Ztracený zvyk z Krušných hor. Štědrovečerní večeře bývala opravdu štědrá

Před sto lety se krušnohorský region mohl pochlubit unikátním modelem štědrovečerní večeře. Zatímco ve zbytku republiky se na menu prosazoval smažený kapr se salátem a polévkou, rodiny krušnohorských havířů, sedláků i měšťanů připravovaly bohaté menu o devíti chodech, jehož jednotlivé pokrmy či suroviny měly velmi symbolický ráz.

Bohužel, po druhé světové válce začala tato výjimečná kulinární tradice upadat. Z české strany hor kvůli odsunu německého obyvatelstva zmizela úplně a upadla do zapomnění. Nedařilo se jí ani v „demokratickém“ Německu, kde byly podobné zvyky považované za tmářství a postupně se vytrácely.

V mnoha rodinách se naštěstí tradiční zvyk udržel, přečkal čtyřicet let komunistického experimentu a od devadesátých let se začal znovu dostávat na výsluní. Dnes se obyvatelé krušnohorského regionu opět ke své štědrovečerní „devítce“ zvané Neinerlaa s radostí a hrdostí hlásí.

Jak „devítka“ vlastně vznikla, nevíme. Etnografové soudí, že na chody bohatá večeře měla původ v trojnásobku trojky, která byla považovaná za šťastné číslo, takže tři krát tři chodů mělo přinést chudým havířům třikrát více štěstí do dalšího roku. Současně ovšem zahrnuje také křesťanskou symboliku, neboť znamená ztrojení Nejsvětější Trojice: Otce, Syna a Ducha svatého.

Stejně tak byl důležitý výběr jednotlivých pokrmů, které měly opět velký symbolický význam. Zde je však nutné podotknout, že složení večeře nebylo v regionu jednotné, ale lišilo se od vesnice k vesnici a od domu k domu, neboť každá rodina si udržovala odlišnou skladbu pokrmů. Ve většině rodin ovšem nesměla chybět čočka nebo hrách, červená řepa, celer, brambory, jablka a houby.

„I když se rituály a příprava jídel liší, dvě věci zůstávají pro všechny rodiny stejné. Neinerlaa patří na stůl pouze na Štědrý večer. A stejně tak je důležitý čas zahájení večeře, neboť by měla začít v okamžiku, kdy hodiny odbijí 18. hodinu. Tradice je zakořeněna v mnoha rodinách po celé generace a málokoho by napadlo ji nějak narušovat,“ vysvětluje Claudia Brödner z tiskového oddělení Tourismusverband Erzgebirge e.V. s tím, že devět pokrmů symbolizuje devět přání do nového roku.

A teď už se pojďme podívat na symboliku jednotlivých surovin. Čočku známe dobře z novoročního menu, kdy se jí, aby bylo v novém roce dost peněz. V Krušných horách ovšem měla přinést stejně jako hrách požehnání do dalšího roku. K tomu, aby bylo dostatek peněz, se jedly knedlíky, díky nimž se přikutálí tolary, a také kapr nebo sleď, i ryby prý umějí přinést velké peníze. Naopak kyselé zelí nesmělo chybět proto, aby šla práce dobře od ruky a byla dobrá úroda. Červená řepa přinesla zdraví, celer zase plodnost, brambory byly symbolem spořivosti a houby se jedly pro štěstí a radost ze života.

Mezi tradiční pokrmy na štědrovečerním menu patřila třeba dnes již neznámá bezová polévka, která byla dochucená citronem, skořicí, hřebíčkem a rozinkami, případně polévka šípková se stejnými ingrediencemi, stejně jako sleďový salát, který je u našich severních sousedů stále velkým hitem.

A co se servírovalo dál? Téměř v každém domě se vařila sladkokyselá čočková polévka se špekem a bylinkami, stejně jako sladkokyselý celerový salát. Bramborový salát, který se podával k pečenému vepřovému masu nebo ke kořeněné klobáse, je naopak mnohem jednodušší, než je česká klasika. K bramborám se přidává jen hořčice, cibule, okurky a jablka. A také smetana.

Dříve se štědrovečerní menu servírovalo tak, že se všechna jídla dala do talířů a misek doprostřed stolu a každý si nabíral od všeho trochu. Dnes mají v restauracích speciální talíře, kdy se doprostřed dá husí stehno jako symbol budoucí prosperity a do mističek kolem dokola osm dalších vánočních pokrmů.

„V mnoha rodinách se na Štědrý večer vařilo hodně. Jednak aby bylo možné přinést na stůl všech devět pokrmů, jednak aby se na tento veliký svátek zapomnělo na jinak nezbytnou spartánskou stravu v Krušných horách. Lidé šetřili a střádali po celý rok, aby si mohli na Štědrý večer dopřát sváteční sestavu pokrmů. Proto také nic nevyhazovali a co nesnědli, dojedli druhý den,“ vysvětluje Claudia Brödner.

Přidává několik tipů na restaurace v Krušných horách, kde můžete „devítku“ ochutnat. Protože je příprava svátečního menu náročná, restaurace vždy prosí o rezervaci předem.

Za hranicemi se ale dá příjemně strávit i poslední adventní víkend. V Drážďanech, jež jsou od českých hranic vzdálené jen třicet minut jízdy, se v roce 1434 zrodily vánoční trhy. První vánoční trh nazvaný Štrýclmarkt se sice konal jen jeden den, ale novinka se ujala a již o pár let později na náměstí dorazilo na 250 trhovců.

Už kolem roku 1700 se zde začínají prodávat první hračky od řezbářů z Krušných hor a v roce 1853 se pak objevuje postavička švestkového kominíčka, jenž se stává symbolem Štrýclmarktu.

Současné adventní trhy v Drážďanech patří mezi nejkrásnější a nejnavštěvovanější v Evropě a vedle prodeje dárků a jídla ve stovkách stánků mají také poměrně bohatý doprovodný program – od slavnosti perníku a oslavy kominíčka až po noční trhy či štolovou slavnost.