posledních dnech ve mně sílí specifický, znepokojivý pocit. Připadám si jako malý školák, kterého trestají za něco, co neprovedl. Může se stokrát dušovat, že on to okno na školním dvoře nerozbil. K tomu má všechny úkoly vzorně splněné a těší se domů na odpolední seriál v televizi.

Všechno marné, zůstáváš dnes s celou třídou po škole! A k tomu nášupem stokrát opsat dlouhé souvětí z tabule – však ono vám to všem jenom prospěje.

Celá ta smyšlená story zní samozřejmě absurdně přehnaně a já věřím tomu, že nic ani vzdáleně podobného se v moderním školství nepraktikuje. O to víc zarážející je, že přesně takhle se momentálně chová vláda České republiky k nám, podnikatelům v gastronomii.

Jsem několikátý člověk, který se v médiích podivuje nad tím, proč je trestán krácením už tak krátké otvírací doby restaurací a barů kvůli tomu, že malá část provozovatelů nerespektuje platná nařízení. Na tom už není nic originálního. Pojďme se ale postavit na špičky, nahlédnout za kopeček a zeptat se, jaké to bude mít v blízké budoucnosti důsledky?

Pominu ty ekonomické a existenciální – za naše Lidi z Baru mohu po tomto šíleném roce s klidným svědomím prohlásit, že krizi za cenu velkých finančních ztrát ustojíme. Náš tým se v těžkých časech projevil jako kreativní, soudržný a zarputilý, schopný okamžitě reagovat na každé nové, nečekané a často i nepochopitelné vládní opatření. Věřím, že opravdoví srdcaři a ti, co to s gastronomií myslí vážně, přečkají covid-19 s podobným výsledkem.

Je mi ale moc smutno z něčeho jiného. Z toho, jak hluboký příkop mezi vládou a gastronomií aktuální vývoj situace vytváří. Na jedné straně dělá vláda z gastra obětního beránka, šikanuje podniky turbulencemi, přemety a veletoči, ale především odmítá komunikovat a vyjednávat se čtvrtmilionovou armádou lidí působících v pohostinství. Na druhé straně pak některé jednotky téhle armády již vyhlašují neposlušnost a rebelii. Vzniká vzájemné neporozumění a odcizení, z čehož nikdy nemůže vzejít nic dobrého.

Přitom to v posledních letech vypadalo relativně nadějně. Široce diskutované zavádění EET jsem možná trochu překvapivě spíš vítal a chápal jej jako projev kultivace a narovnání podmínek v oboru, který byl dlouhodobě po právu vnímán jako semeniště šmeliny, všemožných kliček a punkového přístupu k podnikatelským povinnostem vůbec. Nyní už je jasné, že tento očistný proces bohužel bere se současným stylem vládnutí zasvé…

Jediné, co s Lidmi z Baru po státu opravdu chceme, je prostor k tomu, abychom mohli rozumně podnikat. Předpověď počasí na pár dní dopředu máme každý ve svém mobilu, ale do kolika hodin budeme mít příští týden otevřeno (zdali vůbec), to abychom se ptali karet či křišťálové koule.

Mimochodem, dokážete si představit, že by si vláda dovolila totéž například k automobilce? Oznámili by dnes ministři na tiskové konferenci, že od pozítří se v Česku kvůli epidemii přestávají vyrábět auta? To sotva. Přetrvává snad v našich hlavách přesvědčení, že sektor služeb je z nějakého důvodu méněcennější než výrobní sektor?

Pokud vás zajímá, jak bych hospodám a barům z pozice politika pomohl v dobách covidu-19 já, mám to už nějakou dobu vymyšlené – dokonce jsem tenhle návrh v říjnu posílal ministru Havlíčkovi.

Jsem pro to, aby stát zavedl licenci na prodej alkoholu. Každý, kdo by si chtěl otevřít bar nebo hospodu a nabízet lidem alkohol, by si musel tuhle licenci koupit. Cena by mohla záviset na více faktorech, například kapacitě podniku či zda se tady vaří teplé jídlo. Variant se nabízí opravdu hodně. Já bych si představoval cenu někde kolem 50 tisíc korun za jedno místo k sezení.

Ona pomoc současným provozovatelům by spočívala v tom, že by licenci od státu dostali zadarmo, což by je v budoucnu zvýhodnilo. Přinejhorším by ji potom mohli prodat jiným zájemcům.

Stát by takové řešení nestálo ani korunu, naopak by časem s nakupováním licencí začalo generovat příjmy. Nezodpovědní provozovatelé, kteří nalévají nezletilým nebo často ruší noční klid, by o licenci mohli přijít, což by zajistilo lepší vymahatelnost dodržování zákonů.

Takže win-win situace na obě strany. Něco, co bychom v časech hloubení příkopů potřebovali jako sůl.