Oslavy zimního slunovratu stále žijí. Víte, jak se přenesly do dnešních zvyků?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to okamžik, kdy je Slunce na obloze nejníže a den je nejkratší z celého roku. Pro mnohé kultury představoval tento den zlom – temnota ustupovala světlu, které symbolizovalo naději, znovuzrození a obnovu.

Slunovrat ovlivnil tradice Slovanů, Keltů i různých starověkých civilizací. Odkaz jeho oslav je přitom patrný i v novějších svátcích, jako jsou Vánoce nebo novoroční oslavy. Pojďme si přiblížit, jak jej různé kultury slavily a které zvyky přežily dodnes.

Slovani zimní slunovrat nazývali Kračun a později Koleda. Tento svátek symbolizoval nový začátek a vítání Slunce jako zdroje života. Slované věřili, že během této noci je hranice mezi světem živých a mrtvých nejtenčí. Proto ke stolu symbolicky zvali i zesnulé předky – prostírali pro ně speciální místa a obětovali jim část jejich hostiny, aby duše zemřelých mohly hodovat.

Slovanské rituály zahrnovaly také věštění. Například lidé házeli hrách o zeď, ale vůbec to nebylo marné - pomohlo jim to předpovědět úrodu. Kolik hrachových zrn se na zeď přilepilo, tolik kup úrody je příští rok čekalo.

Tradiční hostiny byly postní, ale bohaté: nechyběly ořechy, hrách, česnek, jablka a speciální pečivo zvané calta. Kračun byl také dobou obchůzek koledníků s maskami, kteří přinášeli požehnání a za odměnu dostávali jídlo a pití.

Mnohé z těchto zvyků nacházíme i ve vánočních tradicích. Štědrovečerní večeře, ke které se často usedá až po západu Slunce nebo po východu první hvězdy, odráží starý zvyk sledování nebeských jevů. Přítomnost jídel, jako jsou jablka a ořechy, připomíná dávné rituály zajišťující zdraví a hojnost.

Pro Germány byl zimní slunovrat spojen se svátkem Yule, během kterého slavili návrat Slunce jako božstva. Jedním z hlavních symbolů bylo yulské poleno – velký kus dřeva zdobený zelenými větvemi a polévaný pivem či vínem.

Poleno lidé zapálili a mělo hořet dvanáct dní, což symbolizovalo ochranu a plodnost. Každá jiskra, která z něj vyletěla, představovala narození zvířat nebo dětí. Tento zvyk se zřejmě přenesl i do francouzského vánočního zvyku - tamější štědrovečerní laskomina je roláda nazývaná Vánoční poleno - Bûche de Noël.

Zdobení domů stálezelenými větvemi - cesmínou či jmelím, které měly chránit staré Germány před zlými duchy, se stalo předobrazem dnešní vánoční výzdoby. Germánská víra v ochrannou a očistnou sílu světla se zase přetavila do tradice zapalování vánočních svíček.

Oslavy Yule trvaly 12 dní - začaly při zimním slunovratu a pokračovaly do začátku ledna. Jedním ze zvyků bylo, že při nich lidé dělali hluk různého druhu, aby zahnali zlé duchy. Dnešním odrazem této tradice jsou novoroční ohňostroje a petardy.

Keltové vnímali zimní slunovrat jako chvíli, kdy Slunce „znovu vstává“. Zapalovali obří ohně na kopcích, které měly posílit sluneční moc. Jmelí bylo v keltské kultuře posvátnou rostlinou – druidové jej sklízeli o slunovratu z dubů a zavěšovali v domech jako symbol ochrany, stejně jako Germáni.

Hostiny byly také nedílnou součástí oslav. Keltové věřili, že první paprsky Slunce oplodní zemi a zajistí bohatou úrodu. Do moderních vánočních zvyků se kromě již zmíněného jmelí promítla třeba symbolika kruhu v podobě adventních věnců.

Saturnálie byly svátkem starověkých Římanů na počest boha Saturna, patrona zemědělství. Připomínaly „zlatý věk“ hojnosti a rovnosti, který onen bůh ztělesňoval. Tyto velkolepé oslavy trvaly od 17. do 23. prosince. Otroci v tomto období dostávali dočasnou svobodu a běžné společenské pořádky se obracely naruby. Slavnosti zahrnovaly hostiny, výměnu dárků a zapalování svící.

Římané také uctívali boha Mithru, jehož narození 25. prosince symbolizovalo vítězství světla nad temnotou. Křesťanské Vánoce byly časově zasazeny do tohoto období, aby nahradily pohanské slavnosti. Výměna dárků, ozdobné svíce i pojetí Vánoc jako svátků rodiny a radosti mají své kořeny právě v saturnáliích.

Mnoho starověkých kultur po celém světě stavělo monumenty nebo konstrukce, které byly záměrně orientovány tak, aby korespondovaly s polohou Slunce během zimního slunovratu. Tyto stavby často fungovaly jako kalendáře, nástroje pro sledování ročních cyklů, nebo měly duchovní a rituální význam.

V Anglii je nejznámější Stonehenge, jehož kamenné kruhy se dokonale shodují se západem Slunce během slunovratu. V Irském Newgrange paprsky Slunce v den slunovratu osvětlují vnitřní komoru tohoto pravěkého chrámu.

V České republice můžete navštívit megalitické kruhy Menhiry Holašovice, které byly nově vytvořeny podle starých tradic a slouží k meditaci i k symbolickému oslavování přírody.

S příchodem křesťanství došlo k postupnému potlačení pohanských svátků. Křesťané však často přejímali jejich prvky a začleňovali je do své symboliky, aby částečně upokojili pohany, jejichž víru zakazovali. Vánoce jsou příkladem této transformace.

Vánoce tedy nejsou jen křesťanským svátkem, ale i připomínkou pohanských rituálů našich předků a oslav zimního slunovratu, které jim předcházely.